Bostonský prípad

Bostonský prípad som videl prvý krát asi ako desaťročný a bol som od strachu totálne v prdeli. Našťastie bola vedľa mama, takže sme sa báli spoločne. Neskôr som videl tento film ešte raz a vychutnal si aj jeho formálnu a hereckú stránku. No a do tretice sa naňho teším tiež, len by ho niekedy museli na niektorej z viacerých odnoží materských komerčných tv aj odvysielať. Hodil by sa najmä do televízie "pre chlapa". (30.01.2013)

Brilantně natočené a formou vyprávění zajímavě zpracované (doslova psychologické) krimidrama. U filmů "dle skutečné události" je vždycky trošku potíž s důvěryhodností prezentovaného příběhu, leč v tomto případě je téměř fascinující civilní (až dokumentaristická - zvláště v závěru filmu) forma vyprávění, včtně užití děleného obrazu v klíčových scénách. Prostě skvělý americký film z filmově vůbec skvělých šedesátých let... (11.08.2007)

Zatraceně kvalitní detektivka, na jejíž styl vyprávění si ale musí člověk nejdřív zvyknout. Já tedy rozhodně musel, protože i když mám oko cvičený na čtení titulků a zároveň přejíždění děje na obrazovce, sledovat dění na dvou, třech či pěti oknech jsem prostě nestíhal a docela mě to rušilo. Oproti mnoha jiným jsem se s tímto způsobem rozoknování potkal poprvé a Čtyřiadvacítkou nedotčen mě to nejdřív málem odradilo. Příběh je nestandardním vyšetřováním, kde vlastně ani tak nejde o to vypátrat, kdo je vrah, ale udělat jeho vraždění přítrž. Postavy policistů jsou většinou dost odfláknutý, protože na ně nebylo dost času. Víc prostoru dostal Henry Fonda jako hlavní vyšetřovatel a nejvíc paradoxně Tony Curtis jako schizofrenní psychotický vrah a to přestože se objeví až v poslední třetině. Jenže největší problém tu je, že se to pouze zakládá na pravdě. Ve skutečnosti totiž tu chybí řádná dávka faktů a událostí provázejících jak DeSalvovo zatčení, tak uvěznění. DeSalvo nebyl žádný beránek, od mládí byl problémový typ, kradl a přepadal a něklikrát i seděl. Všechny ženy (19 - 85 let) zabil v období jednoho a půl roku od 6/1962 do 1/1964 (to mu mimochodem bylo přes třicet). Po jeho odhalení se přihlásily další desítky a stovky, že je také přepadl a znásilnil. DeSalvo byl v sedmašedesátým odsouzen na doživotí, ale necelý půlrok poté se mu povedlo utéci z vězeňské nemocnice. Když se další den přiznal se slovy, že chtěl jen ukázat veřejnosti, jaké podmínky v té nemocnici panují, odvezli ho následně do nejtěžší věznice Walpole, kde ho o šest let později našli zavražděného v uzavřené cele. Jeho vraha nikdy nedopadli. Přesto pochyby nad jeho "autorstvím" vražd stále zůstávají, protože oběti byly tak rozdílné (věk, rasa, modus operandi) a navíc se několikrát rozcházela DeSalvova výpověď s důkazy. Někteří dnes soudí, že mohl krýt skutečného vraha. Film je prostě hodně upravená pohádka, která nemá se skutečností nic moc podobnýho a to včetně toho, že deSalvo nebyl nikdy diagnostikován jako schizofrenik ani žádný duševní záchvat nedostal. Ale jako film je to výtečná kombinace napětí a nebezpečí. Kdo se chce něco dočíst nejen o DeSalvovi, archiv FBI je nejlepší možností. (14.12.2006)

Není to špatně natočené a nevadí mi ani to, že si filmaři trochu upravili události kolem případu, konec konců ani americká policie v něm nemá dodnes úplně jasno. Ale udělat z Alberta De Salvy vraha s rozdvojenou osobností? Kdy už scénáristé konečně pochopí, že je to jen mýtus, který nebyl v oboru psychiatrie nikdy prokázán a který je sice vděčným námětem v žánru fantasy, ale ve vážně pojatém dramatu o jednom z nejprofláklejších vrahů moderní Ameriky, plní úlohu spíše kontraproduktivní. (14.06.2015)

Skvělý Henry Fonda i Tony Curtis v netradičních rolích. Film hodnotím s ohledem na dobu vzniku, tehdy se na schizofrenii i její léčbu pohlíželo jinak a byla to více méně filmová rarita. Z tohoto hlediska film trochu zestárl a odkrývá věci, v dnešní době, více méně všední. Nicméně jde o nadprůměrnou kriminálku. (16.07.2017)