Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Modrý anděl učinil jak z režiséra Josepha von Sternberga, tak zejména z herečky Marlene Dietrich hvězdy první velikosti, jimž filmový Hollywood ležel u nohou. Sternberga začali považovat za kouzelníka světla a stínu a na Marlene čekala spousta rolí. Modrý anděl představuje kabaret, v němž se úctyhodný a respektovaný profesor Rath pod vlivem zpěvačky Loly proměňuje v člověka postupně ztrácejícího i poslední špetku lidské důstojnosti. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (97)

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Nie som filmový kritik a preto nedokážem náležite oceniť obdivovanú hru svetiel a tieňov charakteristickú pre obdobie nemeckého filmového expresionizmu, nie som ani alfa samec, aby som kvalitu filmu posudzoval podľa dlhých a krásnych nôh Marleny Dietrich. A nedokážem sa na film pozerať očami divákov v tridsiatych rokoch minulého storočia. Mám oči a vkus vygenerované 60 rokmi sledovania filmov a tie mi hovoria, že tri hviezdičky lepšie charakterizujú môj celkový dojem z filmu, než predošlé, podľa dávnych spomienok udelené štyri. Pričom chápem nadšenie filmovej kritiky i väčšiny mojich obľúbených užívateľov, ale ani to ma neprinúti hodnotiť film inak, ako podľa svojho súčasného dojmu. V prvej, školskej časti, filmu som si všimol inšpirujúci vplyv filmu na Fričovu tvorbu. Dokonca ani Mazánek nechýbal. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Modrý anděl Josefa von Sternberga měl posílit hvězdný statut z Hollywoodu navrátivšího se Emila Janningse. Tento žijící velikán z filmů jakými byla Madame DuBarry, Anna Boleynová, Tragédie lásky, Poslední štace, Kabinet Voskových figurín, Tartuffe, Faust nebo Poslední komando, se necítil zcela pohodlně v anglicky mluveném filmu a měl tedy svým hromovým hlasem vtrhnout na plátna německých kin jako profesor Neřád. Řád - neřád v přepisu vynikajícího románu Heinricha Manna z roku 1905 (přenesen do roku 1925 a následně do současnosti 1929) měl strhnout publikum svou vypiplanou interpretací, která se v nelíčeně syrovém pojetí kochá nad úpadkem maloměšťáctví. Ale nestalo se tak, veškerou pozornost a zájem na sebe strhla Rosa Fröhlichová zvaná Lola Lola, ona příslovečná lampa, kolem které se neřádské můry třepotaly v předsmrtelných křečích zaviněných neukojitelnou touhou po jejím světle. A přece to bylo směšné, veškeré zvažované herečky, včetně Brigitte Helmové, smetla Marlene Dietrichová. Tato nikoli neznámá femme fatale, ale umělkyně již dobré tři roky hrající hlavní role nejen ve filmu, ale také na divadle a v kabaretu. Zásadní průlom v její kariéře, po (ne)smělých začátcích a následné pauze kvůli mateřství, nastal společně s vídeňskou produkcí Café Elektric a po té již zcela suverénně pokračovala v démonizování vlastního typu vampa, který definovala. Von Sternberga očarovala v divadelní hře Dvě kravaty, mimo jiné také pro to, že hrála německy i anglicky a s Modrým andělem bylo od začátku počítáno jako s dvojprodukcí. Měla být jen vějičkou v sólové kreaci Janningse, v porovnání s ním měla nízký plat, ale nic zřejmě nedokázalo zastavit tu energií překypující star, vedle niž se Jannings během jediného večera stal řadovým hercem. A skutečně, Marlenin huronský smích, kterým Emila počastovala, když jí v roli nabídl sňatek, mu ve skutečném životě prozradil, že její příští zastávkou je Paramount a on, že si smí zůstat nadosmrti v Ufě... denn das ist meine Welt, und sonst gar nichts. Na dalších pět let si připoutala Joe von Sternberga k sobě, dokud se od něj nenaučila vše. A Jannings si šel svou vlastní cestou králů Pausolů, pruských králů, Ohm Krügerů a Bismarcků. Jak je tedy možné, že v takto sepjatém boji se našlo místo ještě na další výborně zahrané úlohy Kurta Gerrona, Hanse Alberse a Rosy Valetti? Takové zkrátka bylo prostředí hostince Modrý anděl, který na rozhraní literární adaptace, kammerspielu, expresionismu a part talkies ovládl masy jen proto, aby byl během následujících let bujícího nacizmu zavržen a po jeho porážce opětovně nalezen. Marlene na odkazu své první spolupráce s Joeem postavila svůj americký mýtus, který až dnes je plně respektován v celé šíři spolupráce dvou géniů. A proto vnímejme tento filmu v kontextu Výmaru i Hollywoodu, bohatě se nám za to odvděčí. / Mimochodem, pokud vás zajímá kopie, kterou archivuje NFA, má sice roztomilý překlad, ale je zkrácená, obraz nestojí za nic a úvodní titulky v ní chybí. Takže projekce v Ponrepu se nemůže stát vrcholem kulturního zážitku. () (menej) (viac)

Reklama

blackrain 

všetky recenzie používateľa

Film je natočen podle předlohy Heinricha Manna. Zásadový gymnaziální profesor v letech se nechal pobláznit mladou barovou umělkyní. Umělkyni hrála svůdná Marlene Dietrich, jejím svodům pan profesor prostě nedokázal odolat. Nechal ze sebe udělat blázna, kterému se všichni smáli. Dobrý příklad toho, co je schopen muž udělat pro ženu, kterou miluje. S panem profesorem to nedopadlo příliš dobře. ()

Kulmon 

všetky recenzie používateľa

Zpočátku vše vypadá jako klasický snímek ze školského prostředí jako naše Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše. Postupem času se však rozehrává drama profesora zamilovaného do dámy nevalné pověsti, která si říká Lola Lola. Během let se však pod jejím vlivem stává z profesora "Neřáda" kokrhající stařec. Naprosto fenomenální výkon Emila Janningse, který mne předtím zaujal již v Poslední štaci a Faustovi. ()

misterz 

všetky recenzie používateľa

Význam a cieľ tohto snímku je jasný a priznám sa, ku koncu to na mňa celkom slušne zapôsobilo - nuž na ľudskú hlúposť a nekritickú lásku ešte nikto nenašiel liek. No ale tá cesta za tým bola mierne strastiplná. Tiež samotná profesorova premena mi prišla ako z rýchlika - jeden záber svadba a hneď v tom druhom už vyzeral ako bezdomovec. No neviem.... dosť zjednodušené. Rovnako ma trošku hnevali tie časté spevácke výstupy, tie moc nemusím. Vo všeobecnosti však celkom spokojnosť - lepší priemer. 65/100 ()

Galéria (75)

Zaujímavosti (22)

  • Premiéru si film odbyl 31. března 1930 v Gloriapalast Theater v Německu. (Pavlínka9)
  • Navzdory rozšířené pověře nebyla Marlene Dietrichová vybrána do role Loly kvůli své slávě. Ve skutečnosti nebyla v roce 1930 známou herečkou a společně s několika ostatními herci a herečkami z herecké akademie se zúčastnila klasického konkurzu. Režisér Josef von Sternberg požadoval, aby si každá uchazečka do role Loly připravila "rozvernou písničku". Dietrichová byla tak nervózní, že se na casting dostavila bez písně. (CrypzzXD)

Reklama

Reklama