Big Eyes

Tim Burton předvádí skvělou filmařskou techniku, ale jinak nemám o jeho filmu nic moc pěkného říct. Příběh především není na celovečerní film příliš výživný. Hlavní postava Margaret má aspoň několik poloh, což se už nedá říct o jejím manželovi. Walter Keane je dost jednorozměrná postava a Christoph Waltz byl nešťastná volba. Pokud byl tenhle film zamýšlený jako výpověď o vztahu umění a umělce, tak problém je v tom, že o žádné umění nevypráví. (08.04.2015)

Když se dá dohromady workoholická kýčařka s kšeftařským hochštaplerem, mohlo by to vést k velice úspěšnému spojení. Což na pár let i bylo. Kdyby ona netrpěla iluzí, že je umělkyně, a kdyby on jí projevil více uznání. Zajímavá historka, která ztrácí tím, že nemá nadhled a dělá umění z neskutečných podbízivých mazanic. (29.10.2017)

Výtečný film, jehož jedinou chybou je, že to není typický Burton plný nihilismu a atrakcí. A nehraje tu nikdo z jeho notoricky známých herců - Johnny Depp, Helena Bonham Carter nebo Eva Green. Burton v očích některých natočil kacířský civilní film proti svému trademarku (ačkoli si ponechal alespoň toho Danny Elfmana). Což masy neodpouští a vidíme to i na slabém ohlasu. Ale odvážní diváci, kteří nemají rádi škatulky, se mohli setkat se zajímavým životopisem Margaret Keane (1927-2022) a Waltera Keanea (1915-2000) a hereckými koncerty Amy Adams a Christopha Waltze. Jedná se o příběh probuzené emancipace v umění z přelomu 50. a 60. let, přičemž je to neskutečná podívaná do světa mužů, (ne)naplněných ambicí, kýče a pokrytectví v moderním umění. Mé srdce si sice nezískal ani jeden z manželů, protože oba měli své chyby, ale o to to bylo divácky nosnější. (07.05.2024)

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)

Tima Burtona bych nezna, že se jedná o jeho dílo pravděpodobně nepoznal. Snad jenom podle všudypřítomně velmi kontrastních barev a neuvěřitelného příběhu. Sympatická Amy Adams by si už konečně zasloužila roli, která dostane zlatého plešouna a přehrávající Waltz, hraje úplně stejně jako v Tarantinových filmech (kde je jeho styl neskutečně přitažlivý, zde však trochu otravně-komicky). Burton tentokrát dost netradiční a pro mě bez výrazné originality, která je u něj prakticky vždy k vidění. Snad Tim příště najde nadupanější materiál hodný jeho kvalit.. chtělo by to něco "velkého" nebo "ospalého". (19.01.2015)