Kvůli mně přestane (E08)

Příběh by se měl spíš jmenovat Kvůli mně nepřestane, protože Martina (Vilma Cibulková) přes veškerou naivitu svých osmnácti let tak nějak tuší, že Jarda (Karel Roden) je na alkoholu závislý podobně jako Martinin otec (skvěle ztvárněný Janem Teplým). Nadčasový příběh, který by klidně mohl být součástí cyklu Soukromé pasti, doplácí na rozvláčný scénář. Přes výborné herecké obsazení jsou herci chvílemi statičtí - jako by měl snímek sloužit při nějaké terapeutické instruktáži a vybízet k otázkám, kdo všechno chyboval. Nepochopitelní Jardovi rodiče (opravdu netušili, že mají doma notorika?), nemožná Martinina matka (její rady byly opravdu nad zlato...). Jarda sám je kombinací alkoholika a hlupáka, protože se nechá ovlivnit partou trotlů v hospodě - zaujme role Pavla Vítka. Překvapivě nejnormálnější je postava Karkla Vacka (Karel Augusta) - přítel Martininy matky, prostřednictvím něhož se odehraje alespoň zdařilá pointa. I role lékaře (Jan Přeučil) obstojí. "Nelžete hlavně sobě. K abstinování je třeba rozum a pevná vůle," radí Jardovi. A ten Jardův pohled na řemeslníka, který si dává panáka, dokazuje, že už ve dvaceti Roden zvládl zahrát přesvědčivě. (29.01.2010)

"Já tě mám tak hrozně ráda, že jsi s tím přestal." Notorik a nána pitomá sice nejsou zcela ideálním párem pro plození potomků, leč naprosto běžným. To je trošku smutné, ale tady jde o alkoholismus, tak to beru vážně. Mě prostě nejvíc pobavilo, když si Martina uvědomila, že je příliš málo tekutá na to, aby byla pro Jardu číslo 1. Já jsem tedy abstinent, ale kdybych měl doma hloupou stíhačka, tak bych s Jardou na jedno či dvě pětipiva každý večer zašel. (07.12.2016)

Spíše průměrná televizní inscenace se všemi jejími neduhy (statická neinvenční kamera, příšerná mizanscéna, rozvláčný děj, deficit dramatické složky...), ze které ovšem vyčnívá neuvěřitelně přesvědčivě zahraný notorik Jana Teplého, který jakoby před kameru omylem zabloudil z nějaké čtvrté cenové hned vedle místa, kde se natáčelo, tak autentický byl... (24.11.2011)

Z cyklu dobových filmů "Tak se ptám?". Cyklus byl snahou tvůrců upozornit na společenské problémy a mezi hlavní patřil jak tehdy, tak i nyní alkohol, který bývá udávám jako jeden z hlavních důvodů rozpadu vztahů. Často je to ale důvod sekundární, tím primárním je nenaplněný život. A alkohol je rychlé antidepresivum, rychlá droga, ale jako u všeho, tak i u něho platí že v rozumné míře prospívá, ve větší ničí.***Příběh "Kvůli mě přestane" je prostý příběh o víře ženy, že její chlapec kvůli ní přestane pít, že si ho k sobě připoutá a nebude mít na alkohol, který konzumuje s kamarády čas. A jak už to chodí, tak chlapec má raději alkohol, než vztah. Co je ale naivní a tedy nepropracované, tak jsou povahy postav, ty vyznívají spíše komicky, než aby je bral člověk vážně. A osobnost každého člověka má jasnější rysy, než jen ty v tomhle příběhu ukázané. Vše je jen v náznaku, a ta neúplnost mi přijde nechtěně groteskní. (18.09.2011)

Televizní inscenace staršího data, ale s tématem, který osloví i dnes. Stokrát vyslovená klišé, že už konečně přestane, naprosto nekritičtí rodiče, hlavně matka, která by již měla vědět jak to chodí, když žila s alkoholikem. Možná je hra trošku až moc ukázková, lehce přitažená za vlasy. Ale proč ne. Asi je to také dost rozvleklé, pomalé. Ale autoři si dali opravdu hodně záležet, aby se ve snímku objevily téměř všechny hlavní rysy závislosti na alkoholu...po prvním napití dokonalá ztráta kontroly, schovávání flašek za prádlem, pití s kamarády v hospodě, pivo není alkohol, dám si opravdu poslední, už jsem přestal a není to těžké a vůbec nemám chuť! atd. No, tento mladý muž má ještě dlouhou cestu než si uvědomí co se děje, pokud si to uvědomí.Ale ten craving, když vidí pít stěhováka u nich doma! Avšak chlapík narazil na nesprávnou partii, která již má značnš přecitlivělé anténky na problémové pití po zkušenostech s otcem, tak opravdu reaguje na jedno pivo jakoby si šlehl heroin. Otec Martiny jako zasloužilý piják je ve své roli naprosto kouzelný. Nemám námitek proti tomuto filmu, ale bohužel již nemá přílišnou výpovědní hodnotu pro současnou generaci, která vyžaduje svižnější děj. Já si naopak ráda zavzpomínám na staré socialistické snímky s takovou tou škrobenou a zpomalenou atmosférou. (16.02.2013)