Děti z Diyarbakıru

Ihned v úvodu se musím zpovídat z toho, že mi děti z Diyarbakiru připomínají až moc Milionáře z chatrče. Jistě příběh se drží u dětství zatímco u druhého jmenovaného sledujeme vývoj a dospívání. Pohádkový příběh o zkrocení zla na dvou úrovních nakonec hlavně hraje na city, proto chápu, že se festivalové porotě na Febiofestu líbil nejvíc. Já s jejich výběrem úplně nesouhlasím, hlavním mým typem byl Popel a krev. (07.09.2010)

,,MÁ ZAHRADA RŮŽÍ UVADLA. ZŮSTALY MI ŠRÁMY NA SRDCI. PROSÍM O POMOCNOU RUKU, PLÁČU O POMOC. KDE JE KURDISTÁN, MÁ RODNÁ ZEMĚ? ............PROSÍM O POMOCNOU RUKU, PLÁČU O POMOC. KDE JE KURDISTÁN, MÁ RODNÁ ZEMĚ?“..... /// Je to rebel! – řekli si Turci a taťka dostal kulku do palice. Aby se to nepletlo, dali jednu i mamině. A siroty po nich zůstaly. Nikam po ránu nechodily (hej more a už vůbec ne na socialku!) a jen (chvilku) čekaly, jestli jim ty prachy – který došly, bude někdo doplňovat. Je vás moc (řekl si asi Bůh, a nechal nemluvně umřít.....) a ve dvou se líp táhne (tož kurva, to víme...). A co jako na to mám říct já? To jako takhle doopravdy se s tím ti Turci v Turecku neserou? (Co by na to řekl král Šahriár?) Škola života. Žádnej čas na noční můry.... (leda že by se čirou náhodou)....vobjevil ten vrah – kterej je mimochodem taky taťka. Další z těch filmů, ve kterých jde o víc než o filmařinu. Vzpomeňme na Požáry nebo Rozchod Nadera a Simin. Teď by jeden pro změnu začal podporovat PKK, i když nemá smysl se zabejvat jejich politickejma myšlenkama. Jde jen o děti (oběti a nástroje politickýho boje) a pátrat po pravdě bych nechal jinejm. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč bych si měl pamatovat ksichty dětí, kterým sejmu rodiče. 2.) Hledám nějakou definici pro ,,sociální stát“. 3.) Thx za titule ,,fureg“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.03.2012)

Naozaj smutný príbeh z pohľadu detí, ktoré prišli o všetko a odpoveď na otázku "Prečo?" zostáva mimo akéhokoľvek ľudského chápania. Bol to naozaj pútavý film už od samého začiatku, aj keď počas svojho priebehu sa tu vyskytli aj menej dynamické fázy, ale konečný efekt a dojem bol v mojom prípade naozaj nadpriemerný. Ulicami srdca Kurdistanu - Diyarbakıru som sa sám pred pár rokmi prechádzal, a tak to na mňa zapôsobilo ešte viac ako za normálnych okolností. Drsný príbeh o deťoch ulice, ktoré už asi nemajú ani čo stratiť podáva pozoruhodný pohľad do detskej psychiky a myslenia, ale aj o úžasnej vzájomnej podpore detí s podobným osudom. Tá atmosféra bola naozaj silná... (12.03.2014)

Nemají to ty děti mimo území "civilizace" lehké. U nás by je šoupli do děcáku a bylo by. Tady se musejí protloukat samy a je to chvílemi mrazívá podívaná. Díky tomu se na to člověk vydrží dívat až do konce, i když chvílemi se mi to zdálo rozvleklé, některé pohnutky režiséra jsem nepobral (celá dějová linka se začínající prostitutkou) a na posledních 20 minut mi vypadly titulky...:-) (25.08.2012)

Od čias, kedy sa Kurdistanom preháňal Kara Ben Nemsi sa tam toho veľa k lepšiemu nezmenilo. Neviem, čo robia tamojšie sociálne úrady, ale nikoho zjavne nezaujíma, že žijú tri malé deti samé, nechodia do školy a nemajú čo jesť. Ak ochorie bábätko, nejdete s ním k lekárovi a keď nemáte dosť peňazí na lieky, tak má proste smolu, vkľude si ho zakopete do zeme a nikoho to nezaujíma. Nič príjemné na pozeranie, no takéto silné príbehy mám rád. (07.05.2019)