Panství Downton

Místy až dickensiánsky naivní černobílý scénář, kde je postava buď tak hodná, až to bolí, nebo taková svině, že jí přejete, aby ji sračka po poli honila, zcela vynahrazují úžasné herecké výkony a báječná atmosféra staré dobré Anglie. Skvěle zobrazené rozdíly života v zámku a podzámčí, stejně jako nenápadný civilizační vývoj, který pozvolna uvolňuje zavedené tradice a způsobuje třenice mezi starou a novou generací. Dobře se na to kouká – když místy vypnete potřebu neustále analyzovat chování hlavních aktérů a snahu pochopit, jak někdo může být tak neskonale naivní, a přesto nadále existovat, tak se na to kouká ještě líp. (17.01.2012)

Úchvatný historický seriál s příchutí červené knihovny. 1)  Atmosféra doby se mi zaryla hluboce pod kůži. Nejlepší je v první řadě, později jsou už staré zlaté časy rozmělněny válkou a poválečnými společenskými změnami. Tato "konzervativní idylka" (gudaulin***) je vzpomínkou na časy, kdy šlechta šlechtí a služebníci slouží, všechno je jak má být a lidi jsou šťastni._____ 2)  Jasně, že vím, že to tak většinou nebylo a ani být nemohlo. A je to snad důvod, proč bych měl podobné výtvory odmítat? Pohádky taky sleduji s chutí a se zájmem, i když vím, že tak to v životě nechodí. Konec konců i na Ženu za pultem koukám s nostalgickou vzpomínkou, přestože stylizace (jinak řečeno lživost) díla doslova bije do očí. Ale řekněte, nebylo by krásné, kdyby to bývalo takhle bylo?_____ 3)  Dějově bohatý scénář (bravo, pane Fellowesi) si hravě poradil i s nejrůznějšími překážkami (například odchod Dana Stevense ze seriálu), ačkoli chvílemi mi dějové zvraty přišly jen málo uvěřitelné. Ale o to přece nejde. Julian Fellowes stvořil svět plnokrevných postav, které máme rádi nebo nesnášíme, které někdy jednají podivně a nepochopitelně, ale i tak jsou nám blízké, protože jsou jako my, jsou lidské. Přijal jsem je do svého domova, bydlí tu s námi, a my se oplátkou trápíme a radujeme s nimi. Co by si mohl scenárista přát víc?_____ 4)  Nezapomenu na lady Mary a lady Edith s jejich věčnou vzájemnou válkou a nešťastnými láskami, šaramantního Matthewa Crawleyho i Toma Bransona a z paměti mi nikdy nevymizí neobyčejně charismatická Violet, hraběnka vdova, jejíž sarkasmy mě budou provázet mým dalším životem. Dolní patro zastupuje majestátní majordom Carson se svým ženským protějškem přísnou, i když útěšnou paní Hughesovou, svérázná paní Patmorová i přesvědčivě hloupá holka pro všechno Daisy a hromada sluhů, z nichž mimořádnou pozici zaujímá úskočný nafoukanec Thomas Barrow._____ 5)  U podrazáckého Thomase mě poněkud mrzí, že jeho homosexualita je svázána s mizerným charakterem, i když chápu, že tím scenárista chtěl zdůraznit, jak ostrakizace působí na povahu člověka._____ 6)  Pěkné herecké výkony odvádějí 62letý Jim Carter (majordom Carson), 57letá Lesley Nicolová (kuchařka Patmorová) či 76letá Maggie Smith (hraběnka vdova)._____ 7)  Ani na přitažlivé kluky nezapomenu. Výrazný 26letý Theo James (Turek Pamuk) se sice objeví jen na pár minut, ale zamotá hlavu mnohým po několik řad. 28letý Dan Stevens (Matthew Crawley, dědic panství) v průběhu let tloustne a hubne, ale šarmu mu to neubírá. Rovněž 29letý Ir Allen Leech (šofér Tom Branson) stojí za zmínku. A pak  je tu 24letý Thomas Howes (sluha William), 24letý Ed Speleers (sluha Jimmy), 25letý Michael C. Fox (sluha Andy) a 22letý Matt Milne (sluha Alfred)._____ 8)  Věk protagonistů uvádím k roku prvního výskytu v seriálu._____ 9)  Viděl jsem všech šest řad. (19.03.2022)

52/52 Popularita tohoto seriálu je příliš velká na to, abych nebyla skeptická. Viděla jsem už mnohé velké dobové seriály, mezi ty nejlepší počítám Salón Eliott, který se nese v podobném duchu jako Upstairs, Downstairs, samozřejmě. Pro někoho, kdo si myslí, že v Downtonu objevil cosi nového, je to poněkud frapantní, ale když si odmyslím ten všeobecný hype, zůstane vcelku sledovatelná show o tom, co se děje nad schody a pod schody. Znovu si projdeme tím vývojem v britské společnosti po roce 1912 a pokud vydržíme, prožijeme i četná dobrodružství bouřlivých 20. let, která samozřejmě nebyla tak bouřlivá, jak by člověk doufal, že. Ale od toho máme zase jiné příběhy, situované mezi střední třídu nebo uměleckou smetánku kontinentální Evropy nebo Severní Ameriky. (18.02.2019)

Taková telenovela, která má lepší výpravu, lepší herecké obsazení a lepšího scénáristu. Ano, ne vždy dává vše v dlouhodobém kontextu smysl, jenže už jen ten fakt, že každá osmidílná řada obsáhne období 2 až 4 let a divák tak může sledovat, jak proměna doby a historické události ovlivňují svět jedné aristokratické rodiny, mě sám o sobě přesvědčil, že i na šestou sérii bude mít smysl se dívat. (30.12.2014)

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)