Kid

Štylistická vycibrenosť (a to predovšetkým z úvodnej sekvencie, v ktorej titulky neslúžia len ako doplnok filmu ale sú jeho neprehliadnuteľnou súčastou) plne kontrastuje so scenáristickou nefungujúcou ošúchanosťou. Výsledný filmový tvar (spočiatku sa tváriaci ako "niečo" so sociálnym podtextom, postupom filmového času však prerastajúci v čoraz väčší dramaturgický zmätok) tak zaujme hlavne vysokokvalitnou hudbou (samozrejme, britský film) a atraktivitou anglického prostredia, menej však už rutinnou, takmer až hallmarkovsky televíznou réžiou (nerátajúc tých zopár už spomenutých štýlotvorných hrátok). 55% (19.11.2010)

Poznámka "Nakrútené podľa skutočného príbehu" mi už pripomína ospravedlnenku na všetko, čo vo filme nevyjde. A v tomto filme toho nevyšlo dosť. Najsilnejšie na mňa zapôsobilo bezútešné detstvo Kevina, ktoré aj napriek preháňaniu ukázalo podobnosť problémov s neprispôsobivými a impotenciu sociálnych ustanovizní v Británii a u nás. Prerod Nataschy McElhone z úlohy v Roninovi na úlohu v tomto filme mi pripomenul premenu Charlize Theron vo filme Monštrum. Ale inak zvyšok filmu ma dosť nudil a tak si v pamäti uchovám iba spojenie The Kid - Charles Chaplin, Jackie Coogan. (04.11.2013)

The kid je film o ranách. O ranách fyzických, tých od macochy, otca, v provizórnych ringoch a od spolužiakov. Zároveň sú to rany osudu, ktoré majú však tú výhodu, že s každou ďalšou sa ich prijímateľ zoceľuje. Buď sa pod ich ťarchou zosypete, alebo zasadíte v pravý čas tú svoju, smrteľnú a stanete sa víťazom. Nevedel som, že film je natočený podľa knižného bestselleru a tak som bol na konci aj patrične dojatý. No a tešil som sa na ďalšie sexy vystúpenie Natashy McElhone, tu však má úplne iný typ úlohy, na aký som zvyknutý a jej čierne zuby tentokrá žiadne predstavy vo mne nevyvolávali. Asi trochu menej známa nezávislá britská realistická dráma, ktorá by si zaslúžila aj vďaka známym hercom vačšiu pozornosť. Ioan Gruffud nebol ešte nikde sympatickejší. (02.11.2013)

Pět hvězdiček dávám za vyjímečný příběh. Vyjímečný, ale stal se. Odmalička dostával od života jen bití, nadávky a facky. A jejich zdrojem byli převážně ti, kteří ho měli chránit a bezvýhradně milovat. Ale nevzdal to, statečně se pral o své místo v životě. Ale ani to pak nestačílo, aby ho život dál nezkoušel. Přesto se nevzdal. Dokonce neskončil ani jako bezcitná a sobecká bytost jako tomu někdy u tak těžce emočně a sociálně deprivovaných lidí bývá, ale nebylo by proč se tomu divit, když už v dětství je malá osůbka napadrť. Byla v něm neobyčejná vůle k životu, ale také k férovému jednání, což u lidí s jeho původem nebývá na prvním místě. Je úžasné vidět jak si život, osud, Bůh s člověkem "hraje" a jak těmto "hrám" dokáží někteří lidé čelit. Skoro by se mi chtělo říct, že by měly tento příběh znát děti z dětských domovů a ústavů, možná alespoň několika z nich by mohl být inpirací. (05.11.2012)

"Jasně, klidně si ho vemte !! Já toho kluka stejně nechci.." Potenciálně velmi silný snímek, který se hned zkraje kasá, že vychází ze skutečného příběhu, se nezkušenému tvůrci Nicku Moranovi naprosto rozpadl pod rukama coby scénáristicky nezralá a především dramaturgicky nezvládnutá báchorka, v níž hloupej Honza ke štěstí přišel, na níž vyjma naprosto příšerného výkonu Nataschi McElhone, která si střihla dokonalou karikaturu macechy, iritují také některé laciné motivy, polopatisticky se neustále opakující.. Navíc právě pasáže s vážnou hudbou, kde si pro změnu režisér Moran hraje na Scorseseho, jehož mistrovským dílům však tahle šmíra nesahá ani po kotníky, při nichž často pomocí nefunkčních zpomalovaček i dík naprosto nezvládnutým bitkám dochází až k sebeparodizaci snímku, jasně dokazují bezradnost tvůrců.. Až na pár výjimek, v čele s ve svých malých partech výtečných Jamesem Foxem či Ioanem Gruffuddem, Kid z mého pohledu skutečně platí za řemeslně velmi nezvládnutý snímek, u něhož si ten hype s hodnocením prostě nějak nedokážu vysvětlit.. (24.02.2015)