Panství Downton

Zlatý glóbus - cena (2) - 69. ročník (za rok) 2011 - *Nejlepší minisérie / TV film, 70. ročník 2012 - *Nejlepší herečka ve vedlejší roli v seriálu, minisérii nebo TV filmu - Maggie Smith + nominace (5) - 69 ročník 2011 - Nejlepší herečka v minisérii / TV filmu - Elizabeth McGovern, Nejlepší herec v minisérii / TV filmu - Hugh Bonneville, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Maggie Smith, 70. ročník 2012 - Nejlepší seriál (drama), Nejlepší herečka v seriálu (drama) - Michelle Dockery (16.01.2012)

Panství Downton je pro mě jednoznačně perlou a třešničkou na dortu na poli historických seriálů - odehrává se v 10. letech 20. století v nádherném prostředí Anglie a společně s poutavým scénářem Juliana Fellowese, překrásnou hudbou a kvalitními hereckými výkony jde o můj šálek kávy. Moc se mi líbí výprava, kostýmy a celkově dobová stylizace, která je nesmírně autentická. Z herců mě samozřejmě nejvíce oslovila Maggie Smith, ale i ostatní členové ánsámblu jsou mi sympatičtí. Zkrátka taková rozšířená a vylepšená verze Gosford Parku v seriálovém formátu, kde se střetává mnoho z mých oblíbených filmových aspektů, které ve výsledku tvoří nezapomenutelnou spektakulární podívanou. (17.01.2012)

Česká Televize budiž pochválena. Bez ní bych nedostal až pod čumák po všech stránkách dokonalé kostýmní drama s perfektně zvládnutými společenskými podtóny a většinou perfektně nadávkovanou knižností (kterou myslím především jednoznačné názorové vyhranění postav), prostě Gosford Park na pokračování bez detektivní zápletky:) Downton je ideálním místem, v němž se divák může pohybovat ve vyšší společnosti a nebýt obtěžován sociálními (i technickými) proměnami "staré dobré Anglie" v počátcích dvacátého století nad míru, kterou scénáristé potřebují, aby mohli vést své postavy tam, kam potřebují - to jest vstříc novým pořádkům. Tady se prostě drží prst na tepu (tehdejší) doby a zároveň je to pro diváka lákavé, přičemž naštěstí není k mání jenom ta výprava, které si můžeme užívat při každém Poirotovi nebo jiné "Agátě", ale i výborné výkony nepříliš známých herců - samozřejmě s výjimkou Dámy Maggie Smith, která tu skvěle portrétuje k jakýmkoliv novotám skeptickou starou čarodějnici, která má ve zlomových momentech "shodou náhod" světlé chvilky. Skvěle se na to všechno dívá, a je to po dlouhé době poprvé, co mě nějaký seriál dokázal přinutit, abych si ho poznačil do pomyslného kalendáře. 90% a napjaté očekávání dalších dílů, čímž neříkám, že to není trochu naivní a šmrnclé červenou knihovnou. (19.02.2012)

Rozhodně nepatřím k nehynoucím milovníkům Británie jako takové, ale fanouškem britských seriálů nepochybně jsem. Panství Downton je takřka dokonalou exkurzí do staré, snobské Anglie se všemi jejími plusy a mínusy. A proto jsem si tento krátký seriál mimořádně oblíbil. Líbí se mi jak postavy řeší veskrze fádní záležitosti na pozadí skutečných událostí, jak se z nich během vteřiny stávají skety kvůli penězům, jak touží po jiném postavení a podobně... Po čase se to možná ale leckomu okouká. Ovšem nebýt Maggie Smith... Nevím, nevím, zda bych nešel o hvězdu níž. Takhle ovšem není, co řešit. (26.01.2012)

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)