Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Brutálně silný zásek do hloubky totalitarismu maskovaného za populistickou demokracii prolezlou korupcí. Padilho opouští ve své podstatě jednoduché schema prvního dílu (tedy drogové kartely vs. pár nezkorumpovatelných) a vydává se na chaotický led politického thrilleru ve kterém se nedá věřit nikomu a ničemu, a systematické a přímočaré potírání zločinu už není řešením problému, protože problémem se stal samotný systém. Tam kde v prvním dílu se dochází k závěru že tvrdá ruka "fašistického" přístupu je v určitých podmínkách nezbytná, tam přichází jeho pokračování s poznatkem že nasazení tvrdé ruky se míjí zamýšleným účinkem, když ji ovládá nemocná hlava - a pak musí ke slovu přijít záchvěv všebortící anarchie který ji setne. Nevzpomínám si na film který by ve svém společensko-kritickém přesvědčení byl tak nesmlouvavý, brutálně přímý, a při tom i striktně racionální a nesporný. A nevzpomínám si ani na film který by inteligentní, komplexní a dokumentárně angažovaný příběh dokázal spojit s tak natřískanou akcí, že i hollywoodské akční blockbustery blednou závistí. 9/10 (09.10.2011)

Ve dvojce není tolik akce jako v prvním snímku, děj se totiž přesunul ze slumů do vyšší sféry – do politického zákulisí. A z mého pohledu je to ku prospěchu věci! Nadporučík Nascimento byl odejit od své jednotky BOPE a byl uklizen na pěkné místečko kancelářské krysy. Ze své pozice ovšem proniká do špinavých politických her v Rio de Janeiru… A rozhodně se je na co dívat! (07.10.2011)

Překvapivý upgrade v porovnání s notně přehypovanou jedničkou. Z úvodního konfliktu, který to celé nastartuje, se sice zdá, že má BOPE ještě tragičtější pí-ár než izraelská armáda, když si ani nedokáže uhájit zásah, který byl kompletně nahraný na bezpečnostní kamery, a duchaplnost politického podtextu začíná někde na úrovni Delta Force, ale vyplatí se nesahat hned otráveně po ovladači, protože Padilha během několika dalších minut začne zprvu černobílou črtu plnit barvami a pak už je těžké z toho odtrhnout oči. Pochvalu před nastoupenou jednotkou si zaslouží i řemeslná stránka celého filmu, která tentokrát nenutí k přivírání očí, ale spíše svou suverénností a pečlivostí způsobuje uvolňování spodní čelisti. Nadbytečný ublábolený voiceover sice do extáze nikoho nepřivede, ale vyrážku jsem z něj taky nedostal. ___________ P.S: Nařčení z fašismu, militarismu a mačismu jsou dost mimo. Předně je potřeba si uvědomit, že film je vyprávěn ze subjektivního pohledu kapitána Nascimenta a nemůžeme po něm tedy žádat žádnou objektivnost, vyváženost, či snad dokonce politickou korektnost. Někdo možná přes těch pár hlášek o "levičáckých šmejdech" a "lidských právech hájících zločince" přehlédl, že výsledný obraz, který film poskytuje, je kupodivu docela komplexní a za největší šmejdy jsou v něm nakonec právě představitelé té nejen brutální, ale i sobecké a bezohledné části brazilských policejních sil. A pamatujete si, kdy naposled jste viděli film, který by takto přirozeně ignoroval jakékoli rasové stereotypy? (05.03.2011)

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. (16.04.2018)

Po "jednotke" som MUSEL dať hneď "dvojku" a tá ešte prekonala veľmi vysoko nastavenú laťku!!!! Film, ktorý sa nesere a dáva na frak všetkému a všetkým. Krutý, bolestivý a najmä veľmi popisný do takej miery, že sa s tým vie človek zžiť aj v našich končinách aj s našim "system of a down". Okrem silného politického kontextu je skvelé to, že ten film má príbeh, postavy, psychológiu. Wagner Moura opäť geniálny, tak ako všetci herci - tá autenticita je miestami rovná nejakému dokumentu. Tento krát mi nepripomenul mladého Branda ale postavu Corrada Cattaniho z kultovej Chobotnice, aj výzorom aj svojim solitérstvom - sám proti všetkým a všetkému nespravodlivému. Záverečná reč v "senáte" priam kultová! No comment, paráda a rana presne medzi oči! (07.07.2015)