Deň zrady

Podobně jako Kandidát nebo Barvy moci, ukazuje i Den zrady, co v televizních zprávách neuvidíme a o čem si v novinách málokdy přečteme. Dává nahlédnout do zákulisí, poznat muže a ženy, díky jejichž precizně vybalancovaným výrokům typu „nejsem nikdo, jsem kdokoliv“ působí jiní mužové a jiné ženy navenek tak přesvědčivě a důvěryhodně. Demystifikační proces přitom nekončí odstraněním dekorací a větším zájmem o přípravu než o ostré vystoupení (podobně jako Moneyball ukazuje namísto samotných zápasů jejich „programování“). Scénář napsaný podle divadelní hry Farragut North vykresluje politiku za užití rychlých slovních výměn jako nepříliš férové žonglování s cennými informacemi. Vzhledem ke stávající informační přesycenosti však nevítězí ten, kdo ví víc, ale ten, kdo s fakty dokáže lépe manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Důvěra, přátelství a jiné klíčové pojmy z hodnotových žebříčků ztrácejí na významu, neboť je zřejmé, že mnohem snáz něčí zájem získáte, pokud mu (byť jen v přeneseném významu) dáte nůž pod krk. Den zrady zohledňuje roli všelijakých poradců ještě více než dřívější volební dramata a z navenek mocných guvernérů a senátorů dělá pouhé mediální konstrukty, závislé a manipulovatelné. Film možná zachází ve spoléhání na sílu slov příliš daleko – je zrežírován vcelku neinvenčně a podceňuje moc obrazů, ale díky elitní herecké skvadře mne stejně nesmírně bavil. Herci jsou bez výjimky výborní a vyváženost jejich výkonů v souladu s fungováním politiky znemožňuje stanovit zřetelnou dělící čáru mezi padouchy a poctivci. Ocitáme se mimo dobro a zlo, ve světě, kde je vše relativní. Tahle nečitelnost a nejistota, komu věřit, vyvolá pocit beznaděje, čím podle mne film splnil svůj účel a George Clooney svou občanskou povinnost. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan, ScarPoul, Fancipal, ZkuKol, Adm.Nelson (23.01.2012)

Ultra-bitter sonda do vnitřku stroje, v němž se připravuje realita. Fantastický Gosling, který i bez jediné grimasy dokáže obsáhnout fascinující napětí mezi idealismem a pragmatismem, výborný scénář a parádně vygradovaný sžíravý závěr. Celkově vyvážené a anti-idealistické drama, které je výtečnou protiváhou hollywoodského eskapismu, který vládne oscarovým nominacím. Škoda, že hlavně v úvodu je zapotřebí celkem solidní znalost amerického volebního systému (kterou tak úplně nemám), čili jsem v prvních minutách lehce tápal. Ale to vytýkám sobě a ne Dni zrady. [85%] (23.01.2012)

Přiznám se, jediný důvod proč se já dívám na film o politice, je jednoznačně Ryan Gosling v hlavní roli. Co jsem od toho čekala, byl film o politice, ve kterém se budu ztrácet, čehož se mi taky dostalo. Teprve až v půlce filmu jsem se začala orientovat ve jménech a kdo je kdo, což byl zásadní klíč k pochopení celého filmu. Ale abych pravdu řekla, čekala jsem nějákou větší zápletku, takže jsem byla docela překvapená jakým směrem se ten film rozvíjel. 3* (12.08.2012)

Výborně natočené drama z politického prostředí, kde ukazuje, že parchanti jsou na všech stranách barikády. Postavy a dialogy jsou skvěle napsané a Clooney si je v režii čím dál jistější v kramflecích. Nejvíc na sebe ovšem strhávají pozornost herci, kteří jsou do jednoho výborní, i když třeba taková Marisa Tomei by si zasloužila daleko více prostoru. Nejvíc ovšem, jako celý rok 2011, kraluje Ryan Gosling jehož přerod z muže s ideály v hajzla je opravdu perfektní. Škoda, že chybí pár silných a emotivních momentů, díky kterým by se film zaryl více pod kůži. Takhle, i přes své zjevné kvality, vyšumí až překvapivě rychle z hlavy. (09.01.2012)

Clooney chce jasne naznačiť čo si o politike a politikoch myslí. Úvod ma veľmi nechytil a chvíľu trvá, kým film chytí správny rytmus a vtiahne diváka do deja. R. Gosling zvládol svoj part skvele, ale film skončil v momente , keď som sa doň naozaj zahryzol. Na tom iskrení medzi Goslingom a Clooneym sa dalo určite stavať. Napriek prirýchlemu koncu je záver dobrý a logický. 70%. (17.12.2012)