No moriré sola

Další pocta kultovním snímkům Last House on the left (1972) a I Spit on your Grave (1978). Takže můžete čekat hodně dlouhou scénu mučení a znásilňování (která trvá asi 15 minut!) a následnou krvavou odplatu. Oběti jsou tentokrát rovnou čtyři a vrazi tři, což zapřičiní slušný masakr a následek toho, že se počet všech postav v závěru pěkně zredukuje. Film je sice amatérský, ale reálný, ženské oběti se chovají po většinu času uvěřitelně, což bohužel neplatí u policisty, jenž se v klíčovém momentu zachová jako debil. Celkově se to dost vleče, hodně záběrů mi přišlo zbytečně přetáhnutých, ale jinak je to slušný exploitation, na který se znova asi nepodívám. P.S. Ta hudba při úvodních titulcích je vážně špičková! (20.10.2010)

Nemilosrdná, masakroidní pocta klasikům, zcela bez zábran, zbytečných servítků a keců! Klasikové, stejně tak jako příznivci žánru, žasnou a říkají si, jak jen to je možné, kam až je možné zajít, vždyť my jsme ve své době rovněž šokovali a přinejmenším stejně tak dobře. Ano, to je pravda, ale je to jako v hudbě, za každou cenu překonat svůj vzor (ať to stojí, co to stojí) do té doby nepřekonatelný. Závodí se stále, u těchto filmů hlavně v tvrdosti a brutalitě. Pro fanoušky exploitace, nejen té klasické ze 70. let, jedna z dalších povinností. Z novější doby podobné filmy: "Chaos" 2005 nebo "Run! Bitch Run!" 2009. (29.01.2010)

Když začínaly titulky, s tou parádní hudbou, říkal jsem si, že tohle bude určitě film, na který jentak nezapomenu. První polovina byla průměrná, kdy se seznamujeme s děvčaty. Pak přišly scény znásilňování - jako dobrý, ale čekal jsem víc. Druhá polovina už mě moc nebavila. Těšil jsem se na masakr v podání děvčat a ono nic. Je to špinavej a upocenej film, já osobně na něj asi nezapomenu z toho důvodu, že je to pro mě jeden z prvních, z těch méně známějších Rape & Revenge Hororů, který jsem viděl. (28.03.2010)

Tak nějak jsem čekal nářez, dostal jsem ale jen několikrát vyluhovaný čaj. Je mi jedno, že snímek nepokrytě vychází z kultovních a profláklých filmů žánru rape and revenge a vypadá, jako by ho natočili v sedmdesátých letech. Vadí mi, že není žánrově důsledný. Vždy lze zvolit dvě cesty (dají se ovšem i spojit v jednu) - buď chci šokovat, nebo napínat. Snímek ovšem ukazuje opravdu jen to, co musí, a tak řada záběrů jde mimo kameru. Dobře. Jenže kolísavé napětí a téměř chybějící mrazivá atmosféra sráží film dolů. Nebudu spekulovat o logice, ale pochybuji, že by dívky během mučení vydržely z větší části mlčet, nebo jen funět. Ne, hystericky by řvaly, prosily, ječely jak sirény - jelikož tváří tvář mučení a smrti je málokdo hrdina. Rovněž jejich chování mi přišlo místy nelogické (např. nepolezu do chaty blízko místa činu, když musím přeci tušit, čí asi bude), až jsem měl pocit, že dle scénáře nejspíš zařvou všechny. Pomíjím sáhodlouhé scény svlékání, oblékání a zahrabávání, které jako příznivec artu vcelku zvládám, filmu ovšem moc nepomáhají. Vše působí spíše jako hraný dokument (což byl možná záměr, nevím). Div, že nebyla alespoň část ve stylu FF, což bych ale nejspíš nedal vůbec. Příliš mírné! 2,5* (16.04.2020)

Argentínsko-španielska pecka No moriré sola je priam krištalicky čistým zástupcom naoko mŕtveho subžánru rape and revenge, preferovaného najmä v 70. rokoch, ktorý v poslednom období povstal ako bájny Fénix z popola a opäť si našiel svoje okrajové publikum... Filmy ako No moriré sola, Run! Bitch Run!, Baise-moi, Chaos či nedávny remake The Last House on the Left dokazujú, že nejde iba o náhodné lastovičky a že rape/revenge je v plnej svojej kráse späť na scéne... (27.05.2010)