Elitní zabijaci

Ha, a pak že posmrtný život neexistuje. John Frankenheimer sice zemřel před deseti lety, nicméně v roce 2011 jsme se dočkali Elitních zabijáků, filmu, který je frankenheimerovský v každém směru. Nevím, jestli si Gary McKendry na pomoc vyvolal jeho ducha, nebo jestli se nám do něj Frankenheimer převtělil (to ukážou až další snímky), ale je to celkem jedno. Hlavní je, že akce je, a že je realistická, drsná, nedigitální, nezpomalená a všelijak nenačančaná. Například tak pěknou rvačku, jakou je Stathamova a Owenova nemocniční scéna, jsem dlouho neviděl, a když si k tomu přičtu, že jí předcházela i následovala řada dalších pochoutek (pronásledování v Ománu, londýnská automobilová honička, všechny scény s odstraňováním příslušníků SAS, Statham připoutaný k židli, perfektní finále), jaké tady (snad s výjimkou Craigových bondovek) velice dlouho nebyly, nemůžu být nespokojený. Ústřední herecké trio potěšilo a radost jsem měl hlavně z toho, že Robert De Niro nedostal jenom nějaký laciný štěk, ale docela velkou roli. Škoda byla jen scénáře, který si mohl odpustit linku se Stathamovou přítelkyní a nemusel se snažit být tolik vážný a rafinovaný (03.02.2012)

Keď človek vopred vie, že to nie priamočiara stathamovská rúbanica, tak sa to celkom dá. Má to síce asi 5 koncov, a ani jeden poriadny, ale napodiv práve to ma bavilo. Film mohol kedykoľvek skončiť klasickým akčným bombardovaním, ale vždy sa ešte niečo zvrtlo a tá nepredvídateľnosť zo mňa striasla apatiu z prvej polovice filmu. (18.12.2011)

Dobrí herci, dobrý príbeh, vraj aj pravdivý, no film mňa nudil a v komplikovanom deji sa človek stráca. Je to niečo pre fanúšikov Stathama a tých, ktorí potrebujú dať mozgu na chvíľu voľno. Lákadlo skutočného príbehu skončilo tak, že zo skutočnosti má film asi len dátumy a miesta, ostatné bolo niečo ako Rambo, kde aj tie najtajnejšie informácie sa dajú získať ako recepty z Googlu. (06.03.2023)

Velká škoda, že se stopáž dostala ke dvoum hodinám, páč jako říznější devadesátiminutovka by to fungovalo líp. Akční sekvence jsou střihově dost nepřehledné a i přes solidní casting tu není moc co hrát. Přesto nejde o žádnou pohromu, jen další "klasickou" akčňárnu, ve které je mimo jiné Clive Owen zase cool. (04.11.2018)

Někdy bývám děsně smutný z toho, že mi také nebyly shůry dány tak citlivé artové vlohy a hloubavá, filosofická mysl, abych dokázal poznat opravdu dobrý film, jako vy ostatní. A tak mi mnohdy nezbývá nic jiného, než si po odbouchané dvanáctce prolistovat Blesk, otevřít si lahváče, zanadávat s Máňou nad tou zkurvenou pravicí, postesknout si nad časy, kdy nám Pan ředitel každou neděli v poledne alespoň řekl, co si máme myslet, a místo Schopenhauera a Tarkovského vzít do své mozolnaté dlaně Morella, ukradeného z obecní knihovny, a pustit si nějaký ten tupý akčňák, který zcela odpovídá mé slaboduchosti. Kluci z hospody, co mě znají lépe, vědí, že bývám velmi skoupý na superlativy a ani teď neudělám výjimku. Tohle je skvělá, úžasná, fantastická, dokonalá, perfektní a excelentní osmdesátková reminiscence, u které jsem si málem uhnal tenisový loket a jestli to do týdne nebude v červených číslech, začnu být, kurva, teprve pořádně vulgární a agresivní. Narvu kOCOURA do mikrovlnky, análně zprzním Payushku, studenta FSS MUNI znemožním u všech gayfriendů na Assbooku a všem ostatním, co šli pod čtyři, zahltím poštu spamem tak perverzním, že pak budou mít panickou hrůzu hodnotit jiné filmy než ty, ve kterých hrají děti, zvířátka a Rosenberg!!! Tebe samozřejmě vynechám, Pane a Vládče, Otče zakladateli, Ty můžeš VŠE a já nadále tváří v prachu líbám kabely, po nichž surfuješ!!!! (07.11.2011)