Všetko čo milujem

Málo o hudbě, více o době, ve které se svobodnému rozletu mnoho nedařilo, přesto překvapivě učesané a hořkosladce naivní (ne že by to vyloženě vadilo). Herci jsou výborní, dobře vybraní, prostředí má správně socialisticky zašedlou patinu a scénář (dialogy) není (nejsou) z nejhorších. Dějová návaznost přesto vykazuje mezery. Častokrát jsem měl pocit, že kus prostě chybí. Docela bych ale uvítal, kdyby se u nás točily filmy alespoň takovéto úrovně, proto tvůrce podpořím vyšším hodnocením :-) II Scénář: Jacek Borcuch. Hudba: Daniel Bloom. 70% (06.01.2011)

Wszystko co kocham jsem si velmi užil. Není to dokonalý film. Je trochu prvoplánový, ale hlavní hrdinové byli vcelku uvěřitelní a rychle si získali mé sympatie. Historické téma není to, oč tu běží. To hlavní je Jankův příběh a jeho seberealizace skrze punk, kde historické události tvoří toliko kulisu. Mimochodem, natočit dobrou erotickou scénu odvážně, ale aniž by se z toho udělalo porno, to je kumšt a Borcuchovi se to povedlo. K punku jsem měl vždycky kladný vztah, přestože ho už dávno vystřídala jiná hudba, a tenhle film je ho plný. Proto dle mého zasloužené 4*. (07.02.2011)

Nemůžu si pomoct, ale pro mě je to jen jedna z dalších výpovědí o době, a to prostřednictvím punku jako motoru i katalyzátoru, který usměrňuje mladé lidi a jejich konání. Rebelství v době, kdy se to moc nehodí. Skoro jsem si říkal, že tu je všechno, co od takového filmu očekáváte. A nic moc jiného to nebylo. (30.06.2017)

Obdivuju s jakou lehkostí dal Jacek Borcuch do svýho filmu dobovou atmosféru a poměrně tvrdej příběh dokázal vyprávět krásně poetickým způsobem. Zpočátku se jeví film jako taková spíše odlehčená záležitost s určitými náznaky a výborným hudebním doprovodem na punkový způsob, ale postupně začíná přituhovat a když studenti začali spontálně skandovat Solidarnosz ! Solidarnosz ! měl jsem docela husinu. Závěrečná fáze filmu se už s divákem nesere, úsměv mizí a začíná se dostavovat hořkost z doby, která zničila tolika lidem jejich životy. Poláci fakt umí tesat příběhy takovým způsobem, že jim stačí pár minut, aby se mě dostaly pod kůži a tam pak na poli emocích vykonaly své. Opravdu mě nenapadá jediný důvod, proč bych tomuhle filmu neměl dát nejvyšší hodnocení. (02.01.2015)

Mám slabost pro muzikanty. Hlavně pro ty, kteří svoji hudbu žijí celou svojí duší, dokážou do ní ze sebe dát naprosto všechno. Všechno, co milují. A vyjádřit skrze ni sami sebe. Bylo to silné, drsné, emocemi přetékající, plné vzdoru a syrovosti, Solidarnośći v lidech a bezmoci. A já jsem to Jankovi všechno věřila a žila jsem to celou dobu, od začátku až do úplného konce, s ním. Shlédnuto v rámci dubnové Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií. (02.04.2015)