Pan Wolodyjowski

Historický román, u kterého jsem se nakonec pobavila nad některými hereckými výkony. Na svou dobu zajisté dobré. Dnes už to možná může působit trochu komicky, ale pořád to má nějaké své dobré věci. "To nic", které zaznělo na konci, mě asi dostalo nejvíce. Já bych stejnou cestou jako hlavní hrdina nešla, ale jeho hrdinský čin chápu a obdivuji. (29.04.2011)

Ač se jedná o třetí díl historické trilogie, Hoffman jej natočil jako první a je to poznat, jedná se o nejslabší článek. Lze jej srovnávat s Potopou, protože ta je k němu rokem vzniku nejblíže (první díl Ohněm a mečem vznikl až o 30 let později, samozřejmě s jinými technickými možnostmi natáčení). A v tomto srovnání je poznat, jak Hoffman postupně zraje. Zatímco Pan Wolodyjowski, který trvá 2,5 hodiny, obsahuje dost hluchých míst a občas jsem se opravdu neubránil sledování časomíry, pětihodinovou Potopu jsem absolvoval v napětí a "na jeden vrz" (a to jsem se začal dívat ve 21:30). Oproti Potopě se také nepříliš povedl scénář a finále filmu. Ukončení Wolodyjowského kariéry proběhne tak nějak mimochodem (za opravdové vyvrcholení se dá spíše považovat narážení na kůl ve dvou třetinách děje) a kdo nečetl Sienkiewiczowu trilogii (já naštěstí ano), nebude mu u některých postav moc jasná motivace k jejich činům (naproti tomu Potopa je dílem samostatně životným a vychutnají si ji i předlohou nepoznamenaní čtenáři). Po zhlédnutí celé trilogie bilancuji: Potopa*****, Ohněm a mečem****, Pan Wolodyjowski*** (07.08.2009)

Vlastenecký patos, teatrální herecké projevy, rytířská láska, masové scény, krásné kostýmy, špičkové šermířské souboje a dvě krásné Polky. I po těch letech si Pan Wolodyjowski uchovává jisté kouzlo a je to i díky atributům, které polský vlastenecký film zdobí dodnes. Ostatně pokud si pustíte Pana Wolodyjowskiho a Ohněm a mečem, nepřijde vám, že oba filmy dělí 30 let. Film o první šavli Polska mě sice nechytil za srdce tolik, jako když jsem ho před x lety viděl poprvé, avšak díky jisté dávce nostalgie jsem se bavil i dnes. 80% (18.11.2014)

Mám temné podozrenie, že filmom, ktorých knižnú predlohu som čítala, prilepšujem hodnotenie. Pokladám síce Pana Wolodyjowskeho zo Sienkiewiczovej Trilógie za dejovo najslabší, ale tie slabšie 4* si vcelku verný film zaslúži. A som veľmi spokojná s obsadením, moje predstavy o výzore postáv boli naplnené. (17.07.2009)

Postava neporaziteľného šermiara - hrdinu Juraja Michala Wolodyowského (1626-1672) sa ako jedna z mála postáv (ešte aj tučný pán Zagloba) objavuje v každom diely Sienkiewiczovej národnej trilógie, no až v tejto časti sa predstavuje v hlavnej úlohe. Herec Tadeus Lomnicki sa do postavy vcelku hodí, škodou však je, že jeho charakter nie je dostatočne vykreslený a povedal by som, že občas spadáva do miernych groteskných rovín. Celkovo až patetickým dojmom vyznieva celá prvá polovica, ktorá sa aj vďaka vtipným výstupom výborne zahraného pána Zaglobu (M. Pawlikowski) dostáva do odľahčujúcich situácií, problémom i tak ostáva sa miestami cez ňu prekúsať. V poslednej hodine sa film naozaj vysoko zlepšuje pričom sa je naozaj načo pozerať. Záverečné obliehanie hradu Kamenec nespočítateľnou tureckou armádou ma svojou opulentnosťou uchvacovalo už ako malého, keď som film prvý krát videl (vždy som tomuto žánru holdoval) a mal som ju vtedy za najväčšiu bitku akú som dovtedy vo filmoch videl. Na moje potešenie bolo po rokoch nadšenie rovnaké a myslím, že Pán Wolodyjowski sa i dnes v tomto ohľade môže smelo rovnať súčasným najväčším hollywodskym veľkofilmom. (napísané 14. 6. ´09) (27.09.2007)