Milosrdné lži

Hrozně mi tu chyběla kopa emocí, místy je to dost neosobní, ale o tom právě ty Milosrdné lži jsou. Každopádně ty líbačky při každém vstávání či setkání se, mě hrozně fascinovaly a moc mě bavilo na film koukat. Tah režiséra vzít herce kteří se osobně znají byl suprový, možná díky tomu to bylo takové fajn koukatelné i když konec se zdál křečovitý, nedojemný...a nejvíc mě pobavila scéna kdy se mluví na rýži, ozkouším taky :-) // oficiální text distributora NO COMENT!! ( rozhodně ale zkoukněte :)) (14.07.2012)

Kdo chce, tak si v té olbřímí stopáži najde pětihvězdičkovou záležitost. Jen se musí obrnit trpělivostí a přežít Canetovu úchylku na nadužívání songů (v jeho mysli pravděpodobně náladotvorných), které do toho cpe co deset minut a zásadně je nechá zahrát celé. A přitom nic nikam neposouvají. Ano jsou zbytečné a ano zabírají (ne)pěkných pár desítek minut; a ne ani navzdory otravnosti celkový dojem zkazit nedokáží. (15.09.2013)

Tohle že má 154, respektive 148 minut? To mi ani za mák nepřišlo. Parádní letní francouzská komedie lomeno drama, tak jak to dokáží snad jen Francouzi... i když nemohu popřít drobounkou inspirace Hollywoodem Guillama Caneta (škoda, že si zde nestřihl nějakou roli, hodil by se sem jak...............). Tím ale nechci snižovat hlavní protagonisty, na nichž je krásně vidět, že se znají i mimo natáčení a že jsou možná i kamarádi. Každý prožívá na společné dovolené tu svou větší či menší bolest a to na pozadí velké dopravní nehody jednoho z party (škoda malého využití Jeana Dujardina). Navíc tu zazní spousta písní, včetně mé nesmírně oblíbené The Band od The Weight, při které jsem měl nesmírnou chuť skočit ihned do auta a odjet na francouzskou riviéru. No nic, třeba v létě. (25.10.2016)

Niektoré žánre by mali mať limitovanú dĺžku. Možno aj zo zákona, keď sú producenti mäkkí. Nič s tým neurobí ani množstvo postáv, ani luxusná francúzska herecká smotánka, ktorá hrá svoje postavy uveriteľne, ani príjemné prostredie pri mori. Pomalé plynutie filmu mi vôbec neprekážalo, až kým som si po hodine a 20 minútach povedal, že je toho už dosť a chcelo by to zvýšiť tempo. Lenže prišiel skôr pravý opak, čo u mňa znamenalo pokles filmu na 3 hviezdy a absolútne nezvládnutý záver, ktorý ma ničím a nijako nedojal a sú z toho hviezdy dve. Ak bolo režisérskym zámerom robenie si srandy z diváka, ktorý to už teda chce dopozerať do konca, tak potom sú Milosrdné lži skvelým príkladom, ako ho "nemilosrdne oklamať". (11.04.2014)

Tak zde bude nutností vydržet, jelikož takový film nelze zkrámovat za 90 minut, to jsem pochopila i já. Dříve, než jsem se stačila hlouběji ponořit, frflala jsem na typické omlaskávání francouzských lící, čekajíc, že bude následovat hlubokomyslné skřehotání (původní znění :-)) o jídle, pití, světových názorech a sexuálních orientacích - moc mně do tohoto očekávání nezapadal chudák Ludo a jeho nehoda, často jsem na něj zapomínala - zrovna tak, jako jeho přátelé. Nakonec se však dovolená několika starých známých pro mě stala filmovým pohlazením, u kterého jsem si báječně odpočinula, přesto, že jsem byla zatěžována problémy každého z nich, které stále častěji prořezávaly uvolněnou atmosféru letní přímořské selanky. Krásně předvedeno, jak rádi se zabýváme malichernostmi, jak lehce zapomínáme na to, co nás tíží, co nám není příjemné, co zatěžuje naši představu průzračné bezstarostnosti, bez kalících elementů, jako je těžký stav někoho, ke komu máme hodně blízko. Je nám to líto, ale přesto se raději sobecky šťouráme ve vlastních, mnohem méně důležitých nezdarech, tápáních a ohroženích, možná, abychom pro svou dušičku zlehčili ty opravdu osudové a životně důležité, které se ovšem nedějí nám - probudit a semknout se dokážeme až při ztrátě nejvyšší. Ale stejně je fajn, že i když jsme každý tak jiný, přece dokážeme žít vedle sebe a odpustit si navzájem - přes všechny ty lži, neupřímnost a falešný stud, a to, myslím, chtěl snímek právě sdělit. Velkou zásluhu na příjemném pocitu z celého filmu je třeba přiznat hercům, jimž vévodí chápavá, zadumaná, vláčná a okouzlující Marion Cotillard, chodící nerv François Cluzet a zamilovaný Benoît Magimel, a v neposlední řadě vynikající výběr prázdninově odlehčené hudby. NEJKRÁSNĚJŠÍ SCÉNY: Hřbitovní a pařížská okenní. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dívej se na mě, když na tebe řvu!! :-) (11.04.2012)