Pomsta znásilnenej

Nefunkční exploitačka s příšerným vizuálem. Tvůrci se topí v bezradném omílání násilnických klišé, což je u podobně primitivního námětu docela problém. Herecké výkony nemá cenu rozebírat - ve filmu se střídá bolestný řev s násilnickým a pokud už přijde na něco jiného, je to polovystrašený kukuč utrápené pipiny. Myšlenka nekorektní a brutální pomsty už dnes zdaleka není tolik kontroverzní, jako byla kdysi, díky čemuž je celý příběh znuděným čekáním na cokoliv neotřelého (a ono pořád nic). Špatné triky pak veškeré gore choutky zavraždí úplně. Co si budeme povídat - v živočišném jádru si všichni přejeme, aby holka všem těm sviním nakopala zadky. A dál? Samo o sobě to při tak slabém zpracování nestačí. (25.02.2011)

*** a půl. Strašáci u Jezera smrti. Zjistila jsem, že snad ještě častějším faktem v hororech, než jsou podivní lidé v podivném městečku, kteří zpravidla útočí na skupinky teenagerů, kteří tudy projíždějí, je zvrácená, zkažená a brutální banda vesnických buranů, kteří si za své oběti vybírají krásné, osamocené dívky v opuštěných domech. Tento film je precizní ukázkou toho, že se nevyplatí být ani zhýralým vesničanem, ani osamělou dívkou. Zhruba po celou dobu se děj odehrává podle standardních, žánrových pravidel i klišé. Otrlého filmového diváka, zvyklého na kdejaký ten gore, brutalitu a zvrhlosti, tak už ani praktiky, jichž se na Jennifer Hillsové burani dopouštějí, nedokáží nijak emočně zasáhnout. Divák tak jen sedí, bez známek šoku, hrůzy či lítosti nad postavou a netečně sleduje, jak se nebohá dívka snaží přežít. A ONA přežije. Ale ONI to neví. Nyní k výkonu hlavní hrdinky. Sarah Butler je krásná dívka, ale co se týče jejích hereckých schopností, těmi mě tedy příliš neupoutala. Ale někdy se stačí jen dívat, že jo:) Ale za to, je nesmírně šikovná. Poté, co JIM, zbavena nevinnosti, hrdosti, zmlácená na těle i duši unikla, a oni si myslí, že je konec, začíná plánovat svou dokonalou pomstu. Během několika dní, kdy přežívá zřejmě jen o výhoncích a spadaném listí v lese, projde kompletním skautským výcvikem a naučí se vše, nad čím poté můžeme jen žasnout. Naučí se vázat všemožné provazy, odhadnout tíhu objektu, který zároveň dokáže i utáhnout či vyzvednout. A vůbec, při její zručnosti a technických schopnostech se skutečně tají dech:) To, čeho se nám nedostávalo po celý film, nám vysoce bohatě vynahradí závěrečná půlhodinka, při které opravdu tuhne krev v žilách, a i já jsem se v určitých scénách prostě nedokázala dívat. Nad takovými brutálními mučidly a pastmi by jistě s úžasem obdivně pokýval hlavou i samotný mistr, Jigsaw. Zde se však také dostane před zraky ono (ne)herectví Sarah Butler. Měla jsem pocit, že do svých "hrátek" nebyla dostatečně ponořená. Bylo vidět, jak se snaží "hrát" tu pomstychtivou, šílenou dívku. Neděsila mě, nemrazilo mě z ní. Snažila se být tou "bad girl" a moc jí to nešlo. Neměla jsem hrůzu z ní a její přeměny, ale z těch jejích "vychytávek." Škoda, kdyby byla více opravdová, "skutečně šílená," výsledek by byl perfektní. Tak mě napadlo, že skvěle by do té venkovské sebranky, coby "Big Sheriff", zapadl R. Lee Ermey:) (31.10.2012)

Z hlediska gender studies by bylo velmi zajímavé film zanalyzovat, především z mužského pohledu dominance a jeho vnímání ze strany žen. Divák zde má možnost sledovat dvě odlišné poloviny, kdy v každé je moc a dominance v rukou někoho jiného. V té první se hlavní hrdinka Jennifer mění ze subjektu "zájmu" v pouhopouhý objekt. Je s ní zacházeno doslova jako s kusem hadru a musí se podřizovat úchylným a zvráceným choutkám agresorů. Jednotlivé akty mají svůj řád a jsou stupňované - od méně násilných (připodobnění orálního sexu) až po ty extrémní (opakovaná znásilnění). Mučení vyvěrá z podvědomého uspokojování libida, kterého je dosahováno výhradně voyeuristickým přístupem (jednoho uspokojuje nahrávání na kameru, další ukojí svou touhu "pouhým" sledováním znásilnění). V druhé části nastává symbolická "Jennifer's revenge". Aktivita Jennifer je směřována ke každému z násilníků zvlášť, přičemž proces mučení je daleko systematičtější a rychlejší; nejde o uspokojení, ale o samotnou pomstu. (02.03.2011)

"It´s date night..." Krásny príklad, že niektoré staršie filmy si oživenie zaslúžia. A možno dopadne lepšie ako originál. Takých prípadov sa nájde mnoho, no vždy musia na niečom stavať. U I spit on your grave, remaku kontroverzného brutálneho rape&revenge hororu, je to hlavne kvalitnejší scenár, lepšie budovanie atmosféry, citeľne drvivejší dopad a monštrózna dávka surovej brutality, ktorú Jennifer Hills aplikuje s nevídanou eleganciou a gráciou. Poučkový príklad sladkej pomsty pod taktovkou rozporuplného Stevena R. Monroa. Sarah Butler však predsa len postráda trochu z krásy Camille Keaton, a pôvodný Matthew bol lepší. Remake je však znateľne lepší film. (01.12.2013)

Slovy Grimpa: Mučeníčko to je moje potěšeníčko. Násilí a msta. Jednoduchý příběh o holce, kterou si podalo pár vidláků a ona jim to pak vrátila i s úroky, funguje velmi dobře a takřka bez vážnějších nedostatků až do scény se „zmizením“. Pak publikum začne trochu pochybovat o tom, co se mu to snaží tvůrci namluvit a nepřidává tomu ani moc fakt, že se divák musí zákonitě ptát, kde vzala jedna z postav náhle takovou sílu? A pak bych vytkl sem tam až přílišnou stylovost v podobě havranů či červených očí. Jinak ale film plní svůj účel, to se mu prostě nedá vzít a i při nepříjemných scénách člověk zaujetím nechce odvracet zrak, takže ode mě jsou to slabší 4*. (23.08.2013)