Gravitace
Gravity
Gravity
Gravity
Gravity
Réžia:
Alfonso CuarónKamera:
Emmanuel LubezkiHudba:
Steven PriceHrajú:
Sandra Bullock, George Clooney, Ed Harris, Paul Sharma, Amy Warren, Orto Ignatiussen, Basher SavageVOD (2)
Obsahy(2)
Sandra Bullock vo filme hrá doktorku Ryan Stoneovú, skvelú lekárku - inžinierku na jej prvej vesmírnej misii. George Clooney stvárnil vesmírneho veterána Matta Kowalskeho, ktorý velí svojmu poslednému letu pred odchodom do dôchodku. Lenže počas zdanlivo rutinnej výpravy do kozmu dôjde ku katastrofe. Loď je zničená a Stoneová a Kowalsky zostanú vo vesmíre sami, odkázaní jeden na druhého. Hlboké ticho dáva obom jasne najavo, že stratili akékoľvek spojenie so Zemou... a tým aj akúkoľvek šancu na záchranu. Strach sa pomaly mení v paniku, najmä keď si obaja uvedomia, ako málo kyslíka im zostáva. Pritom paradoxne jediný možný spôsob návratu je pokračovanie v ceste do hlbokého vesmíru. (TV Markíza)
(viac)Videá (25)
Recenzie (3 080)
GRAVITACE je precizní film, kterému z hlediska požadavků na klasické hollywoodské vyprávění nelze nic vytknout. Velkou roli v přijetí ovšem vedle vysokého horizontu očekávání sehrává i znalost Cuarónovy předchozí tvorby a survival subžánru. Při zasazení snímku do těchto dvou poetických tradic se o míře ozvláštnění dá polemizovat, což dělám v posledním příspěvku makro-recenze. Po druhém zhlédnutí si stojím za tím, že i navzdory opojnosti úvodního záběru-sekvence a "imerzivnosti" posledního aktu je tento vyhepovaný projekt v mnoha ohledech zcela konvenční, o čemž jsem se rozepsal v článku o funkcích a motivech dlouhých záběrů v Cuarónově (a z velké části i Lubezkiho) filmografii. Ok, při vnímání snímku v jiných poetických tradicích (IMAXový dokument a narativní fikce) je člověk na konec nucen změnit své hodnocení, i když původní výtky zůstávají. Přiměla mě k tomu až referenční BD edice. ()
3D /// ,,SLYŠÍTE MĚ NĚKDO? KDOKOLIV! SLYŠÍTE? POTVRĎTE PROSÍM PŘÍJEM… PROSÍM.…“ /// Jsem rád, že pan Cuarón vysvětlil všem budoucím kosmonautům, proč nemaj dát ve vesmíru bez hasičáku ani ránu, a filmovejm fandům, že nejen voda, ale i vesmír je stvořenej pro 3D. A ani v něm nemusej běhat žádný pičoviny. Nejde jen vo hru se zvuky, s tichem, fajnovou hudbu. Zdá se mi, že Sandra nikdy nebyla tak atraktivní. Ve filmu. Kurva já s ní dejchal, já se s ní stresoval, já kvůli ní nedejchal. Zmocňovala se mě panika, mlžily brejle. Držel jsem pěstičky, mačkal palečky… ty vole, co to píšeš za sračky?.. No dobrá, já jen chtěl říct, že mě to chytlo! Nevím, co vod Vesmíru vočekáváte vy, ale mě tohle stačí! Nejde jen vo ty záběry, ale celkově vo tu atmosféru… Vod teď, když se mrknu na oblohu, budu vždycky, tak nějak podvědomě hledat Matta Kowalskyho. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vždycky jsem si přál sebou fláknout vo kosmickou loď. 2.) Miluju modely (modelky taky, ale tady jde spíš vo ty technický serepetičky). 3.) Nevěřím, že by mi čínskej výrobek mohl zachránit život. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** ()
Výsledek je paradoxní. Gravitace splňuje všechny své velké sliby. Je plná úchvatných scén, které prostě musíte vidět na co největším plátně v co největší kvalitě. Nepřeháněl bych to s řečmi o jejich revolučnosti, o jejich potenciálu vzít dech nicméně nepochybuji ani na vteřinu. Spíš než o pokrok jde o zručnost a piplačku budící respekt, ale to kvalitě nabízené pastvy pro oči neubírá. V čem už Gravitace zadrhává, je plnění malých slibů. Těch, které film s takovým potenciálem ani nevyslovuje, protože jsou u něj považovány za samozřejmost. Předně jde o emocionální účast v příběhu ženy, jež musí na zemské orbitě po většinu stopáže zcela sama bojovat o přežití. Tento jistě silný motiv bohužel Cuarón rozvíjí nejbanálnější a nejsnazší cestou. Dopouští se logických nesmyslů, klišé, jimž se dalo s trochou vůle vyhnout. Řeči o nejrealističtějším vesmírném sci-fi padají jako domeček z karet a každá situace a překážka drží pohromadě jen díky naší benevolenci omlouvat děj aplikováním nejstandardnějších