Kamera:
Josef HrušaHrajú:
Ivan Trojan, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Ornest, Martin Myšička, Klára Melíšková, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Lenka Krobotová (viac)Obsahy(1)
Ivan Trojan v hlavní roli komedie o člověku, který se rozhodl brát šílenství okolního světa jako inspiraci... Když v listopadu 2001 uvedlo Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel na jevišti po mnoho let. Příběhy obyčejného šílenství se také rozletěly do světa, byly hrány ve dvanácti zemích, včetně USA, naprostým šlágrem se staly v Polsku, kde byly uvedeny v jedenácti divadlech. Příběhy obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Staly se Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. Výlučná autorská hra Petra Zelenky, mimořádně úspěšný titul Dejvického divadla byl také autorem v roce 2005 zfilmován. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezónách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (71)
Pokud člověk vidí nejprve film a až poté divadelní představení, nepochybně jej překvapí, jak výrazné rozdíly mezi nimi jsou. Některé motivy zcela zmizely, jiné se proměnily jako chameleon, některé se objevily nově. Zelenka přitom demonstruje svrchované pochopení filmových a divadelních prostředků, neboť zatímco divadlo je jakožto rodná sestra komediantství, poesie a nespoutané imaginativnosti útvar z principu daleko bližší nadsázce a experimentu, film je vizuálnější, šířeji rozkročený, ale zároveň jaksi normálnější a zklidněnější. Obojí je ovšem naprosto přesně chycené a suverénně zpracované... Záležitost neuvěřitelná dvojnásob, uvážíme-li, že jde o Zelenkův divadelní debut... Celkový dojem: 85% ()
Nemůže to být z pití? Já bych kvůli tomu nerad přestával. Jsme skuteční blázni nebo jen lidé, co si to o sobě myslí? Nakonec nám zůstává v podvědomí otázka, co z toho by bylo lepší. Příběhy obyčejného šílenství jsou trpkou notou absurdity, kdy láska se mění v šílenství a šílenství v lásku. Rozum zůstává stát nad tím, jak se z něho může stát úplně něco jiného. Jeden dělá něco, aby se bláznem stal, druhý se snaží z objetí šílenství vymanit, no a třetímu se nechce vymanit, protože je takto šťastný. Nebo je to všechno jinak? Existuje na tomto světě vůbec nějaký skutečný blázen? Ano i ne. Je to jedna lovestory, kde všichni touží po tom něčem, co má v sobě špetku něčeho nekalého. Vždyť víš, jak to myslím. ()
Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva. ()
Brilantní a navíc to funguje ještě lépe než stejnojmenný film. Začínám se stávat zajatcem kouzla Dejvického divadla a Petra Zelenky obzvlášť. Trojan, Krobot a Ornest podávají jako obvykle úchvatné jevištní výkony; překvapil me Myšička, kterej hrál taky výborně, doposud jsem ho totiž jako herce moc nebral. ()
První polovina divadelního představení je výborná - vtipná, příjemně humorná i přes určité podivnosti a hlavně postava Martina Myšičky je skvělá. Druhá polovina je bohužel spíše divná než vtipná, Myšička se vytrácí a postava Ivana Trojana se čím dál víc propadá do totálního nepochopení toho, co se děje kolem něj. Jeho otec v podání Miroslava Krobota to ještě trochu zachraňuje, ale postava Niny Diviškové je fakt strašná. Škoda, bylo tu zaděláno na víc než průměr. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (2)
- Divadelní hra má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowskeho. (sator)
- Jde o divadelní autorskou prvotinu Petra Zelenky a zároveň i jeho premiéru v roli divadelního režiséra. (Olík)
Reklama