Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Krutá dráma žiarlivosti a nenávisti dvoch sestier, stárnucich hviezd, je desivou sondou do psychiky narušenej jednej z nich a na vozíku pripútanej druhej. Značná časť filmu sa odohráva v ponurom dome, kde ženy prežívajú svoje peklo. Vynikajúci scenár, ešte lepšie výkony oboch hollywoodskych hviezd ( Davis a Crawford ) podporené dobrou réžiou je okorenený skvelou pichľavou hudbou. (21.09.2008)

Obdiv je děvka, obzvlášť když o něj člověk přijde. Co se stalo s Baby Jane je cosi jako Misery v Sunset Boulevardu (je mi jasné, že Kingova kniha vznikla o čtvrtstoletí později, prostě jsem se tomu příměru nemohl vyhnout). Do obou jmenovaných však Aldrichovu filmu "něco" chybí. I přesto je Baby Jane rozhodně doporučeníhodná lahůdka se skvělou atmosférou a vynikajícím hereckým výkonem Bette Davis, lahůdka, která se na pátou hvězdu nedostala jen o fousek. Třeba napodruhé? (15.10.2013)

Skvělý film o dvou sestrách - herečkách, jejichž sláva se měnila. V dětství zářila Jane, v dospělosti Blanche. Ta je však ve staří upoutána na vozík a Jane ji tyranizuje. Mistrný psychothriller se dvěma skvělými herečkami, jejichž výkonu dopomohla i vzájemná rivalita a nenávist. Více prostoru dostala Bette Davis a její postavu není možno nenenávidět (existuje to slovo vůbec?)! Zahrála duševně vyšinutou Jane excelentně. Jediné co mi na filmu vadí je to, že začátek byl lepší než konec. Mělo by tomu být naopak. (Nebo ne?) (24.08.2009)

,,Sister, sister, oh so fair, why is there blood all over your hair?" Film ze skupiny Kdo se bojí Virginie Woolfové - taková ta skvěle udělaná mrazivá americká klasika se sugestivními výkony, zde především v podání Bette Davis, která, skřehotající písničku navlečená v dívčích šatičkách, předvádí výkon, na jaký se nezapomíná. Ústřední píseň I´ve written a letter to daddy" se spolu se zhoršujícím se psychickým stavem Jane proměňuje z roztomilé dětské písničky do skřípajícího hororového songu. A divák je až do konce napjatý, jak tohle může skončit... Jediné, co mě rozčilovalo byl obézní ,,nápadník" Jane se svojí příliš milou maminkou. (28.09.2012)

To nebyl horor, to byl přímo teror! Brilantní atmosféra tohoto psychologického dramatu mne už brzy po rozehrání záptlekty nenechala na minutu vydechnout. Ani ta pěkná muzikálová vložka s Baby Jane a klavíristou Edwinem v září drobných reflektorů uprostřed filmu nebyla tak úplně odlehčujícím prvkem, jak by se mohlo zdát, protože ani při pohledu na zestárlou pomalovanou Jane v dětských šatičkách nebylo snadné se oprostit se od vědomí jejího charakteru. Tam, kde se jiné hororové filmy snaží vystrašit diváka lacinými lekačkami a šokovat vizuálně hnusnými výjevy, tam Baby Jane naopak spomaluje, zůstává na chvíli stát, aby ještě více prohloubila napjatý vztah mezi dvěma sestrama a zvýraznila panující tíseň na každém kroku v oném domě. I po letech dokáže naplno udržet pozornost diváka, kterého téměř do poslední chvíle může provázet nejistota, zda je terorizovaná a ze soucitu tolik litovaná Blanche opravdu tolik nevinná... Mám-li tento film srovnat s Wilderovým Sunset Boulevard, vychází mi z Aldrichova snímku mimimálně velmi důstojné navázání v tématu nemilosrdných osudů zestárlých hvězd, které svého bratříčka občas připomene či doplní, ale nevykrádá a jde si vlastní cestou. Mám-li film srovnat s též zde často zmiňovaným Psychem, asi couvnu, protože teprve teď by slavný Hitchcockův biják s béčkovým příběhem dostal pěkně na frak. Dvě slavné herečky (byť šlo o moje první setkání s oběma z nich) nezklamaly a svými strhujícími výkony podtrhly jedinečný zážitek z filmu. Famózní snímek! 95% (24.08.2020)