vyprávěcích vzorců. Realita končí v (asi, nejsem vědec) přesném vykreslení, jak by do sebe dva předměty ve vesmíru narazily. Jestli přítomnost těchto předmětů má smysl, už Cuarónovic netrápí - chronický problém Gravitace. Akce a reakce jsou bezchybné, ovšem příčina nemůže být víc vratká. Pětihvězdičkový film všechny tyto nedostatky může obsahovat, ale já o nich jako divák nesmím přemýšlet. Mně se nepodařilo vypnout. Jak tušíte podle výsledného hodnocení, není to do značné míry nemožné, ale bohužel jsem nikdy nebyl vtažen, na to bylo nedostatků příliš. PS: Ty dlouhé jednozáběrové scény jsou jistě skvělé, ale ztrácí sílu, když víme, že jde o počítačový efekt - doby Orsona Wellese jsou pryč, protože triky vzaly těmto exhibicím hodně z účinnosti tím, jak "snadnými" je učinily. ()
Alfonso Cuarón prezentuje vesmírné dobrodružství v tak komorní a beznadějné formě, v jaké jsme jej snad ještě neměli možnost vidět. Zatímco po většině podobně orientovaných snímků dostává divák chuť do zkoumání vesmíru, možná dokonce i na prožití takového dobrodružství, Gravitace nabízí pocity naprosto opačné. Zápas, překvapivě brilantní a herecky přesné, Sandry Bullock o přežití je podán přesvědčivě, a Cuarónovi se daří převést veškeré pocity marnosti a zoufalosti tohoto boje i na publikum, a to v poměrně silné formě. A ani zvlášt nevadí, že je tak činěno zejména díky kladení důrazu na ostré střídání naděje a beznaděje, kde každý kousek štěstí spouští řetězec smůly. Zejména v první třetině to má svou sílu, zvláště, nemáte-li tušení o tom, co se má odehrávat. Skvěle se tu pracuje s kontrastem, který vesmír nabízí, s jeho neprobádaností, velikostí, ale zároveň vizuální nádherou a fascinací z neznáma. Jenže tím vším dobrým stále prostupuje „mainstreamovost" se všemi svými neduhy. Ať je to trapná závěrečná berlička s navrátivším se Clooneym, burácivý hudební doprovod, rozhovor s Číňanem a jeho psy, schématičnost nebo objev mrtvol v kabině Exploreru. A to za klad pokládám i závěr, který ačkoli je ve své podstatě happy endem, nenabízí příliš velké divácké uspokojení. ()
(1001) POTENCIÁLNÍ SPOILERY. Ach jo, teď se mi hlavou honí tak protichůdné myšlenky, že ani nevím, kde mám začít. Tak předně jsem se na film chtěla podívat, protože ho stvořil Alfonso Cuarón, kterého mám ráda, ale když jsem potom viděla ten PŘÍŠERNÝ hype, který se kolem filmu zvedl (od bombastických inťoušských recenzí přes běžné diváky přidávající se do fanklubu až po oscarové sklizně), tak jsem si vytvořila averzi a žila spokojeně dál. Jenomže uběhl rok a páni editoři (dle očekávání) přidali film na seznam 1001 filmů. "Zatnula" jsem tedy zuby a zjistila, že není potřeba se přemáhat, protože na film se mi dívalo dobře a docela jsem se pobavila. Nedokážu ovšem pochopit, proč se udělalo takové haló kolem prostého příběhu, že když má člověk správné odhodlání, dokáže cokoliv, ale trauma z minulosti se mu bude vždycky vracet. Připadá mi to jako prezentace mocné síly reklamy, tak dlouho se o nějakém filmu říká, že je cool, až se cool prostě stane. Showbyznys je strašný. A teď by se ráda věnovala dvěma postřehům svých známých. Jedna přirovnává Gravitaci k Počátku a já musím vehementně nesouhlasit. Moje nechuť k Počátku souvisí s tím, že jsem přestala respektovat Nolana jako režiséra. Trajektorie jeho kariéry je zřejmá - začal zajímavými, do sebe zahleděnými filmy, a když si získal respekt (a podporu producentů), tak pokračuje bombastickými, do sebe zahleděnými filmy, které jsou navzdory zvyšujícímu se množství objektů před kamerou čím dál více prázdné. A právě kvůli tomu podle mě vůbec nejde Počátek přirovnávat ke Gravitaci, protože Gravitace je lineární, čistá, bez jinotajů, strohá, a to vše myslím v pozitivním smyslu. Taky mám docela chuť zvolat respekt a dát Cuarónovi fistbump za to, že vůbec nic nevysvětluje, skočí rovnou na to a v závěru nic nedoříkává. Myslím, že většina hollywoodských tvůrců by neodolala pokušení vrazit tam nějaký epilog nebo prolog nebo prostřihy na zarmoucený Huston nebo cokoliv, (z