Fantastická cesta

Ideologií zatížená "taškařice", která má svým vyprávěním ze všeho nejblíže k tradici Verneovských "voyages extraordinaires" - skupina vědců v neznámém prostředí, plném tajuplných nástrah, kterým musí projít především za pomoci vlastní intelginece a technického vybavení. Metafyzika se tu rozpouští v (pseudo) vědeckých argumentech ("Práve vstupujeme do lidské mysli..."), nebo lépe řečeno je nahrazena metafyzikou novou, vzešlou právě z obdivu k čiré technologii. Věda jako dobrodruh nového věku. (26.05.2009)

I v době počítačových triků působí efekty Fantastické cesty velmi dobře. Aby ne, když na výtvarných návrzích se podílel sám velký surrealista Salvador Dalí! Pouť miniaturní ponorky lidským tělem se tak stává dobrodružstvím ve velkolepém světě, který všichni obýváme, a přesto je pro většinu z nás zahrnut tajemstvím a nepoznáním. Srdce působí jako obří chobotnice, která se v pravidelných intervalech nadýmá a zase splaskává. Srdeční chlopně jsou krápníkovými jeskyněmi, žíly a tepny tunely do nebezpečí. Modely srdce, mozku, tepen i žil dosahovaly obří, až stometrové velikosti. Poprávu tak obdržely Oscara. A jestliže červené krvinky připomínají pouťové balonky, či neškodné trepky, pak bílé jsou pravými predátory! Příběh je prostší, o napínavé scény však není nouze. A pak, krásná Raquel Welchová je opravdu kus! (20.03.2011)

Asimov novelizoval scenar (nikoli naopak, jak by se mohlo zdat) a snazil se napravit velke chyby na konci, ktere film srazi dolu. Jinak je ale namet velmi zajimavy a i technicke zpracovani lze po 40 letech brat jako velmi kvalitni, ne nadarmo za ne dostali oscara. Film si primo rekl o spoustu predelavek a parodii, od daleko komedialnejsiho Innerspace, po Simpsnovi (skoda, ze Rachel nebyla rozleptana kombineza steje jako Marge). A nesmim zapomenout na velmi povedenou stejnojmenou hru na Spectru. 65% (13.06.2009)

Staré dobré sci fi klasiky majú svoj historický význam v tom, že na rozdiel od súčasných cirkusových 3D predstavení prinášajú väčšie ako malé množstvo filozofie a množstvo podnetov na zamyslenie. Vizuálna stránka filmu, v ktorom sa museli tvorcovia výnimočne činiť, aby dosiahli požadovaný efekt, je grandiózna. Nech si myslí každý, čo chce. Už nikdy nezabijem mravca. (01.06.2012)

Fantastická cesta v miniaturní ponorce uvnitř těla jednoho důležitýho vědce (kterej se náhodou jmenuje Beneš) za účelem odstranění krevní sraženiny v mozku. No co se dá čekat od 40 let starý scifárny? Čas se holt nedá zastavit a filmový triky a speciální efekty jsou dneska úplně někde jinde. Pohled na herce zavěšený na lanech mezi kulisama z papundeklu, který maj představovat lidský tělo, je spíš k smíchu, ale to se dá překousnout. Nedá se ovšem překousnout, že to byla pěkná nuda a nějaký akce se dočkáme až úplně na závěr. Od chvíle, co se spustily úvodní titulky, který teda byly docela solidní úlet, mi to připadalo, jak kdyby se natáčenim všichni prohulili. Prostě samý barvičky, divný zvuky, rádoby filozofický bláboly, kdy se vědci bavěj o duši a o bohu... Největšim kladem na filmu tak zustávaj vnady Raquel Welch. Jenom je trochu škoda, že nám toho neukázala víc. Ovšem nejvíc mě nasralo, že nám ve filmu neukázali, jak dopad ten týpek, když se mu v hlavě zvětšila ta skvělá ponorka, kterou tam naši hrdinové zanechali na pospas bílejm krvinkám :-) Radši se snad podívejte na videoklip Scooter - Let me be your valentine. Myslim, že v tom 4-minutovym klipu je v podstatě všechno důležitý z celýho filmu :-) (22.03.2007)