Gravitácia

všechny kritiky, které jsem dosud četl, se neustále táží po realismu filmu a jen některé a jen ve druhé či třetí řadě vnímají i jeho estetickou dimenzi. přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že umělecký skvost formátu Cuarónovy Gravitace inspiruje své diváky pouze k hledání podobných, řekněme, zajímavostí a k diskuzím nad podružnými technickými aspekty. ne, že by snad otázka realismu právě u tohoto filmu byla sama o sobě triviální. zároveň je ale třeba mít na paměti, že nebývalý důraz na realismus (i při takto nadsazeném ději) je pouze prostředkem, který pomáhá navýšit "tíži" (v druhém smyslu slova původního názvu - závažnost) zdánlivě komorního, přitom významem přímo epického příběhu o duševních, intelektuálních i tělesných schopnostech člověka či přímo hranic jeho možností čelit nejzazší výzvě - nekonečnému vesmíru. ex astris scientia, říká odvěká moudrost a zjevné souvislosti mě nutí vnímat Gravitaci jako jakýsi epilog Kubrickovy 2OO1: Vesmírné odyseje, kde se nový, znovuzrozený člověk, dosud pouze svinutý fetus, po zkouškách těla i duše vrací na rodnou planetu zdánlivě oslaben a přeci posílen střetem s nekonečností tam venku, znovu jako by se učil chodit a novýma očima si prohlíží neznámou krajinu kolem sebe, přesto nachází síly se (znovu) vzpřímit a odchází poznávat nový svět... (08.12.2013)

Tak i tam nahoře v nekonečném tichu platí Murphyho zákony... Přímočaré či chcete-li nedějové, minimalistické a přesto tak grandiózní. Gravitace je nesporně dechberoucí technická (r)evoluce; již jen ty lahůdkové hrátky s kamerou či (ne)přítomností zvuku, to se nedá popsat a to co Cuarón dělá pro 3D či práci se zvukem je bez diskuze novátorské. Ovšem k čemu by to bylo, kdyby to zároveň nebyl dobrý film a šlo pouze o vypiplanou režijní exhibici? Ano, k ničemu. Jenže ono to je nejen dobré, ale přímo výtečné, intenzivní i nebývale strhující a plně funkční po emoční stránce. A to nikoli Sandře navzdory, ale z velké části právě díky ní. A též díky Cuarónovi, Lubezkimu a Priceovi a... A prostě máte-li se aspoň trochu rádi, tak si tento (v rámci možností) realistický malý velký počin dopřejte v Imax projekci; stojí(te si) za to a zároveň vám to dá pádnou odpověď na otázku "proč v době kdy každý druhý má doma sestavu domácího kina o parametrech lepšího sálu" stále ještě chodit na filmy do skutečného kina. Je to jako stát pod skutečnými pyramidami oproti jejich fotce v časopise; tedy neporovnatelné. (03.10.2013)

Gravitace je bezesporu okouzlujícím způsobem filmařsky ozvláštňující, nicméně děje se tak jen v mantinelech hollywoodských tradic. Za prvé se styl s ubíhajícími minutami čím dál výrazněji podřizuje vyprávění, za druhé změna standardního užití určitých prostředků (potlačení střihu) znamená nakonec vždy jen posílení a/nebo rozšíření funkcí prostředků jiných (mizanscéna, zvuk), aby stabilita hollywoodského klasicismu zůstala zachována. To však nic nemění na tom, že je to vynikající film. Více a detailněji viz Douglasovy poznámky. (05.10.2013)

Audiovizuální bomba plná nádherných předlouhých záběrů bez jediného střihu ve mě bohužel nezanechala to, co ve většině ostatních diváků. Prázdnota a nesmyslnost příběhu - na to si vzhledem k pojetí a žánru nemůžu stěžovat, herecké výkony byly také skvělé, ale víc než krásné pohledy do vesmíru a na matičku zemi jsem ve filmu bohužel nedokázala pro sebe najít, žádný emocionální přesah, žádný "wow" moment, žádné fantastické vyvrcholení... (30.12.2015)

Člověk versus Příroda/Vesmír. To, na co J.C. Chandor ve svém snímku Vše je ztraceno nepotřebuje téměř ani jedno slovo a úplně si vystačí s pouhou silou obrazů, Alfonso Cuarón musí přece jen trochu víc popisovat slovy. A to se Gravitace paradoxně odehrává v otevřeném vesmíru, ne na pouhém otevřeném moři. Vizuálně asi krásnější než Chandorův film, prožitkem a sdělením ovšem neskonale vzdálenější. A to raději nemluvím o přírodních zákonech, ty v Cuarónově alternativním sci-fi místy asi neplatí... A z čeho v Hollywoodu vyrábějí ty nezničitelné skafandry, co přežijí i výbuch kosmické stanice? Tuhle technologii by rozhodně měli poskytnout NASA. PS: Fenomén západní emancipace nemilosrdně drtí všechny mužské hrdiny a nechává přežít jen silnou ženu. (08.01.2014)