roku 2019 říkám mrk mrk třeba Marťan) a fakt, že se tomu Cuaron vyhnul, mi přijde skvělý. Plus k tomu tedy výrazně spoléhá na vizuální stránku, která ale nevzkypí do žádných megalomanských rozměrů, ale zůstává v mezích služby ilustrace duševního rozpoložení hlavní postavy. Tím se dostávám k malé vnořené poznámce o Sandře - nepatřím k těm lidem, kteří by se vyžívali v tom, že ji kritizují jako herečku (Vzorec pro vraždu s ní mám ráda a u většiny ostatních filmů nepatřím mezi cílovou skupinu, takže je ani neznám), tudíž teď ani nemám důvod vykřikovat, jak mě překvapila svým výkonem a jak si napravila reputaci a jak ukázala, že v ní doopravdy je něco dobrého nebo až skvělého. Pravdou ovšem je, že si myslím, že Sandra svým výkonem přispěla jenom minimálně k výsledné podobě filmu. Když jsem si četla, jaké další herečky byly pro roli zvažovány (Angelina, Scarlett, Natalie Portman, Olivia Wilde, Rebeca Hall a tak všelijak podobně), dovedla jsem si v tom skafandru představit každou z nich a vypadalo by to myslím podobně. Film velmi silně navozuje dojem "ich formy", divák na jejím místě vidí sám sebe a Sandru tím pádem nevnímá ani jako postavu, ani jako herečku. Chvalozpěv na její výkon je v takovém případě podle mě lichý. Dále bych se ještě zmínila o Martinově postřehu o absenci zla v tomto filmu, on to popisuje jako negativní vlastnost a chybu tvůrců. Vyjadřuje se tak, že zlo případně představuje smrt a že vnímat smrt jako zlo je předsudek. To mi přijde hodně zajímavé, ačkoliv sama bych to interpretovala jinak. Hrdinka nebojuje se smrtí jako takovou, nechce být nesmrtelná, ona bojuje s pokušením zvolit si snadnější cestu. Ano, smrt je přirozeným koncem života, ale není potřeba jí nadbíhat. A úplně na závěr bych chtěla říct, že nejvíc mě dojal můj tatínek, který mi pořád vyčítá, že od té doby, co mu dávám přednášky o tom, "jak číst film", si sledování některých filmů nemůže pořádně užít a že ho ruší, jak kvůli mě začíná u filmů přemýšlet. Tento tatínek mi vyprávěl o Gravitaci v době, kdy jsem ji ještě neviděla, a při popisu konce se rozhovořil o metafoře a o symbolu. Možná tento film nenabízí odpověď na základní odpovědi o smyslu vesmíru, života a vůbec, ale v mém tatínkovi vzbudil představu, že věci občas můžou znamenat i něco jiného, než že kočka v nedbalkách leze z vody. A to se mi zdá krásné. () (menej) (viac)
Galéria (98)
Fotka © Warner Bros. Pictures
Zaujímavosti (82)
- Když doktorka Stoneová (Sandra Bullock) prudce vydechuje, na vnitřku její přilby se tvoří viditelný mlžný opar. To ve skutečnosti není možné díky ventilaci v obleku. Ze strany filmařů šlo především o docílení většího napětí. Vědecký poradce, který byl u natáčení přitomen, řekl, že je až neuvěřitelné, kolik detailů filmaři berou v ohled, i když jsou někdy proti zákonům fyziky. (Linkyc)
- Celý film byl nejdříve natočen jako animovaný, a to včetně zvuku. Tvůrci se nejdříve potřebovali ujistit, že zvuk a hudba půjdou dohromady. Animační fáze trvala skoro dva a půl roku, teprve pak se zapojili herci. (AdamXB-1)
Súvisiace novinky
Syn Alfonsa Cuaróna natočí komiksárnu pro Sony
Jonás Cuarón, scenárista, režisér a taky syn slavného Alfonsa Cuaróna (Potomci lidí, Roma) dostal na starosti chystaný komiksový spin-off Spider-Mana El Muerto. Cuarón mladší má za sebou zatím jen… (viac)
Venom je rekordní
Přestože kritici mají z nového komiksového filmu Venom s Tomem Hardym (Dunkirk) v hlavní roli spíše smíšené pocity, snímek sám o sobě v kinech překvapil. Za víkend si totiž z amerických kin odnesl 80… (viac)
Na Filmovém víkendu ČSFD rozdáme 1000 plakátů!
Na šestém ročníku setkání filmových fanoušků již tento víkend nejen, že poběží největší filmové pecky roku jako Dunkirk, Strážci Galaxie Vol. 2 nebo sexy novinka Atomic Blonde, ale taky se bude… (viac)
Cuarón mladší oživí Zorra
Jonás Cuarón sepsal se svým otcem Gravitaci a režíroval spřízněný kraťas Aningaaq. Loni pak vyslal do kin svůj celovečerní debut Desierto, který se líbil minimálně produkčním společnostem Lantica… (viac)
Reklama