Banksy - Exit Through the Gift Shop

Zatímco ze začátku to vypadá jako tradiční dokument o počátcích nejznámějších pouličních umělců, zavěrečná půlhodina je neskutečný výsměch současné popularitě street artu, kde absolutně nezáleží na obsahu, ale jenom na hypu. Objasnění faktu, proč je dnes Banksy brán jako designér triček pro turisty. (07.09.2010)

Přečetl jsem si většinu z komentářů a vnímám celou věc trochu jinak. Tohle totiž není nějaká moralisticky-kritická óda na téma, co je a co není umění, nebo ironický lament nad tím, jak se street art komercializuje a ztrácí autenticitu, ale bezskrupulózně sobecký a zcela egoistický výkřik z dílny Banksyho kritizující rádoby-umělce jako je Guetta, kteří si dovolují na něm parazitovat. Správně se to mělo jmenovat nikoliv Banksy: Exit Through the Gift Shop, ale Banksy: Ty sviňáci mi lezou do zelí. Proto nemůže být a není Guetta Banksym, jak se někdy v rámci debat „mockumentary versus hoax“ objevuje; Bansky je tady zcela jasně britská superhvězda a pan umělec, kdežto Guetta šmejd, který má tu drzost pana umělce kopírovat. ____ Pokud by ale někoho přesto zajímala cesta od „čistého" umění k vyprázdněnému byznysu a nekonečná schopnost kapitalismus začlenit, a tak otupit subverzivní ostří všech jednotlivých požadavků, ať vezme v potaz Piráty z Karibiku. Ono se sice pořád přetřásá Che Guevara na tričku buržoazní mládeže coby příklad hegemonie a její inkorporace, ale Piráti z Karibiku nám poskytují mnohem pěknější příklad. Na jedné straně tu máme disneovsky uhlazený mainstreamový film pro celou rodinu, a hle!, do něj včleněný asociální, osamocený klaun, mimoňská, loserovská postava kapitána Sparrowa, která trpí problémem komunikace s okolím a nevyhraněnou sexuální orientací. A přesto ho všichni berou a mají ho div ne za boha. Jaký nádherný příklad! Nebo si vezměte reklamu, která přebrala metody ruských avantgardistů: juxtapozice tváře strávníka hned vedle ledničky opisuje Kulešův efekt, zatímco rovnice špína + prášek = čistota vychází z principů intelektuální montáže, která počítá s tím, že ze střetu dvou záběrů a s pomocí asociativního myšlení diváka vznikne v jeho hlavě záběr třetí, který vytváří poselství a smysl celého tohoto pomyslného „souboje záběrů". Jak se později ukázalo, ono to často nefungovalo, lidé si ten třetí záběr nedomýšleli. Reklama to zdá se pochopila a ukáže nám jej explicitně v celé své kráse. A pak že to nejde. (22.06.2011)

Banksy sa potreboval vysporiadať s konkurenciou, atakujúcou jeho postavenie na poli street artu. A tak vytvoril film s presahom. Žiaľ, nie s takým výrazným, akí tu popisujú nadšení komentátori. Z pozície umelca totiž neprekonal tieň seba ako poloboha, hromžiaceho ironicko-mystifikačnú síru na epigónov, odjedajúcich mu z peňažného a mediálneho koláča. Vtipný je potiaľ, pokiaľ film paroduje správanie sa ľudí, ktorí sa začnú zaujímať o nejaké umenie, ale chýba im pri tom akýkoľvek regulačný mechanizmus a tak s rovnakým zápalom berú všetko - od braku po naozajstné umenie. No po nejakej dobe sám film začne pôsobiť ako únavný parodujúci videoklip striedajúci prostredia, streetwriterov, štáty, záznamy akcií, ale v podstate ukazujúci len jedno: každé originálne gesto je napodobniteľné a šikovnou reklamou sa dokonca táto nápodoba môže stať finančne výnosnejšou. Čo sa však režisérovi podarilo, je vytvorenie postavy Thierryho Guettu - človeka až odpudzujúco nesympatického každým svojím gestom, vetou, myšlienkou. Veľmi pochybujem, že v realite by Banksy takémuto zjavu by povolil nakrúcať niečo zo svojho zákulisia. (22.05.2012)

Samozřejmě jsem při exhibici počmáraných zdí a slonů znalecky pokyvoval hlavou a poctivě jsem svým dílkem přispěl k davové retardaci. Ne, počkat, to jste byli vy. Jisté je, že kdyby se tento snímek zabýval pouze nejnovější zhovadilostí, zvanou streetart, tak bych ho jistě, jakožto osoba tolerantní k blbosti moderního světa, snadněji rozdýchával. To se ovšem nekoná. Z průzkumů vyplývá, že průměrného diváka nebaví poslouchat sešlou čtyříctku, jak se svými sešlými obdobami pomlouvá sousedku, jejíž pes se jí vysral na trávník a Banksy: Blablabla se od ní v zásadě neliší. Britského frajírka s retardovanou přezdívkou nasere, že vlezlý Frantík vydělal během několika dnů miliony za lepení vlastních ksichtů po stěnách L.A. a rozhodne se natočit dokument, který by tomu nepoctivému a neorginálnímu parchantovi srazil nehorázné příjmy. Nic víc tento dokument neskýtá a já rozhodně nemám zapotřebí sledovat, jak po sobě dva primáti házejí hovna. Tento komentář má také apelovat na jednotlivé kusy tupého stáda, které tento film hodnotí tak nelogicky kladně: Narovnejte si čelist, otřete slinu a okamžitě začněte používat mozek nebo tuhle sračku docpete do TOP 20, jak už máte ostatně ve zvyku. (15.05.2012)

Mr. Brainwash aka Thierry ukazuje jak se dá zažít ''americký sen''....ten člověk buď vše tak bravurně nakoukal při trávení času s nejlepšími streetartisty a nebo byl ve skrytu genius, který prostě léta přirozeného vývoje a hledání vlastního stylu na tvrdo přeskočil. Každopádně od začátku Thierry ukazuje, že je schopný businessman, ať už jde o prodej ''hadrů'' až po prodeje děl. :-))) ... (13.03.2011)