Modrý anděl

Film jsem zhlédl dvakrát, Mannovu knižní předlohu jsem přečetl taky dvakrát, a pořád nemám pocit, že bych byl s Neřádem hotov a nemusel se k němu už vracet. Je to fascinující téma lidského úpadku, ke kterému se musím pořád a pořád vracet, a nacházet tam mj. zajímavé paralely s jinými literárními postavami, jako například s postavou homosexuálního spisovatele Gustava von Aschenbacha z novelky "Smrt v Benátkách" od Heinrichova bratra Thomase. Samotný film na mě po druhém zhlédnutí zapůsobil stejně jako poprvé, tzn. je to výtečný klasický snímek z doby, kdy byl zvukový film ještě v plenkách (ostatně "Modrý anděl" je považován za první německý zvukový film, jak jsem se kdesi dočetl). Co je podstatné o tomto filmu říci v první řadě je to, že to není v žádném případě doslovná filmová adaptace románu Heinricha Manna "Profesor Neřád". "Modrý anděl" je, jak upozorňují již úvodní titulky filmu, pouze volně natočen podle podle Mannovy literární předlohy, přičemž Mann se sám spolu s dalšími autory podílel na scénáři, který původní knižní text výrazně pozměnil pro potřeby zvukového filmu. Z knižního profesora Raata a "umělkyně" Rosy Fröhlichové se tak ve filmu stávají profesor Immanuel Rath a lascivní zpěvačka Lola Lola, většina knižních motivů je z filmu vypuštěna, totéž platí pro škrtnutí některých postav (a přidání jiných) a naprosté pozměnění závěru. Film a Mannův román tak vedle sebe fungují v podstatě jako dvě na sobě nezávislá díla, s tím, že film vydatně podpořil popularitu tohoto Mannova nejznámějšího textu, ve kterém tehdy 34 letý literát kritizoval mj. rigidní vzdělávací systém vilémovského Německa a provinční omezenost maloměšťáků s jejich pokryteckou morálkou (s obojím měl osobní zkušenost z mládí). Zcela jiné je ve filmu (mimochodem až fetišisticky zaměřeném na nohy Marlene Dietrich) i pojetí ústřední dvojice postav středoškolského profesora a barové zpěvačky a příležitostné kurvičky - kniha jde samozřejmě více do hloubky a rozehrává vzrušující psychologickou sondu ze světa, který je pro současníky v podstatě dávno nepochopitelný a mrtvý. Přesto má smysl se jak s filmem, tak Mannovým textem ze studijních důvodů seznámit, protože je to svědectví z epochy, která má dle mého soudu stále co říci i lidem z 21. století, byť současný divák musí nutně tento film vnímat v diametrálně odlišném kontextu než tehdejší diváci. (24.01.2012)

"Modrý anděl" začíná jako lechtivá, chvílemi až neúnosně natahovaná komedie, která po hodině udělá nečekaný kotoul a rázem se z ní vyklube drama jedince poznamenaného zničující láskou k osudové ženě. Zmíněný žánrový veletoč stojí za tím, proč si pátou hvězdu schovám na jindy. Těšil jsem se na výkon Marlene Dietrich a musím říct, že to, co neuhraje svým talentem, bohatě vynahrazuje svými dlouhatánskými nohami. Ještě lepší byl pro mě profesor Emila Janningse, jehož proměna ze starousedlého starého mládence v trosku bez budoucnosti byla tak náhlá, až mi vyrazila dech. K dobru musím přičíst i gradaci děje a snahu zabydlet mizanscénu expresionistickými prvky. V kontextu doby se jedná o velmi působivý vstup německé kinematografie do zvukového filmu. 8/10 (06.01.2010)

Neskutečně silný film o tom, jak udělat z důstojného "kmeta" kokrhajícího ubožáka - a to vše "pouze" prostřednictvím jedné ženy pochybné pověsti. Herecký i režijní koncert - nemohu se rozhodnout, zda na mě více zapůsobil Jannings či Marlene Dietrich. Nemilosrdná, správně nadsazená, nesmrtelná podívaná. (30.07.2005)

Tak tahle slavná část německé kinematografie mě zrovna neohromila.Modrý anděl bezpochyby je silným a kvalitním snímkem,ale bohužel taky dosti nudný a zdlouhavý.Kompletně všechny postavy jsou nesympatické a jejich motivace pro mě dost nepochopitelné,všemi vychválená herecká kreace Emila Janningse mě osobně nijak neuhranula.To spíš půvabná Marlene Dietrich hrála působivě.No co,docela zklamání.Ale ta postava smutného klauna,který se kabaretem jen tak potuluje,ta je úžasná. 60 % (30.03.2010)

Ten film je dobrý, o tom asi tak nějak není pochyb. Dokonce se mi zamlouvá i ta sebedestrukce, o které to celé je. Nic to však bohužel nemění na tom, že mě film nedokázal dostat. Jsou tu skvělé metafory, jsou tu zajímavá propojení, ale celou dobu jsem měl pocit, že jsem snímku odcizen a že se mu nemůžu dostat pod kůži. Anebo mě on ani nechtěl. (16.07.2014)