Strieborný vietor

Já jsem se musel smát. Tenhle film byl snad starý už v době, kdy ho natočili. Nepamatuju si, že by takové staromilství z jiného díla tolik čišelo. Šustí to papírem, popsaným kýčovitými básničkami. Eduard je jedním z mých nejoblíbenějších herců a nejlepší dabér, v tomhle dílku ale hoří úplně všechno. Připadalo mi to hloupé, nanicovaté, a dokonce i lehce uzívaný Měsíc nad řekou, jenž je v souvislostech s Krškovým dílem a spoluprací s Cupákem nejčastěji zmiňován, je proti tomu dramatická hra s vybroušenými dialogy, latentním erotičnem a skvělým herectvím Dany Medřické. Tady mě zaujal jen divoký výraz Ilji Racka, jenž je tak mladý, že skoro není k poznání (podobné lze říct i o Vinklářovi). Líbil se mi vypravěč Höger a voják Kopecký, ale nejvíc ze všech mladý Otto Lackovič.Skoda, že film nemá spád a akčnost posledních 20 minut, to by bylo za 4*. (02.01.2018)

"Slyším najednou takovou krásnou melodii ve svém srdci... Stříbrný vítr. Takové poselství krásné, slibování mámivé. Odněkud zdaleka a přeci jakoby na dost ruky. Ještě tu není, ale už je blízko." Přemýšlím, natolik lyricky vyznívá již samotný Šrámkův originál a nakolik je to ještě v tomto filmu posíleno zejména jímavou (ba přímo rajskou) hudbou Jiřího Srnky. Ale i samotný Krškův filmový jazyk má v sobě hodně lyriky a poetismu (zejména v pasážích odehrávajících se v přírodě). Šrámkova předloha a zejména pak některé dialogy či verše mohou  dnes již působil poněkud vyčpěle, stále je zde ale poměrně silná výpověď o ideálech mladých či jejich prvních láskách ("....Aničko posedlá"). Za poměrnou silnou pak považuji pasáž, kdy mladý profesor (Vladimír Ráž) brání mladé (zejména pak Radkina) před přehnanou kritičností a podezřívavostí zdejšího kněze. Hodně působivá obhajoba. (18.11.2023)

Václav Krška byl starej poeta a tohle je jeho nejznámější a asi nejlepší film. Študent Radkin je fascinován tím, čemu on a jeho profesor říká stříbrný vítr. Vpodstatě se jedná o zdivočelý stav myslí, který zažívá každý mladý chlap, s tím, že Radkin to má o to horší že se narodil do špatné doby, zapšklým rodičům a vyučují ho vyloženě despotičtí profesoři (až samozřejmě na jednoho). tento krutý svět dospělých však Radkin kompenzuje návštěvami bordelů, psaním básniček a poetickým flákáním s kamarády. Kdyby někdo točil Stříbrný vítr dnes, dopadlo by to jistě katastrofálně, ale Krška měl pro tento žánr vyloženě cit a do rolí obsadil i výborné herce v čele s Edou Cupákem (který si tu roli fakt asi užil..ehm), který válel opravdu znamenitě a jeho úlohu mu věříte na 200%. Vskutku poetické dílko. (27.10.2012)

Já tomuhle prostě věřit nemůžu. Naopak. Když si přečtu nějakou knížku, napsanou před sto lety, udiví mě vždy to, jak se vlastně doba a svět nemění, pokud jde o naše myšlenky, úvahy a víceméně i chování. Takže to, že byl Krška gay, je pro mě jediným logickým vysvobozením, jak přijmout takhle stylizovaný a přehrávaný film. Což o to, ty myšlenky svojí váhu mají, ale ten balast okolo? 4/10 (16.04.2014)

„A když přestal plakat a pozdvihl hlavu, ona tam dole již nestála; viděl ji, mizející červenou skvrnu daleko v pastviskách. A přece tu byla u něho, slyšel ji stále ještě mluvit, jak před chvílí k němu mluvila; ale naslouchal jí nyní rád a za každé slovíčko byl jí vděčen, mluv, mluv, prosil, bolí to, bolí, ale je to krásné, snad jsi přece jen divoká ženka, do smrti budu tebou krásně poznamenán…“ (F. Šrámek) (03.09.2014)