Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Jednička mně bavila svojí násilností, přímočarostí a nekompromisním, černobílém pohledu na svět, na dobro a zlo a taky na způsob, jakým lze ještě se zlem zacházet a přitom být morálně v pohodě. Dvojka dost ubrala na tempu, přidala několik scénáristických oblouků, které mi někdy přišly fajn (totálně zkorumpovaná policie jako vládce favel místo gangů) a někdy moc ne (různé ty špionážní zápletky, Nascimentův syn a jeho nový lidskoprávní otec, soudní proces..). I tak je to pořád nadprůměr, ale tedy jednička byla lepší a upřímně - místních aktuálních 83 % mi přijde přestřelených. (14.05.2011)

Domnívám se, že pokračování Tropa de Elite má mnohem závažnější výpovědní hodnotu o vládním systému, než první díl, na jednu stranu nemizí slumy a jejich problematika, ale posouvá se to o úroveň výše. Představuje obžalobu vládního systému, který může být prorostlý odshora dolů korupčníky, demagogy (kteří se vydávají za zástupce lidu), využívající služeb současných i bývalých policistů, kteří si navzájem poskytují krytí, ovládající některá média, aby si vylepšili image. Je to naprosto děsivá výpověď, která nikomu myslícímu, nemůže být lhostejná nebo cizí, více či méně mnoho států trpí stejnými problémy jako Brazílie. Chápu, že pro spoustu lidí je těžké akceptovat myšlenku filmu(která dle mého prokazatelně je), že jsme vlastně téměř jen bezbranné loutky proti politikům a jejich nástrojům. Kromě běžných zločinců, jsou zde orgány infikované korupcí, které pracují pro příslušné politiky. Film je obrazem společnosti, která setřela rozdíl mezi soukromým zločinem a kriminalitou, která je provozována státními složkami, lid tomu takřka nečinně přihlíží a trpí, cesta ven i přes osobní statečnost jedinců v nedohlednu, co s tím?! (26.03.2011)

Tři scény, při nichž padá čelist, stačí ke štěstí. Nebo minimálně k tomu, aby jsem si druhý díl Tropy De Elite zapamatoval jako o něco lepší, než byla její starší ségra. Blbé je, že i když ne Rio de Janierských, filmů o korupci a nefér politice jsme tu měli již nepočítaně (např. Serpico, Pevnost Apačů v Bronxu...). TDE by tedy měla něčím vyčnívat - a tím něčím je rozhodně akce. Akce, které je tu naneštěstí velmi pomálu, a tak i když jsou to scény nadmíru povedené, je jich tu prostě žalostný nedostatek. Takže nezbývá než se těšit, že ten náběh na trojku není fejkem, a další část dostojí svým slibům pravých olověných hodů... (04.04.2011)

Možno o málinko menej akčnejšie, no zato vizuálne nadupanejšie ako jednotka. A hlavne je tu viac ľudskej špiny, ktorá sa tentoraz preniesla z chudobných štvrtí veľkomesta do bohatého centra a medzi politikov. Inak nič nové pod slnkom, politické špinavosti sa dejú všade na svete, možno len nie tak explicitne ako vo filme. Hnus, z ktorého sa chce slušnému človeku vracať. Výborná záležitosť. 85/100 (09.10.2016)

Už to není taková testosteronová jízda, jako první díl. Film opouští přední linie pouličních bitev a zabředává do pozadí policejní práce, korupce a hlavně politikaření. Přímočaré přestřelky se tak mění na řešení složitějších rovnic a mnoha neznámých, elitní jednotku brazilských řezníků skoro nevidíme a na souvislejší střelbu jsem si počkal déle, než bych si přál. Cesta, kterou se film vydal, není uplně tragická. Tvrdá kritika a bezprostřední brazilské zpracování rozhodně nenudí, ale není to jedno z pokračování, které by zcela dokázalo držet krok. O životě ve slumu mluví i snímek Město bohů. Alternativa: Cidade de Deus. (04.03.2011)