Hanna

Trošku mi tenhle film připoníná Allenův Hollywood Ending. Proč zrovna ten? No, na začátek natáčení Joe Wright zřejmě viděl. Ovšem ve fázi, kdy Hanna opustila "teplo" domova, ho musela postihnout chronická slepota, protože jak jinak si vysvětlit ten souběh nelogičností a hlavně absurdní výběr záporáků (mělo v tom být trochu z Mechanického pomeranče??). Bohužel ani soundtrack od Chemical Brothers nenapravil filmu reputaci. (27.07.2011)

Tak tentokrát jsem se s Wrightem minul. Evidentně se to nestalo jen mně, a jak se zdá, hodnocení se různí podle toho, zda divák přistupuje k tomuto filmu jako k uměleckému dílu anebo si žádá trochu normálního vyjadřování a vypravování, tedy naopak přistupuje k Wrightovu uměleckému dílu jako k filmu. Wright každým dalším snímkem dokazuje svou všestrannost a "hravost", a Hanna bude pevně doufám jeho největším úletem do světa jeho nesporně originálních, a stejně tak nesporně ujetě deformovaných pohádkových představ. Vlastně celý film je jako (nejen ta ve filmu použitá) hudba Chemical Brothers - ve velké většině odlidštěná, cizí, ale se záblesky přitažlivosti a tu a tam skutečně nádhernými místy. Jsem jen zvědav, co ze "Sírši" vyroste, když se bude ochomýtat kolem strejdy Joea ještě pár dalších let... jejímu herectví to očividně prospívá, ale o její hlavu se začínám docela bát:) A když je řeč o hlavě, Hanna je v podstatě snový film - ale ta snová mozaika není moc příjemná na prožívání, a Wright dělá na určitých místech všechno pro to, aby vám to sledování znepříjemnil - rychlé střihy, točení kamerou, strašidelné detaily a do toho šílená hudba, je to spíš jako trip na pomezí good a bad. Rodinka polohipíků se střelenou dcerou v Hannině věku, pohádková duhová chaloupka, neskutečně úchylný Tom Hollander (teplí sadisté ze starých Bondovek hadr) a jeho zvrácené pohádkové pohvizdování, zrzavá liška/zlá královna Cate, a tu a tam podvratné Wrightovo gesto dělající z pohádek něco oplzlého. To se nám to tu ale zapohádkovalo, což? Ale ta estetika je prostě taková a ne jiná, a pro Wrightův počin jménem Hanna taky klíčová. Protože krom estetiky a strhujících hereckých póz (pozor, nikoliv výkonů) už nemá co nabídnout - o ději se totiž nemá smysl bavit a hledat v něm smysl je ztráta času a budování frustrace;) Čili jako moderní umění OK, jako Wrightova exhibice dvakrát OK, ale pro normálního diváka KO. A já se dnes budu počítat k těm normálním... 60% za vizi a efektní řemeslo. (02.01.2013)

Pohodový večerný akčák 70%..............Soundtrack Tom Rowlands a Ed Simons: 1. Hanna’s theme ,2. escape 700 ,3. chalice 1 ,4. the devil is in the details ,5. map sounds / chalice 2 ,6. the forest ,7. quayside synthesis ,8. the sandman ,9. Marissa flashback ,10. bahnhof rumble ,11. the devil is in the beats ,12. car chase (arp worship) ,13. interrogation / lonesome subway / Grimm’s house ,14. Hanna vs Marissa ,15. sun collapse ,16. special ops ,17. escape wavefold ,18. isolated howl ,19. container park ,20. Hanna’s theme (vocal version), (19.06.2011)

Tak se mi zdá, že Joa Wrighta na Hanně ani tak nelákala možnost natočit si akční scény (ne, že by je neuměl, to tedy ani náhodou), jako spíš možnost vrhnout dívku s dokonalými encyklopedickými, ovšem teoretickými znalostmi do víru civilizace a nechat ji (ne)semlít. A to se mi na filmu líbilo nejvíc. Ve výsledku ani tak nešlo o to, že se někdo někomu za něco mstí, o špiony ani supervojáky. Nejvíc mě zajímala právě hlavní postava skvěle zahraná po čertech sympatickou Saoirse Ronan, její poznávání skutečného světa, sbližování se s lidmi a tak dále. Hudba, musím říct, nic moc, ale vizuál s dlouhými záběry a řadou výborných scén (bojových i lidských, jako povídání pod peřinou) všechno přebil. (24.03.2013)

Obdivuji práci Joe Wrighta a myslím si, i přes jeho poslední dva průměrné filmy, že to je největší britský talent současnosti, ale subtilní holčičky, které v hand combatu zmastí chlapa o hlavu vyššího a 50 kg těžšího, prostě nedávám. Podobně blbě naivní scénáře snad ani do současné kinematografie nepatří (tímto zdravím 80.léta). (27.07.2011)