Big Eyes

Měl jsem z filmu pocit, jako kdyby všechny bavilo zajímavé (a důležité téma pozice ženy a muže ve společnosti) a všichni v tom cítili nějakou cenu. Bohužel někdy u třetí scény natáčení si uvědomili, že to je vlastně naprosto obyčejné a kdyby to netočil Burton, možná by si toho nikdo ani nevšiml (jeho nejvýraznější přínos ve formě creepy očí?). Osobně mě velice mrzí současný výběr látek v podání Burtona, který přechází od svých vizuálních krás a odlišnosti do naprostého stereotypu, možná zručně natočeného, ale ničeho výjimečného. Kdybych si o Margaret přečetl na wikipedii, asi by to vyšlo stejně. (04.04.2015)

Burtonov zrejme jediný ´´svetlý´´ a antirozprávkový ( rozumej štýlom prednesu ) snímok, ktorý bol zrejme jeho akousi slabšou chvíľkou a pozastavením sa nad vlastnou kariérov. Táto otočka ale nejak nezafungovala. Všetci chceme stále toho istého Tima a je to jeden z niekoľkých rejžov, ktorý proste bez svojich trademarkov nedokáže plne uspokojiť jadro svojho diváctva. (19.09.2022)

Dovedu si docela dobře představit, že tenhle film tak nějak prošumí, protože lidem, které nevzrušují termíny jako akvarel, perokresba nebo olejové barvy, toho moc nenabízí. Nejsem zrovna Burtonova skalní fanynka a jeho posledních pár veledíl mě moc nechytlo, ale oceňuji jeho typickej vizuální rukopis, kterej jde až na samou hranici kýče, u tohole snímku si ale režisér šňupnul dávku reality a výsledkem je lehká nuda. Teda né, že by Christopher Waltz nepřehrával za dva až tři ochotnické divadelní ansámbly, nicméně to úplně nestačí, zvlášť když zdejší anotace vyzradí celou zápletku včetně konce příběhu, asi se předpokládalo, že je to tu samej kunsthistorik a odborník na torbu Margaret. Keane . (29.01.2015)

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%. (17.04.2022)

Svěží a umírněný Burton (skoro televizní), ale chybí tomu silné (v případě Burtona autorské) momenty (takové, jako je třeba zastavení vidličky před kamennou tváří kritika umění), nejde ani tak o zápletku, jako spíš o hrdiny, a na ty se výborně kouká (Waltz i Adams!), takže film uteče bez škobrtnutí. 70% (29.01.2015)