Deti moje

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)

Celým Descendants se jako tenká nit táhne zkušenost, jak míra projeveného zájmu ovlivňuje mezilidské vztahy. Když je ho příliš, přináší sebou škodu, když je ho málo, přichází odcizení.. Zasadit diskomfortní životní situaci do reálií pozemského ráje považuji za chytrý tah, stejně tak vtipná odlehčení v tu správnou chvíli. Škoda jen, že to tlačení se do civilnosti a „upřímného“ sentimentu je stejně křiklavé, jako šatník havajského hráče na ukulele. Apropo, když člověk hodinu a půl poslouchá havajské lidové songy, dojde ke zjištění, že být v kómatu zase není tak špatné.. (17.03.2016)

Civilní, to se musí nechat. Jinak ale jen na jistotu hrající indie, režírovaná a vůbec, celkově odvyprávěná velmi statickým způsobem. Hudba je neuvěřitelně otravná. A skvostná Shailene Woodley zde suverénně přehrává všechny, Clooneyho nevyjímaje. Jestli si někdo z tvůrců tohoto filmu zasloužil Oscara, byla to výhradně a pouze ona. (01.03.2012)

Filmy Alexandra Payna asi nebudú podľa môjho gusta. George Clooney síce hrá výborne, ako takmer vždy ale obyčajný a v mnohom nedotiahnutý scenár necháva vyniknúť väčšinu času iba jeho. Silné momenty síce nechýbajú ale do neveľmi uspokojivého a dalo by sa povedať až useknutého záveru Descendants plynú až príliš pomaly a predvídateľne. A tieto nedostatky pohodová atmosféra nezakryje. (27.02.2012)

Skákal pes přes oves přes zelenou louku......Říkáte si, že jsem se definitivně pomátl?! To již dávno, nicméně tímto jsem chtěl pouze říci (poukázat na to), že to, co je milé a hodno obdivu u 4 letého děcka, působí (jemně řečeno) poněkud rozpačitě u renomovaného herce (režiséra). The Descendants jsou dalším potvrzením (si) faktu, že tato (apod. témata) za velkou louži nepatří, čti neumí je (všechna čest všem vyjímkám). Chtělo by to mít „koberečkové“ ambice a jít cestou „nezávisláku“, zůstává však u tuctové (mainstreamové) (pod)průměrnosti. Víc se mi ani nechce rozepisovat, snad s dovětkem, že osobně by mě ani nepřekvapilo, kdyby to (alespoň v nějaké kategorii) cinklo. Pouze by to podtrhlo zaoceánský pohled na dané téma. Na jedno ocenění však snímek aspiruje (to bych mu zase křivdil). NEJotravnější a NEJnepřirozenější (to včetně napsaných replik a následného podání) s dovětkem: nikdy bych si nepomyslel, že tato slova vyřknu zrovna ve spojení s G. Clooneym, ale tohle bylo scénáristické, režijní a hudební Waterloo, jehož 70min sledování mě stálo 5 let života. Na zbytek jsem neměl dostatek sil. Zase tak otrlej (jak jsem zjistil) nejsem! Když už si někdo (kdokoliv) k zfilmování vybere takovéto téma, musí zákonitě počítat s tím, že jeho snímek bude podroben nejednomu zevrubnému srovnávání. O to víc záleží na následném zpracování. A výsledek? Tentokrát bych si vypomohl názvem jiného snímku. Georgi (resp. Sašo) vypadá to, že jste (v tomto případě) byli http://www.csfd.cz/film/32453-u-konce-s-dechem/ Typický příklad toho, jak nenaložit s daným tématem a polehčující okolností nemůže být ani fakt, že mnohé tvůrce by daná látka sváděla k (ještě) většímu patetizování (když pominu samotnou skutečnost, že to není hlavní úskalí snímku). WTF, to má být jako omluva (čti alibi)?! P.s. upřímně řečeno, snímku dvakrát nepomáhá ani skutečnost, že je zasazen do „prosluněnných palmových pláží“. Při těch „překrásných záběrech na místní krajinu (stejně jako srdceryvných scénách (roz)loučení se protknutých libozvučným vybrnkáváním“) jsem si více než jen pohrával s myšlenkou prohnat si kulku hlavou (resp. vydloubnout oči a propíchnout ušní bubínky). Ne, nejsem cynik, nechám se občas dojmout, ale ne za každou cenu! Anebo možná jsem.... Sašo, zkus se (propříště) zavřít (min na měsíc) doma a jako „studijní mat.“ stále dokola sjíždět http://www.csfd.cz/film/253275-biutiful/ či http://www.csfd.cz/film/159-magnolia/ Třeba potom natočíš (znovu) i něco podobného jako hořkosladkou http://www.csfd.cz/film/134519-bokovka/ ze života nebo Ti definitivně jebne a dočkáme se třebas žánrové lahůdky ve stylu Roba Zombie(ho). Ať tak či tak, v obouch případech to (pro nás diváky) bude výhra! P.p.s. zajímalo by mě, zda i knižní předloha dosahovala „vysoké kvality“ filmového zprac. nebo se chybička vloudila až při následném nešťastném zásahu scénáristického dua Saša Payne – J. Rash. Něco mi ale říká, že pídít se potom (tentokrát) raději nebudu..... (16.02.2012)