Vražedná hra

Ako vidím, dávam tu spomedzi ostatných najvyššie hodnotenie :) Hneď vysvetlím prečo. Hlášky a dialógy neboli až tak dementné ako sa od hororu očakáva, pointa bola celkom dobrá a zvrátená, no a herci tiež ušli. Od dobrého hororu si sľubujem minimum trápností, demencie a nelogických zvratov. A tu som dostal perfektnú nádielku. Veď načo všetko pokaziť superskvelou pointou, odhalením masky vraha a tajomstvom za dverami? Stačí tam hodiť záverečné titulky ;) Chválim. (22.04.2010)

Celkem dobrý nápad (ne však ani zdaleka originální), který dopadl asi jako, když hrajete stoličkovou po celý čas nějaké oslavy. Ze startu se vám líbí, poté nudí a pak už jen čekáte kdy bude konec. A pointa (jestli se to tak dá nazvat) je neuspokojující vzhledem k tomu, že to mohlo být něco, co by film aspoň trochu ozvláštnil. (28.12.2010)

Mám ráda, když je - téměř - ústředním 'objektem' hororového filmu dětská říkanka, hra, písnička apod. Proto jsem si vlastně pustila i tenhle snímek. Jenže, i přesto, že nápad byl opravdu zajímavý, tak postupem děje film ztrácel jakékoliv kouzlo. Rozuzlení se mi líbilo, i když bohužel muselo být většině diváků jasné už dávno před koncem. Přesto bylo milé. Trošku mi vadí, že od začátku, který je v minulosti, si jisté věci musíme domýšlet. Film určitě není děsivý, nechutný, napínavý ani nijak přitažlivý. Není to ovšem ani tak moc velká blbost, aby se na to nedalo koukat a až do konce nedoufat v nějaký nečekaný zvrat. (21.04.2010)

Filmy, kdy je parta náhodných lidí umístěna do neutěšených prostor, aby pomalu jedna postava po druhé umírala, mám velice rád. Zde ale hodnocení dramaticky snižují tupé herecké výkony a triviální zápletka. Atmosféra není hustá a to proto, že režisér ani na konci pořádně nedemonstruje vrahovu motivaci. Což film hodně shazuje. (30.07.2010)

Kdo chce hrát čerta v krabici? Jedna místnost, sedm lidí, vyhrát však může jenom jeden. V místnosti bez oken umístěné kdesi v opuštěné průmyslové zóně se shází šest mladých herců, kteří byli pozváni na konkurz. Jako poslední se k nim přidává zpustle vypadající podivín, držící se stranou od skupiny. Pravidla konkurzu však jsou poněkud jiná, než-li se domnívali. Židličkovaná aneb hra z nejútlejších dětských let, kdy počet židlí je vždy o jednu méně, než-li osob ve skupině. Kdo v momentu skončení melodie zůstane stát, musí z kola ven. V tomto případě přichází nejenom o roli, ale i o svůj život. ● Film Vražedná hra má mnoho společného s nepřekonatelnou Kostkou a možná, že se tvůrci v lecčems nechali inspirovat. Skupina osob s rozdílným charakterem, který se v průběhu hry umocňuje či mění. Neznají se navzájem a zda-li mezi nimi existuje nějaké pojítko, netuší. Uniká jim i smysluplnost hry. Již na začátku je zjevné, že jako poslední vyjde ze dveří Lynn, pitomá a hysterická ženská. Ani dalším aktérům se však duchaplnosti příliš nedostalo. Namísto aby hledali, jak se vzepřít vlastnímu osudu, promarní veškerý čas hádkami a nikam-nevedoucím filozofováním. A právě zde je největší slabina filmu. Zatímco ve zmiňované Kostce musí skupina dále, nechce-li ztratit naději na nalezení únikové cesty, tvůrci hry chybí jakýkoliv stimul, kterým by donutil herce ke spolupráci. Oni však přesto krouží kolem židlí jako hloupé ovce, namísto aby je ignorovali či rozmlátili a více času věnovali prozkoumání svého okolí. Snahou filmu je poukázat na měnící se lidskou povahu v extrémních situacích, na to však hra trvá příliš krátce. Sebevědomý a nezastrašitelný Adam se v mlčící trosku mění během deseti minut. Cassandra myslí především sama na sebe, o pět minut později však již slibuje nehynoucí oddanost. ║21.12.2010║ (21.12.2010)