Vražedná hra

Filmy, kdy je parta náhodných lidí umístěna do neutěšených prostor, aby pomalu jedna postava po druhé umírala, mám velice rád. Zde ale hodnocení dramaticky snižují tupé herecké výkony a triviální zápletka. Atmosféra není hustá a to proto, že režisér ani na konci pořádně nedemonstruje vrahovu motivaci. Což film hodně shazuje. (30.07.2010)

Ja by som to tak biedne ( 18% keď píšem tento komentár ) nevidel....Áno ide o zcela jednoduchý námet založený na hre kde sa za hudby točíte okolo stoličiek, pričom stoličiek je o jednu menej než hráčou. A ten na koho stolička nevystane, keď hudba dohrá z hry vypadáva......Ide však o horor ktorý na vás utočí viac psychologicky než krvou ( či nebodaj zákernými zábermi smrti - toho sa nedočkáte....)...Pre mňa milé menej rozpočtové dielko s " pekným " koncom. (07.04.2010)

Teď se výjimečně chystám udělat něco, co obvykle nedělám. Chystám se napsat komentář pro ty, kteří film ještě neviděli, ale nevadí jim spoilery. Dětská hra, hraje hudba, chodí se okolo židlí, když hudba zastaví, všichni se posadí. Až na jednoho, ten musí z kola ven. V tomhle případě se z kola vystupuje do temných dveří volajících zlověstně vaše jméno, a po chvilce se zpod dveří vyvalí vaše nula pozitivní. Zřejmě to značí nepříjemnou smrt. Vypadá to na celkem příjemnou premisu, ale já se koukal hlavně kvůli tomu závěru. Chtěl jsem vidět něco originálního a dozvědět se, pročpak se tahle hra hraje a taky kdo že jí hraje. Teď přichází ten spoiler. To se nedozvíte. Vězte, že vše, čeho se dočkáte, je odehrání téhle hry až do konce, až do jediného přeživšího. Žádné vysvětlení, žádné rozuzlení. To by ani tak nevadilo, kdyby ovšem předchozí náplní filmu skutečně byla přitažlivá studie psychologického teroru. Tak to ale taky není. Postavy se chovají pitomě a nepřirozeně, dva či tři jsou sice přiměřeně sympatičtí, ale to celý film skutečně nezachrání. Chtěl bych býval vidět rychle narůstající paniku a hysterický boj o přežití. Toho jsem se taky nedočkal. Pokud vám tedy nevadí, že vyplýtváte hodinou a půl svého života na průměrně temný film bez pointy, tak jen do toho. Ale já vás varoval. (16.06.2010)

Kdo chce hrát čerta v krabici? Jedna místnost, sedm lidí, vyhrát však může jenom jeden. V místnosti bez oken umístěné kdesi v opuštěné průmyslové zóně se shází šest mladých herců, kteří byli pozváni na konkurz. Jako poslední se k nim přidává zpustle vypadající podivín, držící se stranou od skupiny. Pravidla konkurzu však jsou poněkud jiná, než-li se domnívali. Židličkovaná aneb hra z nejútlejších dětských let, kdy počet židlí je vždy o jednu méně, než-li osob ve skupině. Kdo v momentu skončení melodie zůstane stát, musí z kola ven. V tomto případě přichází nejenom o roli, ale i o svůj život. ● Film Vražedná hra má mnoho společného s nepřekonatelnou Kostkou a možná, že se tvůrci v lecčems nechali inspirovat. Skupina osob s rozdílným charakterem, který se v průběhu hry umocňuje či mění. Neznají se navzájem a zda-li mezi nimi existuje nějaké pojítko, netuší. Uniká jim i smysluplnost hry. Již na začátku je zjevné, že jako poslední vyjde ze dveří Lynn, pitomá a hysterická ženská. Ani dalším aktérům se však duchaplnosti příliš nedostalo. Namísto aby hledali, jak se vzepřít vlastnímu osudu, promarní veškerý čas hádkami a nikam-nevedoucím filozofováním. A právě zde je největší slabina filmu. Zatímco ve zmiňované Kostce musí skupina dále, nechce-li ztratit naději na nalezení únikové cesty, tvůrci hry chybí jakýkoliv stimul, kterým by donutil herce ke spolupráci. Oni však přesto krouží kolem židlí jako hloupé ovce, namísto aby je ignorovali či rozmlátili a více času věnovali prozkoumání svého okolí. Snahou filmu je poukázat na měnící se lidskou povahu v extrémních situacích, na to však hra trvá příliš krátce. Sebevědomý a nezastrašitelný Adam se v mlčící trosku mění během deseti minut. Cassandra myslí především sama na sebe, o pět minut později však již slibuje nehynoucí oddanost. ║21.12.2010║ (21.12.2010)

film jsem sledoval až do úplného konce s toužebným přáním a hlavně očekáváním, že se to konečně rozjede, ale bohužel jsem se toho moc nedočkal. Jediné co ve mně zůstalo je několik nezodpovězených otázek a divný pocit jak vlastně ohodnotit tenhle snímek. Svým způsobem je totiž tohle veledílo obyčejný amatérský poloodpad, který ve mně ovšem něco zanechal a pořád mi vrtá několik věcí hlavou. Nejraději bych mu dal od 0-40%, ale přikloním se spíš k tomu většímu číslu, protože už dlouho mě takhle film nedostal do svízelné situace. (18.04.2010)