Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Vyhrocenější, emotivnější a obsahově nejméně o třídu podnětnější pokračování, které svému předchůdci zpětně dodává nový rozměr. Ten byl "pouze" o kontroverzním potírání pouličních gangů, zatímco zde se jde po krku zejména zkorumpovaným poldům a politikům. Tou nejlepší změnou a "přidanou hodnotou" ovšem je, že zde se reflektuje (kritizuje) fungování samotné (podle mnohých fašistické) elitní jednotky (ta však celkem brzy ustupuje do pozadí) a výrazně lépe vyznívají i scény z osobního (rodinného) života hlavního hrdiny. A oboje je to především zásluhou postavy levicově orientovaného ochránce lidských práv. Díky němu je i nekompromisní ruka zákona Nascimento sympatičtější než prve (fandit mu tady nebudou jen ti, kteří jsou stejní jako lidé, jimž jde po krku) a hlavně by s filmem tentokrát nikdo neměl mít problém z hlediska ideologického podtextu. A kupodivu je to i o něco lépe natočené (sugestivní realistickou akci Padilha rozhodně umí) a ladněji odvyprávěné. 85 % (05.07.2011)

Brutálně silný zásek do hloubky totalitarismu maskovaného za populistickou demokracii prolezlou korupcí. Padilho opouští ve své podstatě jednoduché schema prvního dílu (tedy drogové kartely vs. pár nezkorumpovatelných) a vydává se na chaotický led politického thrilleru ve kterém se nedá věřit nikomu a ničemu, a systematické a přímočaré potírání zločinu už není řešením problému, protože problémem se stal samotný systém. Tam kde v prvním dílu se dochází k závěru že tvrdá ruka "fašistického" přístupu je v určitých podmínkách nezbytná, tam přichází jeho pokračování s poznatkem že nasazení tvrdé ruky se míjí zamýšleným účinkem, když ji ovládá nemocná hlava - a pak musí ke slovu přijít záchvěv všebortící anarchie který ji setne. Nevzpomínám si na film který by ve svém společensko-kritickém přesvědčení byl tak nesmlouvavý, brutálně přímý, a při tom i striktně racionální a nesporný. A nevzpomínám si ani na film který by inteligentní, komplexní a dokumentárně angažovaný příběh dokázal spojit s tak natřískanou akcí, že i hollywoodské akční blockbustery blednou závistí. 9/10 (09.10.2011)

O něco málo lepší než předchozí díl, ale stále jde z filmu cítit televizní vydání. Nejvíce mi asi vadila ta třesoucí se kamera,málem jsem z ní onemocněl ! Plno nezajímavých dialogů, akce inspirovaná Hollywoodem s drobnou Brazilskou příchutí a obyčejný scénař s tragickým popisem jak to chodí v Riu...Pokud si přeji, aby film už skončil v polovině něco tady nehraje. (07.04.2013)

Více politiky než akce a než života ve slamech Rio de Janeira. Hodně to zavání levicovými názory (volby nejsou potřeba, dosadíme si, koho chceme, a ten bude vládnout železnou rukou a nezkorumpovaně), které bych tvůrci přál, aby si na vlastní kůži nejprve prověřil v socialistickém Československu 50. let. Na jednu stranu chápu jeho kritiku zkorumpované společnosti, na druhou fakt nechápu jeho bezbřehé nadšení pro revoluci, jakou my jsme prožili v únoru 1948. Zkrátka - což panu Padilhovi nedochází - je to o lidech, ne o režimu a už vůbec ne způsobech volby představitelů. Protože kdo se dostane na místo představitele, zblbne a jde mu jen o prachy a o moc, ať je původně jakéhokoliv sociálního ražení. A historie se bude opakovat. (28.11.2019)

Vyčistili Kopakabánu od druhořadých dýlerů, teď mají co dělat s klonem kozy Nostry. Padilhova sonda do krajin nám málo známých se zde více zaobírá politikou a zákulisními mocenskými praktikami, přesto je to po čertech dobrý film ukazující občas i nějakou tu akcičku, která nás rozmlsala v prvním díle. Takovou tropu deelit bychom potřebovali i tady v té naší údajně vylidněné zemi. Čapího hnízda by se tahle brazilská domobrana nikterak nezalekla. (27.01.2016)