Polnoc v Paríži

Moc rád bych se nechal naplno unést Woodyho nezaměnitelnou hravou střídmostí a emoční nepřepáleností. Jenže to by v hlavní roli nesměl být iritující Owen Wilson s jeho ušišlanou huhňavou angličtinou a gesty pitomečka. Když ale člověk přistoupí na to, že Allen tvorbou už asi nepřekvapí, sezná, že na druhou stranu většinou nezklame. Nestalo se ani tentokrát. (29.02.2012)

Pominu-li fakt, že Paříž samotná je ve Woodyho filmu pouhou kulisou a že celý snímek je spíše o Američanech než o ní, je tato rozšafná komedie asi nejlepší filmovou reklamou na krásné město nad Seinou, která kdy byla natočena. Scenáristický génius v Allenovi opět, jako už tolikrát, zafungoval v úplné dokonalosti a ten přivedl na svět jednoduchou fabuli stavějící na všech těch romantizujících představách, které si lidé na celém světě o Paříži nosí v hlavách - město s až neuvěřitelnou koncentrací umělců (až to trochu připomíná univerz našeho Járy Cimrmana) a s životem tak přívětivým, jak jen ho filmové médium dokáže v setmělém sále kina svým divákům nabídnout. Připočteme-li tu krásnou nostalgii pošilhávání po éře zlatých časů, která je pro Alllenovu tvorbu tak typická, dostaneme cosi jako magický filmový produkt. Woody Allen natočil krásný celovečerní sen...sen o Paříži... PS: Allen v tomhle filmu vlastně jen volně rozvinul svou povídku Vzpomínky na dvacátá léta česky uveřejněnou ve výboru z jeho povídek Vedlejší příznaky. Mimochodem, skvělé čtení... (12.10.2011)

Woodyho pocta době, kdy Absinth tekl proudem a užvaněná dekadence se šířila jako syfylis Montmártrem. Všichni ti, co v přepatlané modré krychli s okem na prdeli nadšeně poznávají ony ladné křivky Piccasovy souložnice, co nechcípli nudou, když se vydali (už po několikáté!!) s Hemingwayovým dědkem unyle rybařit nebo se rozplývají nad pažvásty babochlapské, lesbické feministky s bobrem po pupek jménem Gertruda, romanticky jásají v pozadí s molovou harmonikou a chrchláním Edit Piaff. My, co nemáme v kapse ani ten jeden Frank a realisticky vidíme za tím vším ve své omezenosti i ty žluté hleny alkoholiků na Bulváru Saint-Michel, smrdící splašky a zvratky v Seině, Vítězný oblouk posraný holuby, psí hovna v Bouloňském lesíku, a co víme, že Marie Claire má minimálně kapavku, jsme od takových rádoby romantických, kýčovitých blafů naštěstí oproštěni. (08.10.2012)

Úvodní nebo vlastně ještě titulková scéna složená ze záběrů stmívající se Paříže za doprovodu unylé swingové nebo jaké záležitosti mě sice málem zabila, ale o slabou hodinu a půl později mi nezbylo než konstatovat, že jsem už dlouho neviděl tak všestranně zvládnutý feel-good film, který by nebyl o milostných vztazích. Tedy ne že by o nich Půlnoc nebyla, ale nejde o ně v první řadě. V té je to totiž o hledání sebe sama, nevidění toho, co mám před očima, a o naivní představě o starých zlatých časech. A o zazobaných bohorovných republikánských prasatech, do sebe zahleděných všeználcích přesvědčených o vlastní výjimečnosti, a tak vůbec:) A kdyby tihle jmenovaní nebyli tak napřesdržku, byla by to ukrutná sranda - takhle jde jenom říct, že hrají jako z partesu. A nejenom oni, v téhle Paříži jsou výborní úplně všichni, včetně historických postav. Adrien Brody si musel svého Dalího zatraceně užívat, ale já bych proti téhle divácky až příliš vděčné kreaci vyzdvihl Alison Pill jako Zeldu Fitzgerald, a hlavně Kathy Bates. Ta baba je naprosto neskutečná, jakmile její Gertruda Stein vkročí do obrazu, nikdo jiný už v něm není, ona prostě všechny svojí pozitivní energií převálcuje do placata. K někomu takovému bych si taky chtěl chodit pro rady:) No jak to uzavřít... prostě je to tutovka, za mě 90%. Ale jiného Allena jsem neviděl a ani to nemám v plánu - anebo možná, ale rozhodně nepůjdu proti proudu času dál než k Matchpointu. PS: Že Hemingway byl v reálném životě sui generis sekáč jsem věděl, ale tenhle film z něj udělal Jardu Jágra:) (21.05.2012)

Ano, svým způsobem je příběh takovou šálovinou, nad kterou když se zamyslíte, tak najdete spoustu logických děr a nezodpovězených otázek (např. jak se dostával do minulosti), ovšem když se od těchto věcí oprostíte a vnímáte tento snímek jako poetický, romantický a oddechový film s trochou fantasy a velikou atmosférou denní, ale i noční Paříže za tónů melancholické a sentimentální hudby, dokáže vás Woody Allen se svou Půlnocí v Paříži nadchnout. P. S. Chtěl bych takový děj vidět zasazený do Prahy - setkání s obrozenci, Nerudou, J. K. Tylem, B. Smetanou, apod. :) (03.03.2013)