Panství Downton

Pilotní díl mě sice nadchl výpravou a nevšedním pohledem vyprávění z pozice služebnictva. Ale následující díly byly všemi intrikářskými pletichami a) mezi služebnictvem, b) mezi sestrami Crowleyových a c) mezi služebnictvem a hraběcí rodinkou tak nudně rozvleklé a předvídatelné, že průměrný pohled zachraňuje špetka anglického humoru - především ze strany matky vdovy. (16.02.2012)

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

Prozatím určitě nedokážu ocenit kvality seriálu (stav po shlédnutí 1. série). Nejakčnější scéna je ta, kdy jeden turek podá pod nebesy takový výkon, že mu vypoví hercna. A to je vlastně vše, jinak se dočkáme desítek rozhovorů na jedno a to samé téma - dědictví, taky si vyslechneme spousta otázek služebnictva typu: "Co vám je?" a jako odpověď vždy zazní: "Ale nic, bude to dobré." A tak dále a tak dále. Čím déle se seriálem probírám, tím mi jsou postavy protivnější a z většiny obyčejné rozhovory a sondy do mikrovztahů začínají nudit. Každý se s prominutím "sere" do všeho, čímž konverzačka bobtná a bobtná. Na příběh je nabaleno opravdu hodně vaty, která sice dokresluje atmosféru a dobu, ale v tolika dílech často jen rozmělňuje děj. Trefou do černého je aristokratka v podání Maggie Smith nebo Elizabeth McGovern. Nikdy jsem neměl rád filmové adaptace Jane Austen a tohle se jim bohužel dost podobá...uvidíme časem... EDIT: po 4. sérii: ubrečené, samý patos, natahované jako hodiny němčiny, z většiny naprosto nereálné a nevěrohodné. A taky mě štve styl natáčení - všimněte si, že potenciálně silné a zajímavé rozhovory jsou utnuty. Samozřejmě víme, co si ty postavy řeknou, ale není přesně to, kam by měl seriál směřovat, přijít s opravdu silnými scénami plnými opravdových emocí? Jenže tady to zjevně nefunguje... (19.11.2020)

Po shlédnutí obou řad jsem prostě nadšená...sérii jsem si vyhledala, protože jsem slyšela skvělé recenze a doporučení z mnoha stran. Rozhodně je Downton Abbey perfektně zpracováno...přesné zobrazení doby, společenských konvencí a přísných pravidel,...výborný scénař a propracovanost jednotlivých postav...prostředí, krásná hudba...a jak už to u anglických počinů bývá - excelentní herci. Druhá řada je spojena s událostmi první světové války a jejím dopadem na celou společnost. Člověku postavy postupně nutně přirostou k srdci, poslední scény se tak neobšly bez kapesníku. Například scéna, kdy se Mary a Matthew za brzkého mlhavého rána loučí u vlaku před odjezdem na frontu za skladby ''Such Good Luck'' - to jsem jasná. :) Mám ráda trochu komplikovanější postavu Mary, samozřejmě Matthewa a herecky naprosto úžasná je zde Maggie Smith jako Violet, hraběnka z Granthamu...která je v první řadě hlavně za přísnou, povýšenou a ostře (ale velmi vtipně) kritizující hlavu rodiny, trvající tvrdě na tradicích a společenkém pořádku, ve druhé pak postupně ve správných momentech sympaticky vybočuje, aby pomohla situaci...hlavně s Mary. Takže je skvělá. :) Chválit další herce by bylo zdlouhavé...jednoduše chválím všechny a těším se na pokračování. http://www.youtube.com/watch?v=4U6dsEyVXu8 (01.08.2012)

Downton Abbey je malý seriálový klenot, který spíš než na kdovíjak originálním a strhujícím scénaři stojí na úžasné dobové atmosféře a skvělých hereckých výkonech protagonistů. Ti si hraní svých postav očividně užívají, ať už se jedná o hláškující skeptickou hraběnku vdovu (božská Maggie Smith, která je zřejmě největším tahákem seriálu, byť její role Violet je v podstatě poměrně malá), neustále zkoušenou a přehlíženou "ošklivou" prostřední sestru Edith (moje osobní favoritka Laura Carmichael), či věčně plánující duo intrikánů, chocholatou služebnou O'Brien (Siobhan Finneran) a teplého komorníka Thomase (Rob James-Collier). Ti i všichni další mají svoje malá osobní dramata, která s časem nabírají na inteznitě a pointách, proto nesouhlasím s všeobecně rozšířeným názorem, že první série je nejlepší a časem seriál upadá. První série jenom oťukává (pomalu (a že opravdu myslím POMALU) seznamuje díváky se všemi (mnoha) postavami, jejich významem pro děj a tak dále), proto se dá s trochou nadsázky říct, že teprve ve druhé řadě se začne něco dít. Tehdy už ale seriál opravdu baví se vším všudy a člověka pohltí. (07.07.2013)