Pieseň o sivom holubovi

Ak existuje film, ktorý svojou baladickosťou a svojou potrebou vypovedať o hrôzach vojny - iným, novátorským spôsobom a to v čase socializmu v československu TAK aby film nestratil nič na svojej dôležitosti alebo dokonalosti je to práve tento. Pieseň o sivom holubovi je krásny film. Ješinová kamera je neustále v pohybe a tých pár miest keď je statická nahrádza pohyb v pozadí. Film má preto spád a je nasnímaný takmer dokonale. Oproti tomu Ješinová kamera v Jánošíkovi je len kamera. Podobne ako slnko v siety práve kamera a scénar, ktorý je dokonalý a tiež herecké prejavy hercov a nehercov dotvárajú vojnovú atmosféru v slovenskej dedinke. Silné scény, bitka, zastrelenie holuba, príchod nemcov alebo nájazd nemeckej stíhačky či už tragický koniec, sú natočené tak silno a tak dobre až som si dakedy hovoril" naozaj je toto slovenský film?" lenže je. Barabášovi sa vyplatila práca na poli dokumentov. Má cit pre detail a pre postavy a prostredie v ktorom sa nachádzajú a tiež môže ´dakovať premyslenému scenáru, ktorý mu umožnuje naplno rozviť charaktery hlavných postáv tak, že všetky zložky filmu sa spoja v jedno a vy sa zrazu ocitnete uprostred diania. Myslím že takéto filmy sa netočili len tak a márne nájdeme nejaký podobný , lenže fakt že tento film je taký silný a na svoju dobu taký originálny ma teší. pretože vtedy si uvedomíte že ani to české Želary nebolo nejaké super. Tento poviedkový film, ktorého prechody sú také ľadné a pokojné že nenarúšajú štruktúru videného a počutého tvoria akúsi bodku za dokonalosťou tohoto diela, ktoré aj keď má cez 40 rokov nestratilo nič zo svojej vážnosti a krásy. (22.12.2008)

"Člověk, to zní hrdo," zapsala hlavnímu dětskému hrdinovi tohoto poetického snímku z období slovenského národního povstání do deníčku ruská vojačka Nataša. Hrdí na své dílo mohou myslím být i na autoři tohoto povídkového filmu. Film svým důrazem na dětské hrdiny v kulisách událostí konce 2. světové války připomene obdobně laděné snímky a zejména pak ten Kachyňův (Vlak do stanice nebe). S tím má film mj. společného autora hudby (Z. Lišku), přičemž zejména tóny v úvodní povídce jsou vskutku mistrovské. První dvě povídky jsou svým vypravěčským jazykem takové trošku naivistické, což ale v zásadě koresponduje s reálnou situací "klidu před bouří". Ve třetí povídce zaujme v netradiční epizodní roli Jiří Sovák snažící se pro zábavu partyzánů karikovat Hitlera („Čo sem vlastně umelec nebo špeditér?"). Od okamžiku, kdy je tato postava odvelena k plnění "bojových" povinností začíná atmosféra filmu docela houstnout. Asi nejsilněji na mě v tomto smyslu zapůsobila předposlední pátá povídka z období vánoc, kde jsou děti konfrontovány s německými vojáky, jejichž pozornost se snaží (žel neúspěšně) odpoutat lidovými písněmi a říkadly. Ta poslední povídka mě pak svým koncem trošku naštvala. Byl sice dost šokující a dojemný zároveň, ale rozhodně ne "kachyňovský"... Pět hvězdiček i proto dát nemohu. (17.10.2017)

Mohol to byť prekrásny poetický film o svete videnom detskými očami. Lenže súdruhovia tam dosadili tie svoje čiernobiele figúrky s dialógmi schválenými v komisiách a naraz to získalo podobu denaturovaného liehu na sviatočnom stole. Ešte aj dnes pri ich objavení sa na obrazovke zaškrípem zvyškami chrupu. Ale aj napriek ich negatívnemu podielu na výsledku je to nadpriemerný film, za ktorý sa tvorcovia určite nemusia hanbiť a ktorý aj dnes zanechá v divákovi výrazný dojem. (08.09.2010)

Vojna očami detí z malej dedinky v strede Slovenska v súbore mikropríbehov, ohraničených dobou od vypuknutia SNP až po prvé povojnové dni. Zjemnenie zobrazení doby zabezpečujú nielen scény záchrany holubice, korčuľovania v kostole..., ale aj vyhýbanie sa explicitne zobrazenému násiliu. Poetický vojnový film s určitou dávkou schematickosti a jednorozmernosti (najmä v zobrazení sovietskych partizánov) istí spoľahlivá hudba Zdeňka Lišku. Pozn. Spoluautor scenára Albert Marenčin v rozhovore spomína, že slovenským súdruhom vadili v scenári slová ako "hovno", hoci v konečnej podobe sa objavili, pretože ústredie v Prahe odobrilo scenár aj s "neslušnými slovami". (04.05.2006)

Očekával jsem od Barabáše něco tak skvělého jako Zvony pre bosých. Padající rubl do vody s CCCP vyleštěným jako psí kule jsem ještě vydržel ale vykreslení Chudíka jako buržoazního zbabělce, co má na starosti 2 kluky, to už jsem nezvládl. Klišovitý komunistický dětský film. Určitá poetika propracovanější v Zvonoch per bosých tu malinko vyčuhuje růžky. (30.04.2011)