Jakobín

Nadšené ovace provázely premiéru této druhé nejoblíbenější Dvořákovy opery 9.února 1889 v pražském Národním divadle. V jevištním díle tohoto skladatele se poprvé naplno projevilo jeho kompoziční i dramatické mistrovství. Měl štěstí i na libretistku - Marii Červinkovou-Riegrovou, která dovedla dát svým postavám patřičné charakterové odstíny a zachytit i společenské prostředí a cítění doby, v níž se děj Jakobína odehrává. Dvořáka především zaujala hlavní myšlenka libreta - hudba jako usměrňovatelka života lidí: proto dává vroucí melodie k hudební charakteristice Bohuše z Harasova (vzpomeňme alespoň duet "My cizinou jsme bloudili"), něžnou Bohušovu ženu Julii představuje zejména ukolébavka "Synáčku, můj květe", jíž se podaří smířit otce se synem, ale především v proslulé serenádě kantora Bendy "Zdráv buď ó pane náš..." vzdává Dvořák hold české muzikantské tradici našich regenschori a kantorů.

Ve Zlatém fondu České televize toto dílo samozřejmě nechybí, a proto uvádíme inscenaci z roku 1974, v níž se potěšíte s pěveckým i hereckým mistrovstvím Eduarda Hakena jako hraběte Viléma z Harasova, Beno Blachuta v roli kantora Bendy, Karla Bergmana coby intrikánského purkrabího a s řadou dalších znamenitých pěvců tehdejší garnitury opery Národního divadla. Také hudební nastudování dirigenta Bohumíra Lišky bylo vtipné a precizní, stejně tak i režie Karla Jerneka. (oficiálny text distribútora)