Gorily v hmle: Príbeh Dian Fosseyovej

V době premiéry jsem byl z Goril rozladěn a zmaten (začíná to docela příjemně, ale proč ten brutální a smutnej závěr, proč ta ženská ke konci dělá tak šílené věci, že vlastně nevím, jestli ji vůbec mám mít rád, a proč mi pořádně nevysvětlili, jestli víc záleží na vymírajících opicích nebo na hladovějících Afričanech? myslelo si dítě ve mně, uvyklé ideově nalajnované bolševické kinematografii), ale zůstaly mi zaseknuté v paměti jako máloco z konce osmdesátek; po letošním vánočním repete (z DVD pořízeného na popud mé dobré ženy, která film chtěla ukázat dětem) musím hluboce smeknout. Už jen ta absurdní představa, že by dneska někdo vzal hollywoodskou hvězdu na vrcholu slávy, odvezl ji do afrického pralesa, vyšlapal s ní, s šestičlenným štábem a s metráky techniky na zádech bůhvíkolik kilometrů do chatrné horské chajdy a začal tam točit scény zahrnující osobní interakce mezi dotyčnou superstar a občas pěkně rozběsněnými dvousetkilovými primáty, a to všechno jenom proto, aby vznikl portrét jakési podezřelé, před pár lety zamordované ekofašistky se všemi těmi nehollywoodskostmi a nejednoznačnostmi, o kterých píšu v úvodu… V tomhle smyslu představují Gorily obrovský kus nadstandardně poctivé práce a vůbec nezáleží na tom, jestli byla skutečná Dian ještě daleko větší exot. (A ano, běžel jsem si po filmu najít, jak jsou na tom Gorillae beringei beringei se stavy dneska, a potěšilo mě, že daleko líp než tenkrát.) (05.01.2017)

Údělem amerických filmů, zborazujících tento typ skutečných událostí, je potřeba zadavatelů i producentů udat je jako kasovní trháky. Limonáda cukerínových slzí, bratření plevele s obilím a jiné rozmanité libůstky stále přežívajícího kýče tu bývají nabíledni. Přes jistou idealizovanost, která ovšem nepřesáhla v tomto případě únosnou míru, se podařilo zachovat reálnost příběhu i s decentně naznačenými kontroverzními prvky v protagonističtině osobnosti. Weaverová, která přípravě této své životní role věnovala maximální péči, odvádí mimořádný výkon, kterým film velmi šťastně stylizuje do takřka dokumentární, místy i reportážní polohy; scény se skorolidmi, gorilaty i jejich rodiči a ostatními příbuznými, vyznívají proto věrohodně a přirozeně. Weavrové se díky tomu stala Afrika životní misí; projektu tragické Foessyové dodnes pomáhá, čas od času do Afriky sama zajíždí a nezajímá se zdaleka o naše živočišné příbuzné, ale i lidi z jejich okolí. Někdy kontroverzně působící americká spontánnost, šlechtěná přirozeným šarmem a elegancí Weavrové, tu nalezly své nejšťastnější užití a naplnění. GORILY nejsou jen filmem; v mnoha ohledech také oprávněně působí jako poslání. Poslání o všelidskosti humanismu, který není omezen na svůj druh. Poslání, které je naplněním zeleného rozměru osobnosti současného člověka Severu. (09.04.2008)

Tak toto ma uplne minulo. Cely cas som sa nudil a po kratkej chvili som si prial, aby tu nesympaticku aktivistku nejaka gorila bacila po hlave a bol koniec. Aspon zaver ma v tomto smere potesil. Ked uz nejaky film o gorilách, tam ma ovela viac bavi Instinkt s Hopkinsom alebo uplne najlepsie je Kongo s hovoriacou gorilou. Aspon je to dobrodruzna zabava a nie nejaka otravna agitka v ktorej musia rodiny pytliakov hladovat na ukor goril. 3/10. (27.05.2017)

Silný příběh o tom, jak se jedna umanutá ženská snaží stůj co stůj zachránit své horské gorily, na svém kopci uprostřed Afriky před pašeráky. Sigourney Weaver se do téhle role skvěle hodí. Gorily v mlze disponují tak srdce trhajícími scénami, že by to dnešní publikum zcela určitě nevydýchalo. Tady to prostě není pouze růžové a když příjde na scénu zlo, tak je nekompromisní a brutální. 80% (22.11.2022)

Film, odohrávajúci sa v krásnom prostredí Konžského pralesa, poskytoval jedinečnú možnosť sledovať nádherné gorily z bezprostrednej blízkosti, a aj napriek tomu, že len objektívom kamery, tak to bol fascinujúci zážitok. Ale aj napriek tomu všetkému a tomu, že obdivujem dokonal e zvládnutú prácu s gorilami, ktorá určite nebola o nič menej namáhavá ako, nepochybne, zaujímavá, tak po ostatných stránkach tam bolo toho málo, čo by mojej "dorých filmových zážitkov chtivej" časti môjho vnútra poskytlo dostatočné uspokojenie. (14.04.2006)