Milosrdné lži

Předesílám, že slabým povahám ve středním věku není tento film určen. Velice dobře totiž vykresluje, jak lidem stačí deset dvacet let od ukočení vzdělání a stanou se z nich úplní kokoti. Skupina přátel, která kdysi nezlomně stála při sobě, změnila se k nepoznání a jezdí spolu na dovolenou, aby se utvrdili, že jsou pořád ještě velcí kámoši. Přitom už si opravdu nemají mnoho co říct. Je to zoufalá reflexe toho, co vidím kolem sebe dnes já, je to opravdu ze života, jen tohle je takový depresívní extrakt. Film je v mnoha momentech velmi silný a zasloužil by si pět hvězd, ale ten "zprasený" konec ubrečených spartakiádníků nad rakví se vydýchat opravdu nedá. 60% (21.11.2012)

Oficiální text bych distributorovi nacpal do prdele, neboť obsahuje naprosto zásadní spoiler. Jinak do poslední kapky vymačkaná vztahovka, která přes hodně štědrou stopáž ani na okamžik nenudí. Ohromné množství skvěle obsazených hlavních postav má tak mnoho prostoru pro důkladné vykreslení a konec pak zasadí ránu přímo do čela. Velkolepá malá záležitost. (08.04.2012)

Když se chce, tak to jde aneb Frantíci vždycky uměli nejlíp. Hořkosladká komedie s bezva mňůzik a nepřehlédnutelným jižanským šmrncem. Troufám si tvrdit, že název filmu je dost zavádějící - těch lží bylo prachbídně málo. Trošku (velká) škoda, že oscarový herec Jean Dujardin měl roli neroli (fuj a fuj a fuj). 80% (13.07.2012)

Tak zde bude nutností vydržet, jelikož takový film nelze zkrámovat za 90 minut, to jsem pochopila i já. Dříve, než jsem se stačila hlouběji ponořit, frflala jsem na typické omlaskávání francouzských lící, čekajíc, že bude následovat hlubokomyslné skřehotání (původní znění :-)) o jídle, pití, světových názorech a sexuálních orientacích - moc mně do tohoto očekávání nezapadal chudák Ludo a jeho nehoda, často jsem na něj zapomínala - zrovna tak, jako jeho přátelé. Nakonec se však dovolená několika starých známých pro mě stala filmovým pohlazením, u kterého jsem si báječně odpočinula, přesto, že jsem byla zatěžována problémy každého z nich, které stále častěji prořezávaly uvolněnou atmosféru letní přímořské selanky. Krásně předvedeno, jak rádi se zabýváme malichernostmi, jak lehce zapomínáme na to, co nás tíží, co nám není příjemné, co zatěžuje naši představu průzračné bezstarostnosti, bez kalících elementů, jako je těžký stav někoho, ke komu máme hodně blízko. Je nám to líto, ale přesto se raději sobecky šťouráme ve vlastních, mnohem méně důležitých nezdarech, tápáních a ohroženích, možná, abychom pro svou dušičku zlehčili ty opravdu osudové a životně důležité, které se ovšem nedějí nám - probudit a semknout se dokážeme až při ztrátě nejvyšší. Ale stejně je fajn, že i když jsme každý tak jiný, přece dokážeme žít vedle sebe a odpustit si navzájem - přes všechny ty lži, neupřímnost a falešný stud, a to, myslím, chtěl snímek právě sdělit. Velkou zásluhu na příjemném pocitu z celého filmu je třeba přiznat hercům, jimž vévodí chápavá, zadumaná, vláčná a okouzlující Marion Cotillard, chodící nerv François Cluzet a zamilovaný Benoît Magimel, a v neposlední řadě vynikající výběr prázdninově odlehčené hudby. NEJKRÁSNĚJŠÍ SCÉNY: Hřbitovní a pařížská okenní. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dívej se na mě, když na tebe řvu!! :-) (11.04.2012)

Herecké obsazení výtečné - sešla se zde elita současné francouzské kinematografie. Ovšem jak vidno, bohužel to nestačí. Dialogy postav jsou nesnesitelné a šustí papírem. Ždímání emocí a slz je příliš okaté. Příběh kamarádů je natolik vyumělkovaný a peripetie vycházejí z klišoidních jednání. Je to škoda, s takovým hereckým obsazením se mohlo udělat hodně, ale neudělalo. Z některých scén je divákovi až stydno, jak jsou čitelné a předvídatelné. Závěrem nutno dodat, že stopáž byla opravdu přepálená, zbytečně.. (02.05.2021)