Novodobí centurioni

První půlhodinu jsem se do filmu teprve dostával, třeba ten nezáživný případ s chytáním prostitutek v ulici mě v kontrastu s tak atraktivní noirovou atmosférou až zprvu zarazil. Ale pak mi Novodobní centurioni naštěstí ukázali svou výjimečnost a postupně jsem se ocitl v slušném závalu napětí, ale i emocí... minimálně dva náhlé zvraty mě hodně zamrazily. Nejde zde o tradiční kriminálku řešící jeden souvislý případ, ale o realistický pohled na práci velkoměstských policistů, kteří se každý den a noc náležitě věnují řešením tu menších, tu větších incidentů, jsou nuceni chytat pouliční delikventy, jejich profese se, často bez možnosti plnohodnotného oddychu, plně promítá i do jejich soukromých životů a každou druhou chvíli čelí smrtelnému nebezpečí. Osobně mě celkem zaujala už předchozí Fleischerova spolupráce s Georgem C. Scottem The Last Run (1971), navzdory tomu, jak jsem ten film před rokem v komentáři docela zkritizoval (jak jsem si teď připomněl), si stále z toho vybavím více scén a místy netradiční zpracování žánru, ovšem tentokrát pánové spolu vypálili rozhodně mnohem větší palbu! Scott se tu blýskl prvotřídním výkonem, ale skvěle mu sekundovali i mladší, celková výpověď filmu mě zasáhla dostatečně a jako celek je to pro mě zase další důkaz, že americká kinematografie v tomto období byla na neopakovatelném vrcholu... a také, že krimi thriller / neo-noir 70. let rozhodně nejsou pouze Čínská čtvrt a Taxikář, ale i mnohdy podobně nenápadné klenoty se stejně excelentní řemeselnou stránkou a rovněž nadčasovým přesahem. [80%] (21.08.2022)

Nevzpomínám si, kdy bych viděl takhle realistickej film o policejní práci. Nemít to typické příznaky filmového příběhu, jako třeba herce, nebo hudbu myslel bych si, že jde o nějakej šikovně prostříhanej přímej přenos se života řadovejch policajtů se vším tím voňovaým a hlavně smradlavým co jejich práce nabízí. (14.09.2014)

Realistická protiváha o rok staršího komiksového Drsného Harryho a předchůdce Pevnosti Apačů v Bronxu, Poldů z Hill Street, Wire, Shield a ayerovek, z pera sedmdesátkového Ayera jménem Wambaugh. Skrumáž zábavných epizodek z (převážně nočního) patrolování losangeleských ulic plných prostitutek, podezřelých černochů a hispánců a domácího násilí, kde se pochůzkáři občas stanou obětí kulky - někdy vystřelené bankovním lupičem, jindy jimi samými, buď omylem do nevinného, nebo záměrně do vlastní hlavy. Chybí tomu větší tah na branku a nebudu si z toho nic moc pamatovat, ale dýchá to sedmdesátkama a charizmatičtí sympaťáci Scott a Keach to spolehlivě táhnou. (14.01.2023)

Noční nepřikrášlená rutina řadových policistů v podobě syrového policejního procedurálu, který v mnoha ohledech předběhl svou dobu (na tento styl naváže až Pevnost Apačů v Bronxu o dekádu později; většina podobných snímků se věnuje detektivům nikoli právě pochůzkářům/jízdním patrolám). Děj absentuje, jedná se čistě o historky z nočních šichet v pokleslé čtvrti z dob, kdy nikomu nepřišlo nepatřičné, že si LAPD nebrala zrovna dvakrát velké servítky, pravidla a předpisy byly značně uvolněné (či rovnou neexistující) a role Hispánců i Afroameričanů ve společnosti byla z pohledu policejního sboru druhořadá. Naturalistické, do morku kostí sedmdesátkové, výtečně zahrané, s láskou k profesi i městu a v druhé polovině přeci jen citelně postrádající gradaci či alespoň nějaký vývoj. (09.02.2017)

Policajtských filmů jsem viděl dost, ale nemohu si vybavit žádný, který by nahlížel na jejich práci takhle vyváženým pohledem, který ukazuje její krásné i nepříjemné stránky. Jsou to takové policejní historky, výborně zahrané (Stacy Keache mám čím dál radši) a sedmdesátkově syrové. Pokud se v USA pouští studentům policejní akademie nějaký film, určitě je to tenhle. Podle bestselleru Josepha Waumbaugha, bývalého policisty, aneb jak praví tagline filmu - The nationwide bestseller about cops - by a cop! (15.03.2010)