Trabantem Hedvábnou stezkou

Trabantí filmové cestování jsem začal nejprve posledním dílem a teď jsem přeskočil na první. Extrém mezi těmito dvěma díly je znatelný. Tak jako u Do posledního dechu je zaměření více na osobní příhody a strádání, Hedvábná stezka toto postrádá a věnuje se převážně ukázce cizích končin. Z tohoto cestopisu je cítit amatérské zpracování, které nic nemění na zajímavé cestě a „hrdinství“ sériového a neupraveného bakeliťáku. Punc "filmu" ovšem dodává komentář Miroslava Táborského. (13.09.2017)

Trabanťáci začali dost nevinně a pro širokou škálu diváků, kteří je sledují dnes, zcela chápu, že i velmi nezáživně. Za to lze vinit onen hrozivý fakt, že většina dnešní české společnosti ani netuší, kudy celou historií lidstva protkaná Hedvábná stezka vlastně vede a nedokázala by ony nevinné, třebaže ohromně fascinující země zakreslit do mapy světa. Přitom tato středoasijská výprava má právě to dechberoucí kouzlo dobrodružství, které dalším komerčně zaštítěným dílům skutečně schází. (13.10.2018)

Výborně zfilmovaná expedice po stále existující obchodní Hedvábné stezce, jejímž úkolem a náplní není žádná směna zboží či služeb, ale čistá touha po zdolání nepřejícné trasy. Hlavní roli hraje v dnešní době netypický dopravní prostředek, což je záruka netypických zážitků a dokument funguje jako reklama na cestování, dobrodružství, radosti a nadšení do života ať už v cestě stojí cokoliv. (13.01.2014)

Trabantovská prvotina, která trpí mnoha nedostatky. Rozhodně to mělo být delší, podstatně delší. No a v tý slabý hodince, kterou dokument trvá, to chtělo se trošku víc zaměřit na ta úžasná místa, dyť v těch nejhezčích městech Hedvábný stezky se kamera zdrží sotva pár desítek sekund! Tvůrci se ale poučili, africké pokračování tyhle nedostatky odstranilo. Tři hvězdičky zejména za odvahu a urputnost, se kterou se výprava potýkala se všemi překážkami. (SD) (09.10.2014)

Nadšenci... Tihle borci, v čele s kapelníkem, sou vážně neskutečný nadšenci. Tentokrát se vydali přes Turecko do Iránu, prostě do bohapustých zemí a pak zpátky do ČR. Neustálý prach a polní cesty + do toho celej den sedět v tráboši :o). Sakra, takle si to cestování zrovnane představuju. Mazec je to, jak to svý autíčko dokážou pořád opravovat, prach neprach, šutry nešutry... Tady to vypadá, že s nima jelo i nějaký další auto, páč tolik lidí by se přece do tráboše nevešlo. Tak jako tak je obdivuju nejen za tu jízdu, ale i za to, že se vydali do tědlech problémových zemí, ve kterých nikdy nevíš komu jebne v tom, co ukrývá pod turbanem :o). (03.08.2015)