Její milionář

Američtí kritici hýří přívlastky jako "skvělý", "neodolatelný" atp. Jakby ne: hlavním hrdinou jsou tu prašule, které navzdory nástrahám ze strany slušnosti a skromnosti nakonec vyhrávají na celé čáře. Výprava i konverzace (na rozdíl od situační komiky, s výjimkou sekvence v samoobslužném bufetu slabé) ovšem přesahují průměr. (24.09.2023)

DON'T YOU LIKE THIS ONE EITHER? I DO NOT. IT LOOKS LIKE A SALT SHAKER. WELL, WE THINK IT'S VERY RECHERCHÉ. THAT'S THE TROBLE WITH IT!! Ztřeštěná komedie s naprosto roztomilou Jean a jejím fantastickým hlasem. Ke konci, kdy na sebe všichni v jednom kuse řvali jsem fakt nestíhal. Pecka. Hlavně Loise, když předváděl jízdu na koni. PS: Buchta v cameo roli na konci s kloboučkem a perem byla nádherná. (01.06.2017)

Tenhle screwballový snímek se liší v jedné zásadní věci. A to v příběhu. Kromě standartní dávky humoru byl příběh neskutečně dobře promyšlený a nebál bych se použít slovo až spletitý. Ale zároveň to bylo tak akorát, a i přes poměrnou složitost příběhu se v tom divák udrží, pobaví a dokonce i v jistých momentech překvapí. Takže 5* především za skvělý příběh doprovázen vyváženou dávkou humoru a samozřejmě skvělými hereckými výkony. 90%. Viděno v kině na 40. LFŠ. (30.07.2014)

Přesně takovou screwball komedii jsem chtěl vidět. Romantika není tím nosným prvkem, není to úplně střelený, ale přesto s dobrým spádem, poutavostí a tradiční zápletkou se záměnou osob. Ne že bych se neustále za břicho popadal, ale bavilo mě to. Je fajn, když pro změnu nehraje prim hlavní duo "zamilovaných", ale značnou část práce odvede bohatý cholerický tatík Edward Arnauld (připomínající Sašu Rašilova z Trampot oficiála Tříšťky). Je to víceméně tuctový snímek, ale popravdě, kolik podobných je? # [viděno: monitor, 2.0 -> 5.1, EN sub] # příběh 7 | hudba 6 | humor 5 | akce 2 | napětí 0 | pustil bych si znovu 8 (19.07.2012)

Jako by snad Easy Living odkazoval typem humoru na rané němé grotesky, protože spousta vtipných situací nestojí na konverzaci, nýbrž na obrazu. Jak píše Iq Tiqe film se nijak nevymyká komediím 30. let, ale potěší a na celých 88 minut dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Skoro se až nemůžu zbavit dojmu, že si V. Slavínský vypůjčil kostru příběhu pro "svou" Přítelkyni pana ministra, která je o tři roky mladší. (Adina Mandlová se typově od Jean Arthurové taky moc neliší). (26.09.2013)