Panství Downton

Celé tři série si drží Downton vysokou laťku, jediný problém mám s některými postavami, které už se naprosto vyčerpaly, ale scenáristé je prostě nedokážou opustit, a pokaždé, když se objeví na scéně, tak se modlím, aby zase rychle vypadly. Naštěstí jich je jen několik a je jim věnováno stále méně prostoru. Kde jsou sakra titulky k Vánočnímu speciálu? :) (08.01.2013)

První série je zajímavá hlavně vzhledem k tomu, že kromě britsky vysokého standardu zpracování a produkce, dobře vykresluje styl života vyšších i nižších vrstev společnosti a také obrovské změny, jímž v první polovině 20. století toto uspořádání prošlo. Bohužel s přibývajícími epizodami 2. a hlavně 3. série už jakoby neměli scénáristé co víc říct a popisované události stále více připomínají tuctový romantický seriál. Zatímco zpočátku mě Donwton Abbey upřímně bavilo, se třetí řadou už jsem měl vztek, že jsem se na to vůbec začal koukat, protože některé zápletky jsou už hodně slabé, nadbytečné a díly jsou plné vaty, což je přesně to, co na seriálech nemám rád. Čtvrtou řadou už si čas krást nenechám. (12.08.2013)

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)

Downton Abbey je malý seriálový klenot, který spíš než na kdovíjak originálním a strhujícím scénaři stojí na úžasné dobové atmosféře a skvělých hereckých výkonech protagonistů. Ti si hraní svých postav očividně užívají, ať už se jedná o hláškující skeptickou hraběnku vdovu (božská Maggie Smith, která je zřejmě největším tahákem seriálu, byť její role Violet je v podstatě poměrně malá), neustále zkoušenou a přehlíženou "ošklivou" prostřední sestru Edith (moje osobní favoritka Laura Carmichael), či věčně plánující duo intrikánů, chocholatou služebnou O'Brien (Siobhan Finneran) a teplého komorníka Thomase (Rob James-Collier). Ti i všichni další mají svoje malá osobní dramata, která s časem nabírají na inteznitě a pointách, proto nesouhlasím s všeobecně rozšířeným názorem, že první série je nejlepší a časem seriál upadá. První série jenom oťukává (pomalu (a že opravdu myslím POMALU) seznamuje díváky se všemi (mnoha) postavami, jejich významem pro děj a tak dále), proto se dá s trochou nadsázky říct, že teprve ve druhé řadě se začne něco dít. Tehdy už ale seriál opravdu baví se vším všudy a člověka pohltí. (07.07.2013)

Prozatím určitě nedokážu ocenit kvality seriálu (stav po shlédnutí 1. série). Nejakčnější scéna je ta, kdy jeden turek podá pod nebesy takový výkon, že mu vypoví hercna. A to je vlastně vše, jinak se dočkáme desítek rozhovorů na jedno a to samé téma - dědictví, taky si vyslechneme spousta otázek služebnictva typu: "Co vám je?" a jako odpověď vždy zazní: "Ale nic, bude to dobré." A tak dále a tak dále. Čím déle se seriálem probírám, tím mi jsou postavy protivnější a z většiny obyčejné rozhovory a sondy do mikrovztahů začínají nudit. Každý se s prominutím "sere" do všeho, čímž konverzačka bobtná a bobtná. Na příběh je nabaleno opravdu hodně vaty, která sice dokresluje atmosféru a dobu, ale v tolika dílech často jen rozmělňuje děj. Trefou do černého je aristokratka v podání Maggie Smith nebo Elizabeth McGovern. Nikdy jsem neměl rád filmové adaptace Jane Austen a tohle se jim bohužel dost podobá...uvidíme časem... EDIT: po 4. sérii: ubrečené, samý patos, natahované jako hodiny němčiny, z většiny naprosto nereálné a nevěrohodné. A taky mě štve styl natáčení - všimněte si, že potenciálně silné a zajímavé rozhovory jsou utnuty. Samozřejmě víme, co si ty postavy řeknou, ale není přesně to, kam by měl seriál směřovat, přijít s opravdu silnými scénami plnými opravdových emocí? Jenže tady to zjevně nefunguje... (19.11.2020)