Milosrdné lži

Tak jsem se právě vrátila z jedné dovolené se svou partou přátel z francouzského pobřeží. I když okolnosti našeho odjezdu nebyly zrovné příznivé, tak to bylo stejně fajn, že jsme se tam takhle mohli sejít. Tentokrát tam naše emoce působily naplno a každý z nás si tam našel chvílku na vyřešení nějakého svého osobního problému. Navíc i ty naše vzájemné vztahy se tak trochu ujasnily. Konec dovolené nás dost zaskočil, ale kdo ví, třeba i to mohlo přispět svým způsobem k upevnění, nebo alespoň zlepšení našich vztahů. - Co se hudby týká, tak se přikláním k názoru, že tam ty americké písničky sedly a Janis Joplen se svým úžasným Kozmic blues mi to jen potvrdila. 85% (05.07.2012)

Ty komediální prvky slouží jako odpočívadlo - na němž se člověk opráší z toho všeho viděného. Je tam tolik charakterů, ani jeden se nerozutekl, ač by se o to mohl pokusit a hrát vlastní prim! Ty ranní splíny, které si člověk podvědomě naordinuje pokaždé, když provede hloupost, večerní radovánky s kytarou, povinný společenský chaos, posléze okořeněný pláčem, ale především tvrdá realita - to je to TO, proč mě to chytlo! Pro mě osobně ohromný psychický zážitek! 95% (30.03.2012)

Guillame Canet a jeho třetí režijní počin konečně potvrzují tvůrčí talent tohoto francouzského herce. Neotřele napsaná látka s řadou intenzivně vygradovaných momentů, přitom se většina děje odehrává během letní dovolené skupiny kamarádů. Ta je ovšem zarámována dvěma tragickými událostmi, které fungují v prvním případě jako přirozený katalyzátor, který spouští nezastavitelný příliv emocí a činů. V případě druhém potom zatáhne černou oponu nad prosluněným francouzským nebem. Všechny postavy jsou prokresleny do potřebné hloubky a "top notch" výkony všech více, či méně slavných francouzských herců jen zostřují Canetovu dramatickou strunu. 87% (24.03.2012)

Film by si zasloužil o hvězdičku víc, ale musel jsem ubrat kvůli faktu, že se zde zase objevilo módní téma výlučnosti homosexuality, což moc dobře nesnáším (a jednu chvíli tam kdosi tančil v transvestitském oblečení, to jsem utekl). Navíc se děj dost vlekl, těch přátel bylo od počátku nějak hodně a trvalo mi to dobrou hodinu, než jsem se vyznal, kdo je kdo a kdo s kým a proti komu. Taky mohlo být ve filmu trochu vysvětleno, jak se tahle parta lidí dala dohromady a čím se vlastně živila. Víme jen to, že Max podnikal a byl z toho pěkně na nervy, navíc ještě okořeněné láskou toho mladíka, jehož dítěti byl za kmotra, svou zlost si vyléval na kunách a svých návštěvnících... Parta poznamenaná těžkým úrazem jednoho z nich prožívá jako každoročně prázdniny u Maxe a snaží se na kamaráda moc nemyslet; každý z nich má své trable, někdo s buzerantstvím, někdo s neopětovanými láskami, Marie čeká dítě (což jsme tušili asi od poloviny filmu). Jakkoliv se tahle parta jeví jako homogenní a přátelská, každý je zpočátku sám uzavřen do svých starostí; závěr filmu spočívá na dvou obrazech - když správce Maxovy chaty tuhle společnost obviní z pokrytectví (nejlepší chvíle filmu), a pak až příliš sentimentálně pojatý závěr při pohřbu, který se mi jeví zase jako slabší chvíle. No - a americké písničky chabé úrovně během filmu? Do evropské kinematografie nepatří, i když zde autor chtěl možná vyjádřit současné prorůstání kultur. Bohužel. (04.11.2014)

Francuzsky film,ktory je jasne zamerany na vztahy medzi ludmi,tu ide konkretne o skupinku priatelov traviacich spolu dovolenku,komedia je to len tak z lahka,ako drama to funguje hlavne na zaciatku a na konci filmu,kde je to velmi smutne,no zaroven pekne,herecky je to zvladnute dobre,obsadenie je sympaticke,hudba je super a celkovo som spokojny,za mna pat hviezdiciek...:-) (10.07.2019)