Milosrdné lži
Les Petits Mouchoirs
Little White Lies
Réžia:
Guillaume CanetScenár:
Guillaume CanetHrajú:
François Cluzet, Marion Cotillard, Benoît Magimel, Gilles Lellouche, Jean Dujardin, Laurent Lafitte, Valérie Bonneton, Pascale Arbillot, Anne Marivin (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Dráma o skupine priateľov v strednom veku a ich vzťahoch, založených často aj na milosrdných lžiach. Jeden zo skupinky priateľov v strednom veku sa kvôli autonehode dostane do nemocnice. Jeho priatelia sa po dlhom uvažovaní rozhodnú, že napriek tejto udalosti odcestujú na tradičnú každoročnú spoločnú dovolenku. Nielen kvôli pocitom viny, že opustili svojho priateľa v ťažkých chvíľach, sú však ch vzťahy podrobené ťažkej skúške. Neboli totiž k sebe vždy celkom úprimní a tak sú nakoniec nútení priznať sa k viacerým viac či menej milosrdným lžiam. (STV)
(viac)Recenzie (100)
Konská dávka trpezlivosti a sebadisciplíny tvorí nevyhnutný predpoklad pre ďalší zárez na pažbe v osobnej kinematografii. Dva a pol hodinové orgie, ktoré z 2/3 pripadajú zbytočné a ťažko zrozumiteľné prznili inak celkom podarený dojem. Ešteže existovala posledná pol hodinka, čo všetko obrátila v zmes pozitívnej francúzskej emotívnej renesancie. Nabudúce ubrať dávku na 2 hodinky a ušetriť na afektoch (frantícky Dustin Hoffman v podaní pána Cluzeta miestami riadne týril tlačidlo skip). V tom prípade by bolo zarobené na nezabudnuteľný kúsok o kamarátstve nekamarátstve v elementárno-zložitej podobe, pri ktorom by som 3x nezaspal. 3 a 1/2* A ešte jedna poznámka pod čiarou - oficiálny text obsahu od distribútora musel písať maximálny multiretard. Tschüss bis nie und nimmer später ;) ()
V podstatě šlo o to,že ani svoje dlouholeté přátele neznáme.Každý má svoji Pandořinu skřínku kterou jen tak někomu neotevřeme. ()
Mne osobne tento film ukazuje to, čo sa deje asi v každej generácii a v každom z nás. Sme pohltený vecami a vôbec si neuvedomujeme to, čo by malo byť primárne. Nie veci, ale my. A na tom by sme mali stavať. ()
Vleklé, bez děje, ale dobře zahrané. Za ten pocit, že člověk obývá krásný dřevěný srub na pláži a má k dispozici jachtu, těch 154 minut asi stálo. ()
Krása, i když nakonec dost smutná. Úžasní herci, úžasná atmosféra, která na mne ze snímku dýchala, řada zajímavých témat, řada poutavých osudů. Jen ta stopáž, ta byla trochu zkouškou trpělivosti a filmu ubrala na atraktviitě. ()
Tohle že má 154, respektive 148 minut? To mi ani za mák nepřišlo. Parádní letní francouzská komedie lomeno drama, tak jak to dokáží snad jen Francouzi... i když nemohu popřít drobounkou inspirace Hollywoodem Guillama Caneta (škoda, že si zde nestřihl nějakou roli, hodil by se sem jak...............). Tím ale nechci snižovat hlavní protagonisty, na nichž je krásně vidět, že se znají i mimo natáčení a že jsou možná i kamarádi. Každý prožívá na společné dovolené tu svou větší či menší bolest a to na pozadí velké dopravní nehody jednoho z party (škoda malého využití Jeana Dujardina). Navíc tu zazní spousta písní, včetně mé nesmírně oblíbené The Band od The Weight, při které jsem měl nesmírnou chuť skočit ihned do auta a odjet na francouzskou riviéru. No nic, třeba v létě. ()
Taková ta francouzská komedie, ve které se jen chlastá, kouří a řeší vztahy, aby se pak najednou něco stalo... Není to špatné, ale u mě za průměr...50% ()
Ten pocit když nevíš jestli se máš spát nebo brečet... Film který mě trefil... ()
Hrozně mi tu chyběla kopa emocí, místy je to dost neosobní, ale o tom právě ty Milosrdné lži jsou. Každopádně ty líbačky při každém vstávání či setkání se, mě hrozně fascinovaly a moc mě bavilo na film koukat. Tah režiséra vzít herce kteří se osobně znají byl suprový, možná díky tomu to bylo takové fajn koukatelné i když konec se zdál křečovitý, nedojemný...a nejvíc mě pobavila scéna kdy se mluví na rýži, ozkouším taky :-) // oficiální text distributora NO COMENT!! ( rozhodně ale zkoukněte :)) ()
