Panství Downton

Klasická anglická nádhera a dokonalost.. Skvostná výprava, promyšlený scénář, režie a herci bez kazu. Na pozadí denního života anglické aristokracie a jejího služebnictva nenásilně sledujeme, jak se v průběhu dvacétého století měnil svět. Spleť příběhů je provázána natolik umně, že z ní netrčí neskutečná práce, kterou to muselo dát, aby všechno působilo přirozeně. Aby vývoj postav byl logický, zvraty uvěřitelné, překvapení taková, jaká zná život a nikoliv počítač scénáristy. Absolutorium. (18.03.2012)

Důvod, proč jsem se na něj začala dívat je jednoduchý a u mě dosti obvyklý, i když vím, že vůbec ne chvályhodný... Velmi správně… Herec v jedné z hlavních rolí. A důvod, proč se mi seriál tolik líbil? Jistě, že týž... ;-) No a pokud budete mít zájem zjistit více, nahlédněte do mého deníčku, kde naleznete i podrobné hodnocení jednotlivých řad. První řada byla lepší druhé, a čtvrtá horší třetí, tak jen doufám, že ten pokles nebude v další pokračovat a nadšení, s nímž jsem sledovala seriál v úvodu nebude vystřídáno rozčarováním či dokonce pozastavením jeho sledování… Seriálu Řím taky stačily jen dvě série, a jak tak pozoruju osudy ostatních původně zdařilých seriálů, díky Bohu za to… (10.09.2013)

Neee, konverzační nuda o Anglii, to bude ubíjející. Nemohl jsem se plést více. Hlavním kladem jsou velmi sympatické (a velmi nesympatické) postavy, které budete mít rádi (a nenávidět). Tohle, jakkoli to zní nedramaticky, vás prostě přiměje si pustit další díl. // V polovině druhé série musím opravit předchozí hodnocení na změť nesouvislých výkřiků. Milostný vztah Mary-Matthew se stává zajímavější a intenzivnější než citové vztahy mých reálných přátel. Připadám si jak pětačtyřicetiletá žena při sledování Ordinace. 4,5* (21.07.2012)

Rozhodně nepatřím k nehynoucím milovníkům Británie jako takové, ale fanouškem britských seriálů nepochybně jsem. Panství Downton je takřka dokonalou exkurzí do staré, snobské Anglie se všemi jejími plusy a mínusy. A proto jsem si tento krátký seriál mimořádně oblíbil. Líbí se mi jak postavy řeší veskrze fádní záležitosti na pozadí skutečných událostí, jak se z nich během vteřiny stávají skety kvůli penězům, jak touží po jiném postavení a podobně... Po čase se to možná ale leckomu okouká. Ovšem nebýt Maggie Smith... Nevím, nevím, zda bych nešel o hvězdu níž. Takhle ovšem není, co řešit. (26.01.2012)

Úvodem mi dovolte učinit jedno velké přiznání. "Dobovkám" se celý život vyhýbám jako čert kříži a patrně budu i nadále; k Downton Abbey jsem se dokopal čistě proto, abych aspoň načas přerušil své trápení při čekání na Winter's Tale, přesněji řečeno na Jessiku Brown Findlay. --- Downton Abbey mě ale nakonec zaměstnalo v mnoha dalších rovinách. Jmenovat by se dala lahodná hudba, hláškující patriotka Maggie Smith (what is it, weekend?), nadčasové klepy a zaujala i práce s "dějem mezi díly", která stojí za elegantním kličkováním kolem nepodstatných srdceryvných momentů (smrt Williamovy matky), ale i jiné potenciální vaty (Sybilin bál). --- Především se však sluší vypíchnout onu historickou současnost. Pozorný divák si totiž může vyzobat pěkné paralely ke generálnímu růstu nezaměstnanosti, prázdnotě života, rozmachu moderních technologií nebo činnosti České pošty (haha) ... jinak řečeno: Julian Fellowes zobrazuje věci, které známe až moc důvěrně, jen v jiném balení. Na každý pád autoři vyžadují naladit se před každým dílem na poněkud rozvláčnější notu, přenést se do jiného světa (což nenuceně napomáhá splynutí s dějem a postavami btw), neboť první série ani jednotlivé díly tolik negradují a taky sám závěrečný cliffhanger není ryze cliffhangerovský (ovšem o to slibnější dle mě). --- Samostatnou kapitolu tvoří postavy, které pro mě představují zároveň slabou i silnou stránku seriálu. Slabou proto, že jsou zpočátku malinko černobílé (což je, hádám, odkaz na nápis "Downton Abbey" v úvodních titulcích). Vytvářejí se skupinky koncentrovaného zla i dobra; a aby v tom nebyl guláš, tak kdo má být krávou, je zatraceně velkou krávou (O'Brien + její odporný účes jako bonus), a kdo má být zmetkem, je zatraceně velkým zmetkem (Thomas). V roli jakéhosi balancéra dlouho působí samotná Lady Mary, která je fakt bezchybně zahraná i napsaná, ale to se naštěstí postupem času více či méně mění. Charaktery se nakonec ukazují být relativně vývojeschopné a hlavně jsou bez výjimky perfektně ztvárněné - což je ta stabilní silná stránka. --- Favoriti a favoritky z 1. série: Anna (!!), Lady Mary, Mr. Carson, Lady Sybil (povinnost). 2. série: Anna, Lady Edith, Matthew, Lord Grantham. --- "I was only trying to help!" - "Oh! And Judas was only trying to help, I suppose, when he brought Roman soldiers to the garden!" (11.01.2014)