Modrý anděl

Při sledování filmu jsem se "přenesla" těch 83 let zpět a představila si, jaká bomba musel být. Jaké reakce a rozpaky asi vyvolával u diváků. Příběh je prostý, ale krásně natočený. Úpadek kdysi váženého a ctěného profesora díky vlivu krásné, ale cynické a bezohledné tanečnice. Úpadek morálky, cti a důstojnosti, který Německo postihl zanedlouho poté. Na film se není možné dívat dnešním pohledem, kdy jsme přesyceni sexem a všemožným škvárem. Tento film má duši. Velkou, hodně smutnou a utrápenou. (30.05.2013)

Heinrich Mann byl tvrdý satirik až anarchistického ražení (německé školství mu muselo hodně ležet v žaludku), je tedy pochopitelné, že nacisty a ctihodnou německou buržoazii musela adaptace, která je patřičně německy drsná (žádná francouzská uhlazenost), pořádně štvát. Osobně mě nadchl démonický výkon Kurta Gerrona v třetí hlavní roli ředitele zábavné společnosti, která se usadila v Modrém andělu. Však se mu také nacisté odvděčili, když ho poslali do terezínského ghetta (kde vedl německý kabaret) a následně do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře. (20.08.2012)

Pozoruhodný film, který celým svým uměleckým směřováním překonává hranice času a je plně srovnatelný s poetikou produkce zhruba poloviny čtyřicátých až padesátých let. Neoddiskutovatelná klasika je čímsi víc než trapným příběhem senilnějícího muže a sličné kokety s bezvadnýma nohama. Autor literární předlohy Thomas Mann je už výstižnější už názvem svého románu: PROFESOR NEŘÁD ČILI KONEC JEDNOHO TYRANA. Vzepětí německého ducha středních vrstev nikdy po vytvoření Německa r. 1871 v sobě nepřekonalo biedermaierové "cyklistické" (směrem dolů šlape, směrem nahoru se hrbí) poklonkování před výsostmi nejrůznějších druhů; ani osvěta, šířená lískovkou, na tom nemohla - a nechtěla - nic změnit. Specifická forma dvojí morálky, příznačná pro toto evropské století rádobyasketické prudérie, v německém prostředí získala zvláště odpudivé formy, která se staly normotvornými hodnotami i velké části nižších středních vrstev. Pařeniště, které v hitlerovské tyranii získalo svůj dosud nepřekonaný dějinný vrchol, je i hlavním tématem filmu, natáčeného v době strmého vzestupu nejen NSDAP, ale celé německé krajní pravice. Na filmu je sympatické, že dokázal zachovat individuality hlavních postav a Marlene Dietrichové zde poprvé upozornila na svůj pronikavý všestranný talent. Zatímco Jannigsova kariéra začala upadat, velká Němka se poměrně rychle stala světovou hvězdou střbrného plátna a globálně proslulou demokratkou angažující se během války na straně Spojených národů. Nejen krásné nohy, ale i nezaměnitelný hlas a osobitý přednes německé školy šansonu (zvlášť proslulá je její interpretace válečného Brechtova a Weilova evergreenového protestsongu WO DIE BLUMEN SIND) učinily z této dámy světové kinematografie hraného filmu nadčasový zjev. (Nositelka americké válečné medaile Svobody a rytířka francouzského řádu Čestné legie byla svou vlastí vzata na milost až posmrtně počátkem devadesátých let.) Maloměstské poměry, zachycené v tomto Sternbergově filmu, silně připomínají naše čecháčkovská zázemí; zjistit podstatnější rozdíl je téměř nemožné. Jeden z prvních zvukových filmů je i jedním z prvých nejsilnějších zážitků ozvučeného filmu. Je a zůstává. (30.12.2007)

První německý zvukový film, odrazový můstek k mezinárodní slávě Marlene Dietrichové. Zároveň počátek spolupráce s režisérem Sternbergem, která dala světu ještě několik vynikajících filmů. Pro mne je to jeden z klenotů kinematografie, jehož síla výpovědi přetrvala dodnes. Nešťastný osud puritánského gymnazijního profesora Immanuela Ratha, je odstrašujícím příkladem dnes stejně jako v minulosti. Puritánství a zásadovost se postupně změní díky okouzlující Lole v pokrytectví, bezradnost a nemoc. Profesorův příběh nám otevřeně říká, že každý muž může lehce najít svou femme fatale. Janningsův výkon v této roli je naprosto strhující. Není sporu o tom, že právě jeho postava a její vývoj jsou hlavním tématem, kterému se kamera věnuje. Navzdory tomu se role Dietrichové stala hlavní postavě zcela rovnocennou a v některých ohledech jí dokonce překonala (pěkný nohy). Závěrečné vystoupení Dietrichové, kdy sedí obkročmo na židli a zpívá Falling in Love Again, v kontextu se závěrečným Janningsovým křečovitým obětím katedry, zcela jasně vypovídá o tragice setkání dvou odlišných světů. 95% (08.01.2012)

Tento film je na svoji dobu natočený výborně. Určitě jeden z těch, na které se nikdy nezapomene. Přechod herectví z němého fimu do zvukového musel být obzvlášť pro herce hodně těžký.Myslím ale, že Marlene Dietrich časem zrála a krásněla a stávala se zajímavější, zde se mi až tak krásná nezdá a zpěv jí moc nešel. Proměna z nesympatického profesora v nesympatického klauna byla příliš rychlá, než aby se jí dalo na 100% uvěřit a bylo mi ho líto, ale také jsem mu to svým způsobem přála. (05.09.2009)