Ťah pešiakom

O šachách vím jen, že kůň běhá do eLka a šachistama coby atletama pohrdám, ale Tah pěšcem je skvělý drama. Tobey jako arogantní psychouš zahrál úžasně, a přestože jde o americkej film z období studený války, příčetnej člověk si najde cestu spíš ke sportovnímu a sympatickýmu rusákovi Schreiberovi, kterej byl v roli Spasskyho prostě neodolatelnej. (26.05.2016)

Pawn Sacrifice si mě zaháčkoval svým trailerem, lidmi co na filmu dělali a také zajímavým příběhem. Šachy znám, ale neznám žádný příběh o nich. O talentu Edwarda Zwicka netřeba debatovat, je to výborný režisér, perfektní řemeslník a dobrý vypravěč. Umí natočit jak historický film, tak i romantické drama nebo válečné drama ze Sierra Leone. O to více překvapí, jak moc je Pawn Sacrifice utlumené. Nejsou tady žádné přelety, nebo složité kamerové hrátky. Stačí jen poctivě budovaná retro atmosféra s fajn prostřihy na televizi, noviny, burzovní zprávy. Film si hraje se zajímavým zobrazením šachovnice a myšlenek hlavního hrdiny. Líbilo se mi, jakým způsobem je příběh, o kterém jsem nic nevěděl, vystavěný a jakým způsobem graduje. Tobey Maguire si zahrál, tak moc nesympatickou postavu, že je stěží uvěřitelné, že někomu jako je on, lze fandit. Maguire do toho dává dost hodně a pořádně se snaží, aby jeho Fisher, byl co nejvíce nesympatický, bezohledný, namyšlený muž co se chová jako by byl nejlepší. O to více mě bylo samotné postavy líto, jelikož ta jeho asociálnost, byla perfektně natočená. Liev Schreiber si krade několik scén pro sebe, ale chtělo by to více prostoru, na úkor Fischera. Peter Sarsgaard a Michael Stuhlbarg jsou velmi dobří a krásně doplňují ústředního hrdinu. Zaujalo mě jakým způsobem jsou zobrazovány šachové partie, myšlenkové pochody a jisté šílenství, které se při nich dostavuje. Filmu docela dost podráží nohy to, že mu chybí větší konfrontace s Rusy, lepší zakončení a samotný dovětek. Pawn Sacrifice se mě dost líbil, i když mě pár momentů trošku zklamalo. (08.01.2016)

Nejsem žádný šachový fanoušek, ale příběh nejslavnějšího amerického šachisty všech dob se mi líbil. Hlavně jeho démoni, kteří ho provázeli celý život a s přibývajícím věkem a slávou čím dál tím víc. Tobey Maguier hraje svou roli dobře, stejně jako jeho hlavní sovětský soupeř Boris Spasskij v podání Liev Schrebera. (13.06.2018)

Další "šachový film" a další, z šachového pohledu, blbost skoro po všech stránkách. Vypisovat je nebudu, k ničemu to není, jen pro kohokoliv, kdo si s šachovnicí tyká a dokáže odehrát partii naslepo, doporučuji o tomto filmu ani na okamžik neuvažovat, není to film pro vás. Pokud jde o faktickou stránku věci, i tam film dostává řádně na frak a kohokoliv šachové historie znalého nakrkne. Pokud jde o film samotný, ani zde se nemá Tah pěšcem (v originálně Oběť pěšce) čím chlubit. Na rozdíl třeba od Rivalů, kteří si taky s fakty a reáliemi příliš hlavu nedělají, ale jako film nabídnou poměrně slušnou podívanou, zde ta podívaná prostě chybí a není zde nic, opravdu nic, čím by snímek zaujal. Možná tak excentričnost a pošukanost hlavní postavy (průměrný Maguire) může někoho zaujmout, ale to je na dvouhodinový film dost málo. Kromě toho je ta excentričnost a pošukanost hnaná do extrému, protože tak jako ve filmu se Fischer nechoval (o čemž svědčí jak dokumenty o Fischerovi a o zápasu samotném, tak spousta šachové literatury). V žánru filmového šachu doporučuji zatím jediný opravdu kvalitní šachový film Grossmejster (SSSR, 1972) u kterého jsem jako hodně slušný šachista neviděl na šachovnici to, co bych při své úrovni vidět neměl (závěrečná vítězná kombinace), což od filmu z velmistrovského prostředí očekávám. I bez těchto chyb bych hodnotil film jako velmi slabý. (29.04.2017)

Parafráze na jeden velmi vtipný meme říká, že největší problém s šachy může pocítit člověk, když si uvědomí, že šachům se věnují stovky let stovky lidí s mnohem větším IQ, kteří je tisíce hodin studují a studují. Když proti nim vytáhnete někde pěšcem, konstatují: "Ááá, bulharské salto." Když jim seberete koně střelcem, zahlásí: "Au, začátečnická chyba, takhle zahrát francouzskou variaci na Belkovičovu ponožku. Ve 37. tahu jasný mat." A Bobby Fischer byl ještě dál, tak o tři parníky, nedostižitelný génius a naprosto nesnesitelný blázen najednou. Tenhle film vypráví celkem známou historii islandského klání, které mělo světový, a to herní i geopolitický, význam samo o sobě. Chce zároveň ilustrovat nesmírně komplikovanou a šílenou mysl a osobnost R. J. F., který měl přinést USA slávu v době těsně poté, co v USA vypukla aféra Watergate a Nixon vedl jinou paralelní politickou "šachovou partii", a to s novináři z The Washington Post. Maguire se snaží podivínství a aroganci Fishera nějak zobrazit, ale zároveň z něj čiší jakýsi zvláštní druh občasné roztomilosti, který z pravého šachisty dle mého názoru moc nečišel. A ačkoli Bobbyho jako šachistu nesmírně obdivuji, lidsky to byla asi neuvěřitelná osina v zadnici (přestože někdy vtipná), která zavdává tomu, že člověk soucítí se Spasským, Sovětem, čemuž napomáhá i sympatický výkon Lieva Schreibera. (04.09.2022)