Bestie bez vlasti

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem. (04.11.2015)

Přesně takhle jsem si to nepředstavovala. Bohužel tomu zas tvůrci dodali patosu tolik, až ubíjel. Téhle pohádce schází čistá syrovost, na kterou jsem se tak těšila. Navíc, člověk má pocit celou dobu projekce, že už to krucinál všechno někde viděl. Průměrem ale neurazíš a je pravdou, že v tomhle případě scénář určitě špatný nebyl, herecké výkony také překvapily a herci se zhostili svých rolí s velkou grácií. Možná jen to pojetí těch klišé už začíná být na škodu. (09.07.2016)

Temně atmosferické drama o beznadějné, krvavé válce v chaosu a s tlupou dětských válečníků, kde není lehký najít sympatie k postavám, jejichž život se zdá být tak nejistý, bezcenný a pomíjivý (tvrdě řečeno). Mrzí mě, že jsem se nedokázal zhypnotizovat, nechat v tom srdce a odnést si z těch všech hororů moc, ale bezpochyby je to film jaký se zapíše a najde si své očarované publikum - nedivím se proč. (18.10.2015)

Globalizační intro o hodných černoušcích vystřídá kravavá válečná odyssea o dospívání. Elba je fantastický, Comandant dětský potenciál využívá naplno. Mlaďoši hrajou taky parádně, ale především jde o Fukunagův koncert. Bohužel neříká nic moc nového. I tak je radost Bestii bez vlasti sledovat. Solidní příběhová linka, vizuálně podmanivé, práce s postavami je učebnicová. Moc mě mrzí, že netočí To. Když mi neodpovíš, tak tě sní. (18.10.2016)

Extrémně drsné drama, na němž je vidět, že Cary Joji Fukunaga nad ním měl plnou kontrolu. Na jednu stranu je to dobře, protože nemusel šetřit krutými záběry na každodenní zabíjení, mohl vytvořit těžce depresivní a nepříjemnou atmosféru beznaděje a vyprávět hodně silný příběh o tom, že v Africe zkrátka dětství asi neexistuje. Fascinující je kontrast neprostupné a svým způsobem krásné africké krajiny a brutalit, které se v ní dějí. Děti jsou nuceny zabíjet zdánlivé nepřátelé a něco jako soud a adekvátní tresty tu neexistují. Kamera, kterou vedl sám Fukunaga, je naprosto skvělá a nebojí se střídat momenty klidné a statické s těmi akčními a "rozklepanými" ručními a vždy to dokonale funguje. Vrcholem pak je výkon malého Abrahama Attaha, který je vynikající a naprosto přirozený a z jeho přeměny z bezstarostného kluka ve vraždící a bezcitné monstrum běhá mráz po zádech. Potěší i jako vždy výborný Idris Elba ve své snad jediné záporné roli kariéry. Na druhou stranu je ale vidět, že by snímek přece jen dramaturga potřeboval, protože tempo je někdy pomalé až moc a stopáž je nesmyslně přetažená a dvě hodiny by bohatě stačily. Beasts of No Nation je skoro autentická záležitost, kterou asi divák nebude chtít vidět vícekrát, ale svůj účel bohatě splní a možná si někdo začne vážit života, který vede tzv. západní svět. 80 % (18.03.2020)