Film by si zasloužil o hvězdičku víc, ale musel jsem ubrat kvůli faktu, že se zde zase objevilo módní téma výlučnosti homosexuality, což moc dobře nesnáším (a jednu chvíli tam kdosi tančil v transvestitském oblečení, to jsem utekl). Navíc se děj dost vlekl, těch přátel bylo od počátku nějak hodně a trvalo mi to dobrou hodinu, než jsem se vyznal, kdo je kdo a kdo s kým a proti komu. Taky mohlo být ve filmu trochu vysvětleno, jak se tahle parta lidí dala dohromady a čím se vlastně živila. Víme jen to, že Max podnikal a byl z toho pěkně na nervy, navíc ještě okořeněné láskou toho mladíka, jehož dítěti byl za kmotra, svou zlost si vyléval na kunách a svých návštěvnících... Parta poznamenaná těžkým úrazem jednoho z nich prožívá jako každoročně prázdniny u Maxe a snaží se na kamaráda moc nemyslet; každý z nich má své trable, někdo s buzerantstvím, někdo s neopětovanými láskami, Marie čeká dítě (což jsme tušili asi od poloviny filmu). Jakkoliv se tahle parta jeví jako homogenní a přátelská, každý je zpočátku sám uzavřen do svých starostí; závěr filmu spočívá na dvou obrazech - když správce Maxovy chaty tuhle společnost obviní z pokrytectví (nejlepší chvíle filmu), a pak až příliš sentimentálně pojatý závěr při pohřbu, který se mi jeví zase jako slabší chvíle. No - a americké písničky chabé úrovně během filmu? Do evropské kinematografie nepatří, i když zde autor chtěl možná vyjádřit současné prorůstání kultur. Bohužel. ()
Francuzsky film,ktory je jasne zamerany na vztahy medzi ludmi,tu ide konkretne o skupinku priatelov traviacich spolu dovolenku,komedia je to len tak z lahka,ako drama to funguje hlavne na zaciatku a na konci filmu,kde je to velmi smutne,no zaroven pekne,herecky je to zvladnute dobre,obsadenie je sympaticke,hudba je super a celkovo som spokojny,za mna pat hviezdiciek...:-) ()
Guillame Canet a jeho třetí režijní počin konečně potvrzují tvůrčí talent tohoto francouzského herce. Neotřele napsaná látka s řadou intenzivně vygradovaných momentů, přitom se většina děje odehrává během letní dovolené skupiny kamarádů. Ta je ovšem zarámována dvěma tragickými událostmi, které fungují v prvním případě jako přirozený katalyzátor, který spouští nezastavitelný příliv emocí a činů. V případě druhém potom zatáhne černou oponu nad prosluněným francouzským nebem. Všechny postavy jsou prokresleny do potřebné hloubky a "top notch" výkony všech více, či méně slavných francouzských herců jen zostřují Canetovu dramatickou strunu. 87% ()
Si teda dokážu najít komedii... Komedii, po jejímž zhlédnutí jste naprosto emocionálně rozloženi. Co k filmu blíže říci... I když stopáž působí kolosálně, děj utekl jakoby nic. Zkrátka vše působí tak, aby nedocházelo k potenciální nudě. Tomu napomáhá oku lahodící prostředí a zajímavé dílčí příběhy jednotlivých postav. Nejvíce mě na snímku překvapilo, že nabídl jistá morální ponaučení. Ty se dají shrnout frází hračky - plačky. Ale výstižnější by bylo říct, že film je jakýmsi mementem mori, z něhož zkrátka vyplývá to, že mnohá uvědomění přicházejí příliš pozdě... Atmosféra ale není navzdory těmto tezím depresivní. Spíše harmonická a melancholická. Z herců velmi mile potěšil Cluzet, jehož neurotik byl velice přesvědčivě podán. Tvrdit, že vše prosvětlovala Marion, by bylo jistě otřepané. Byť nepopiratelné. Na závěr též můžu sdělit, že jsem dlouho neviděl film s tak častým objímáním a pusinkami, jako byl tento. :-) ()
Tenhle film jsem ani nedokoukal do konce, prostě mě nebavil. ()
Podmanivá hudba a idealizované momenty (nebo pocity soustrasti) film neudělají. Neosobní a nudné, bez pořádnýho příběhu ...anebo spíš se spoustou jakýchsi drobných otravných prostých příběhů. ()
Nuda... ()
K takovéhle hromadné dovolené by mě nikdo nepřemluvil. Nejpozději druhý den/večer by mi skoro všichni lezli na nervy. A společné "akce"? Ani náhodou. Tahle skoro tříhodinová nuda mě v mém přesvědčení jen utvrdila. ()
Druhý oddíl filmu (po úvodní sekvenci) mě donutil u filmu usnout. Dlouho jsem se k němu poté nevracela, ale přišel jeho čas. Dvě a půl hoďky jsem dokoukala. A musím říct, že bych se podívala i podruhé, pokud by bylo více času. Když člověk pochopí "jak to tam všichni se všemi mají", jako by je poznal a zpětně si pak užívá znovu úvodní sekvence. Po prvním "nedokoukání" jsem film chtěla poslat do kytek (skončila jsem u scény, kdy se rozhodli, že nezůstanou v Paříži, ale odjedou na prázdniny). Názor jsem změnila a to o dost. **** ()
Velmi francouzské, velmi nabité emocemi, velmi ze života. Podstatnou část filmu jsem přemýšlel o svých přátelích, kolik jich mám, jsou-li to opravdoví přátelé....a také o moři a slunci. Nádherný film. ()