Submarino

Čoho sme svedkami v tomto filme, je neuveriteľne presvedčivo zahratý a zrežírovaný príbeh dvoch bratov, ktorých spájajú rovnaké tragické udalosti v ich živote. Obaja sú vo svojom vnútri zmietaní bolesťou a smútkom, no každý z nich sa s tým vysporadúva po svojom, a zároveň ani jeden z nich s tým nedokáže bojovať. Spôsob rozprávania je veľmi citlivý a neutrálny, diváka necháva zaujať postoj k obom postavám a ich chovaniu. Spôsob prezentácie životnej cesty môže byť pre niekoho tragický a biedny, činy, ku ktorým ich zatlačil ich slabý charakter nevysvetliteľne zúfalé, no zároveň tu ostáva priestor pre silný pocit súcitu s hlavnými postavami. Samostatná pochvala putuje samozrejme dvom hlavným predstaviteľom, ktorí dokázali efektne zahrať a zobraziť protipóly svojich postáv, nahliadnuť do vnútra na prvý pohľad obyčajným charakterom. Pohľad na problematiku užívania drog a jej dopady na rozvrat rodiny z pohľadu detských očí je podaný tak drsne a bolestivo, že miestami mi to naozaj zvieralo žalúdok. A o slzách v očiach ani nehovorím. 85%. (15.08.2014)

Matka alkoholička, otec neznámý. Zajímavě vyprávěný příběh se ale věnuje dvěma bratrům, kteří si s nimi pěkného dětství neměli šanci užít. Dospělé bratry bych pojmenoval pan Chlast a pan Fet. Čekal jsem, jestli aspoň v jejich životech přijdou záblesky štěstí, ale bohužel, Submarino je bolestivé a tragické. (25.03.2017)

Trochu jsem se obávala, co na nás Thomas Vinterberg vybalí tentokrát. Že to nebude nic optimistického mi bylo celkem jasné. Projev je mnohem civilnější než v pozdějším Honu, jsou tu sice vypjaté okamžiky ale tentokrát žádné lynčování nebo surovosti v přímém přenosu. Jsem na rozpacích. Pokud má někdo neustále potřebu sahat po silně emotivních tématech, tuším nějaké ty boule na duši z dob dřívějších. Jen si nejsem jistá, zda je film tou nejvhodnější psychoterapií. Ani čeští režiséři nás nešetřili a naložili nám pořádnou porci emocí, ale u nich jsem vnímala víc smysl a poselství. V Submariu mám pocit jako by šlo skutečně jen o foukání vlastních bolístek nebou pokus na sebe hodně drsnou formou upozornit. Na depku neotřebuji film, na to mi stačí zajít na třídní schůzky. (22.03.2015)

Hľadal som nádej a pršal z toho smútok, dúfal, som, že nájdem odpovede a našiel som nihilistický marazmus, túžil som po emóciách a dostal som ich toľko, že sa mi zdvihol žalúdok. Zbytočný prázdny film plný špiny. Niečo zhnité je v štáte dánskom, pán Vinterberg! Vo svetle tohto filmu sa mi kresťanstvo javí nie len zmysluplné ale dokonca aj racionálnejšie než tomu bolo za posledné roky, za to tá jedna hviezda! (19.03.2011)

Čtyři hvězdičky s přimhouřenýma očima. Mhouřím hlavně kvůli citově vyděračské hudbě (převážně v druhé půlce filmu), která nejenže nebyla dobrá, ale kdyby jen to, zbytečně tlačila na pilu emocí, byla tam prostě navíc a mě osobně strašně rušila. Mám co dělat, abych to teď, jak to píšu, nezměnila na tři. Tady je vidět, že míň je někdy víc. (12.06.2016)