Strieborný vietor

Naštěstí, i v padesátých letech občas vznikl film, který nemanipuloval lidovou masou k budování dělnické společnosti. Stříbrný vítr podle Fráni Šrámka je radostnou oslavou mládí s mladickou dychtivostí po ochutnávání všech lákavých dobrodružství a dosud neznámých prožitků a s probouzejícím se tělem. Poznávání života, probouzející se city, hlasité volání chtíče, vrozený odpor k nespravedlnosti a pokrytectví autorit, romantika, škádlení, rozpaky, nejistota, strach a volání tajemného hlasu stříbrného větru. Vše, co patří k přednostem a zvědavosti probudivší se dravosti mládí. Jednoznačnou předností filmu je výstižné převedení atmosféry emočních pocitů a prožitků do důvtipných obrazů. Hlavní postavou je gymnaziální student Jan Ratkin (pozoruhodný Eduard Cupák) a jeho počátek prohlédnutí k fungování puritánsky nespravedlivého společenského řádu a výchovy. Jeho všeobecné pobouření se promítá do náhledu na svět a jeho střídavé divokosti a nesmělosti při odkrývání všech jeho krás. Zřejmě nejsilnější Ratkinovou polohou je jeho postupné poznávání žen, romantiky dvoření i citových a tělesných rozkoší. Je zde mladá koketka Anna Karasová alias Anička Povolná (zajímavá a půvabná Jana Rybářová), která si s Janem především krutě pohrává ve svých schizofrenních výstupech poetiky. Divadelní herečka Helena (dobrá Jiřina Šejbalová) je Janovou modlou, ke které natahuje své chtivé prsty. Vdova a sousedka Haurová (sympatická Stanislava Strobachová) a bezstarostná prostitutka Lorča (Ludmila Vendlová) odhalují Janovi sladké plody rozkoší života. Významnou Ratkinovou polohou je jeho soužití se spolužáky. Nejlepším kamarádem se stává o rok starší Karel Zach (velmi dobrý Otto Lackovič), poživačný bohém a filosof hledání a žití. Z dalších spolužáků: temperamentní Valenta (příjemný Josef Vinklář), světák z bohaté rodiny Hugo Staněk (Oldřich Slavík), vztahovačný Vika (Ilja Racek), či Majer (Jaroslav Wagner-Klenka). Prvním místem nespokojenosti Ratkina je škola a všeobecná nenávist a slovní šikana puritánského štváče a katechety (skvělý Bedřich Vrbský). Jeho protikladem je mladý profesor Luděk Ramler (dobrý Vladimír Ráž) se svým porozuměním a nezištně podanou pomocnou rukou. Druhou Ratkinovou rovinou nespokojenosti je domov a despoticky nesmlouvavý otec (zajímavý František Šlégr). Protipólem přísného otce je laskavá a churavá Janova matka (Marie Brožová) a především Janova inspirace a nejvýznamnější vzor strýc Jiří (sympatický Radovan Lukavský). Z dalších rolí: bujaří a oslavující vojáci nadporučík Gerlič (Miloš Kopecký) a důstojník Kerth (Raoul Schránil), nesnášenlivá a nepřející bytná (Růžena Šlemrová), lehkonohá služtička Eliška (Zuzana Kočová), nešťastná a čekající prostitutka Anděla (Blanka Waleská), noblesní milostpaní (dobrá Zdeňka Baldová), či povrchní Majerova pražská sestřenice Ema (Eva Marie Kavanová), Život se má prožívat a na mládí se má pohlížet se shovívavostí a porozuměním. Jak omamné jsou chutě života a jejich postupné objevování v mládí! Mládí, představivost, idealismus a dobrodružství se hlasitě ozývají o své místo v životě. Stříbrný vítr nabízí nové možnosti. (28.09.2016) (menej) (viac)

Film byl natočený v atmosféře nejbrutálnějšího prosazování socialismu v Československu (1953 - 54) Snad záměrně. Ukazuje většinu, která tvrdě postihuje menšinu, jednotlice, kterým vyčítají jejich nemravný život, ačkoli sami žijí dvojí život - jeden pracovní, druhý soukromí. O jednom halasí, o druhém mluví jen se zasvěcenými. Ale co mladí, co teprve se učí jak co dělat? Jak v těch rozporech žít? Na ně hlavně farář, ale i ulítlí a hloupí profesoři spouští hromy a blesky. Ratkin (E.Cupák), hlavní postava, má oporu u svého strýce (V.Ráž), u jediného profesora, co rozumí "Stříbrnému větru" (R.Lukavský), a jediným oprvadovým kamarádem je mu spolustudent Zach (I.Racek). Rodiče, tedy hlavně otec Ratkina je podobně jednoznačný jako většina profesorů, a jeho maminka je velmi hodná a dobrosrdečná, ale oba chodí jako jiní do kostela, takže kombinace školy a církve je pro ně správná a netuší, co se odehrává v Ratkinovi, jaký vnitřní boj. Když si náhle vzal strýc život, tak vyděšeně jede otec Ratkina za ním, a doufá, že při nejhorším nedělá nic nemravnějšího (např...- organizovaný zločin, nepodpaluje fary a kostely...), než dovádí s šikovnými děvčaty z bordelu, který umně vede bordel mamá (oblíbená Z.Baldová), a děsí se panicky z toho, že by něco podobného jako strýc udělat i jeho syn, Ratkin, který se na svého strýce tak podobá a vydechne si, až ho uvidí. A vede k němu jinou řeč, než dříve, poučen osudem Radkinova stryce (což je obecně vzácná změna), a odvádí Ratklina z místa plného napětí a hrůzy do klidnějšího gymnázia, kde bude mít lepší zázemí. Než se tak stane, tak se setká divoký farář, co právě do bordelu jde a zvídá na bordelmamá, zda uvnitř není nějaký sudent, ale bordelmamá říká, že ne a jeho oblíbená slečna je volná, tak s odcházejícím a prima dívčinou uspokojeným Zachem, kterého ihned nařkne z nemravnosti, kterému není rovno, a Zach to bere s veselostí správného mládí a ví, že ho čeká vyhazov, a místo aby napsal biskupovi a ministrovi školství a obvinil faráře, neb jen bordelmamá má pochopení pro všechny kategorie mužů, tak Zach nechce kalit vodu aje smířený s tím co má následovat, tedy padák ze školy. Oblíbený profesor nemůže už poslouchat, jak se kaje k spokojenosti profesorského sboru a faráře Radkin, co přiznává, že hříšnějšího člověka, než je on sám nikdy nepotkal, a zastane se ho, neb jen on rozumí se v těchto chlapcích odehrává, že je to práce "stříbrného větru", který z týmu inkvizitorů jen oblíbený profesor dostatečně poznal a uvědomuje si, zatímco krvežíznivý sbor pedagogů a církevní hodnostář už ho měli na lopatkách, a zastane se ho. profesor umožňuje Zachovi dostudovat jinde, je rád, že Ratkin má doma rovněž výhled a sám jde taky jinam a loučí se s nimi se slovy - Ale nyní už každý sám, už tohle máme za sebou, uřž každý svou cestou. Ratkinova múza (J. Rybářová - dožila se jen 21 let a sama si vzala život skrz "stříbrný život", který jako jediná z herců, co hrají v tomhle filmu, tak žila důsledně ---viz její deníky), tak se mění, jde z extrému dobrému do extrému špatnému, a v tom druhém je častěji, neb jen díky tomu lépe udržuje v sobě svou pýchu a rovnováhu.***(3.10.2010) (03.10.2010) (menej) (viac)