Sherlock Holmes: Hra tieňov

Berlínské vánoční intermezzo 2. Na počátku bylo slovo... mého muže, že nastal čas si taky jednou udělat večer bez společnosti potomka, o kterého bude pro tu chvilku vzorně postaráno, a zamávání dvěma lístky v ruce. Ritchieho předchozí výlet do holmesovského revíru se mi líbil, takže jsem projevila vzorně nadšený manželský souhlas. Ovšem zážitek z filmu v mnohém připomínal film samotný, přinejmenším v osudu nevěsty, která trčí v tmavé barabizně v Anglii, zatímco novomanžel si užívá líbánky v Evropě s někým úplně jiným. Hra stínů hraje stejnou hru jako řada sequelů, tudíž se oproti jedničce tlačí na pilu s dvojnásobnou silou, aniž by toho jaksi bylo tolik k přefiknutí. Pokud už v jedničce hrála zápletka druhé housle a ženské postavy byly víceméně zbytečné, tak zde si nevrzne ani zápletka, ani Irene s Mary (dámy prominou). Budiž. Homoerotický subtext přestal být subtextem, protože nazývat subtextem něco, co vás mlátí kladivem do hlavy, je trochu nepatřičné. To mi taky nevadilo, spíš naopak. Ale že se steampunková buddy-cop commedy zvrhla v pseudobondovku tak infantilní, že jsem co chvíli kontrolovala svůj hrudník v současnosti dosahující velikosti F (Fuj, to jsem se lek), jestli mi náhodou nepropukla samovolná laktace, to mi vadilo nemálo. Abych jenom nekritizovala, tak trio Downey-Law-Fry je k sežrání, ačkoli tradici, že v každém Ritchieho kousku se některý z bratří Holmesových svlékne, bych s dovolením omezila na Sherlocka, protože Downey v tomto ohledu přece jen smyslům lahodí víc, a jednotlivé scény, kupříkladu etuda s jedním mezkem pro bratra Sherlocka, jsou zábavné víc než dostatečně, jenom se nemůžu zbavit dojmu, že celek vykazuje podezřelou podobnost s ježčím gulášem, který přišel Holmesovi s Watsonem ve filmu tak k chuti, protože šťavnaté kousky remízují s flaksami a co chvíli si zapíchnete bodlinu do patra. Přežít se to dalo, ale musím bohužel konstatovat elementární fakt, že v době, kdy se na obrazovku vrátila druhá série Sherlocka pro 21. století, mi přijde tahle šachová partie Holmes kontra Moriarty, kde střelcům cuká prst na spoušti, koně jsou splašení, dámy se ocitají mimo šachovnici, věže se bortí v prachu a pěšci netuší, která bije, krapet zbytečná. Tentokrát to bohužel byl pat, Guyi, ale třeba se odveta vydaří líp... (05.01.2012)

Sherlockova hra stínů ve mě evokuje pocit, že Guy Ritchie se definitivně zaprodal zábavnímu průmyslu, nedočkáme se nápaditého scénáře, absurdního humoru ve znatelném množství, ani jiskřivé, vtahující zápletky. Děj se snaží působit megalomansky, jenže není schopen vzbudit patřičný divácký zájem - Moriarty je nevýrazná karikatura a jeho ďábelský plán je pro nás vzdálený a neosobitý. Film je spíše sled poměrně dynamických a dobře natočených scén, ve kterých se za každé situace snaží bavit Robert Downey. Jako povrchní, odpočinková zábava to stačí, občas uvidíme pěkné zpomalovačky, efektní bitky a do toho nějakou geniálně promyšlenou vychytávku. Ano, takový film nenudí, ale jméno Sherlocka Holmese si zasloužilo víc. 6/10 (02.05.2012)

[imdb: 7.7/10] | me: Dokonalá zmes všetkých filmových ingrediencií potrebných pre trvalú dvojhodinovú zábavu plnú parádneho vizuálu, dynamicky vyvíjajúceho sa deja, čerstvého humoru a výborného soundtracku. Predstavuje presne to čo od bluckbusteru tohto typu očakávam. Je to chytľavý film, ktorý vie zaujať a udrží pozornosť počas celej svojej dĺžky a čo je zaujímavé - je lepší než svoj predchodca a to ozaj poteší. [4 a pol *] I can't remember when I last had a hedgehog goulash... this delicious. (09.01.2012)

V podstatě stejné jako jednička. Příběhově pořád strašně nevýrazné (o co šlo jsem zapomněl asi po hodině), ale jinak pořád celkem efektní a slušně odsýpající popcornovka. Ze začátku mi to sice přišlo dosti chaotické, jakoby najednou Ritchie nevěděl jakým směrem to chce vést, ale pak se vrátí do svého režimu a je vše při starém. Což je vlastně ale i docela škoda, protože sázení na jistotu tomu někdy spíš ubližuje. Vtipných scén a hlášek je tady ale pořád dost a Hans Zimmer se taky jednou zase pořádně předvedl. Downey s Lawem si to ale pořád nehorázně dávaj a Jared Harris byl také jako záporák výborný, což je oproti nevýraznému Strongovi z jedničky vítaná změna. Jenom ta Noomi Rapace tam byla jaksi navíc. Guy Ritchie se rozhodl vsadit na jistotu a natočil nenáročnou ddychovku, kterou ovšem za pár dní vysunete z hlavy. 70% (15.01.2012)

Sherlock Holmes: Hra stínů je dost specifický film. Sherlock v podání Roberta Downeye Jr. je taková kombinace solidní britské solidnosti a Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku. Celé je to pak hozené do naprosto brutálně naklipované akční zábavy, která má hromadu, ale opravdu hromadu akce, která je natočena tak zvláštním způsobem, že někomu vysloveně sedne a někdo z ní bude maximálně otrávenej. Já ale musím říct, že jsem si to neuvěřitelně užil. Robert se mi potvrdil jako skvělý herec, který v sobě má glanc humoru a vážnosti...a umí britský akcent :) Jude Law také nezklamal a stejně tak Noomi Rapace, která mě docela překvapila, jak rychle se po úspěchu trilogie Milénium dostala za hranice Švédska. Jediná chyba, kterou tento film má je pak příběh, který vlastně vůbec není zajímavý. Vlastně je o ničem. To podstatné v tomto filmu je hlavně ta akce, kterou jsem si ale já osobně v kině naprosto užil. (16.01.2012)